Opravdu říkám, že pouze lidé, kteří nějakým způsobem trpěli, mohou „zachránit“ / pomoci druhému. Hluboké společenství a vřelý soucit je tvořen(o) častěji skrze sdílenou bolest než sdílenou radost. Nevím proč to tak je. Pouze ti, kteří se snažili dýchat pod vodou vědí, jak dýchání důležité opravdu je, a nikdy to už nebudou brát jako samozřejmost… Trpící lidé mohou milovat a důvěřovat trpícímu Bohu. Pouze trpící Bůh může „zachránit / spasit“ trpící lidi… Jakýkoli jiný bůh se stává přihlížejícím, který je vinen, a kterému nikdy nebudete hluboce věřit, natož abyste ho milovali. | I am indeed saying that only people who have suffered in some way can save one another. Deep communion and dear compassion is formed much more by shared pain than by shared pleasure. I do not why that is true. Only those who have tried to breathe under water know how important breathing really is and will never take it for granted again... Suffering people can love and trust a suffering God. Only a suffering God can “save” suffering people… Any other god becomes a guilty bystander, and one that you will not deeply trust, much less love. (Only a Suffering God Can Save / What Breathing Under Water Might Really Be, page 123-125) |
Přátelé, dnes nebudu přidávat žádnou myšlenku, nechám doznít napsané. Dostali jsme se na konec knihy. Ještě jednou se omlouvám za nepřesné formulace a překlady, snad jsem nikoho svými myšlenkami neurazil nebo nepohoršil, v tom případě mi to, prosím, promiňte. Někteří jste mne prosili, abych nakonec poslal i celý soubor, tak dávám do přílohy.
Věřím, že pro některé z nás to bylo užitečné putování. V knize je opravdu hodně námětů na přemýšlení, rozjímání, učení se a vzájemnou diskusi. Věřím, že alespoň občas jste se připojili k pozvání do ticha, protože jak rád opakuji – ticho nás léčí, ticho nás učí a v tichu promlouvá Bůh. Kéž se nám daří mu dávat co nejvíce prostoru. Mějte opravdu dobré dny.
-jn-