Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
BEZMOCNOST / POWERLESSNESS (II)
Ježíš pro toto arogantní ego použil podobenství o “pšeničném zrnu” nebo o “větvi uříznuté od vinné révy“; Pavel dost nešťastně použil slovo „flesh“, a tak si většina myslí, že mluví o těle. A tak to některé překlady Bible nyní nazývají „nestřídmost / svévole“, což je mnohem blíž správnému významu. Ale jak Ježíš, tak Pavel poukazují na osamocené a ochraňované „malé já“. A oba říkají, že toto „já“ musí odejít: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo; zemře-li však, vydá bohatou úrodu“ (Jan 12:24). Pavel říká, že „flesh“ nebo ego vás nemůžou posunout tam, kam se chcete dostat (Gal 5:19). | Jesus used the metaphor of a “grain of wheat” or a “branch cut off from the vine” for this arrogant ego; Paul used the unfortunate word “flesh”, which made most think he has talking about the body. So some Bible translations now call it “self-indulgence”, which is much closer to the meaning. But both Jesus and Paul were pointing to the isolated and protected small self. And they both said it to go: “Unless the grain of wheat falls on the ground and dies, it remains only a single grain; but if it dies, it will yield a rich harvest” (John 12:24). For Paul, the “flesh” or ego cannot get you where you want to go. (Galatians 5:19). Its concerns are too small and too selfish. (Powerlessness / God’s Greatest Surprise and Constant Disguise, page 5) |
Poznámka: Za tuhle poznámku jsem moc vděčný, mohl jsem si tak zopakovat, že tělo a duše nejsou v protikladu, není tady žádné „hříšné tělo“ a „čistá duše“, ale tělo a duše jsou součástí celku, doplňují se, mají být ve vzájemné harmonii. A je mi velmi blízké vyjádření, že naše těla jsou chrámy Ducha svatého… Vždycky jsem podobenství o pšeničném zrnu rozuměl přibližně tak, že pokud si budu hrát jenom na svém písečku, tak můj život nic neznamená, ale když se rozdám, „umřu“ sám sobě, tak můj život bude smysluplný. Tento pohled (o nutnosti smrti mého falešného, malého, egoistického já) je pro mne tak nějak nový, musím ho ještě promyslet…je mi ale i určitým způsobem sympatický, ale možná to je právě jen proto, že je nový a neoposlouchaný
Otázka: Jak vy rozumíte podobenství o pšeničném zrnu, které musí zemřít? Co ve vás musí zemřít, aby se mohla na povrch dostat a projevit láska, starostlivost, soucit, radost, smích, pokora…?
Ego definuje samo sebe přes náklonost a odpor. Naopak duše neřeší žádné náklonosti nebo nenávist; duše touží a miluje a opouští. Prosím, zamyslete se nad tím, může to naprosto změnit vaše představy o náboženství. | The ego defines itself by its attachments and revulsions. The soul does not attach nor does it hate; it desires and loves and lets go. Please think about that, it can change your very notion of religion. (Powerlessness / God’s Greatest Surprise and Constant Disguise, page 5) |
Poznámka: Richard dodává, že ego reaguje v daném momentu na určitý impuls neadekvátně nebo dokonce úplně špatně. Ego nijak neprohlubuje nebo nerozšiřuje život, lásku nebo vnitřní radost… Možná čistě technicky, když bych si chtěl pro sebe představit a nějak uměle rozdělit, jak by to mohlo vypadat v životě – tak např. jedu už několik kilometrů za strašně pomalým autem, mimo obec 60 km/h v obci pro jistotu 40 km/h a nejde ho předjet (z jakéhokoli důvodu). Jestli tomu dobře rozumím, tak pokud nechám projevit své ego, tak budu nadávat, budu si dělat scénáře, jestli to je nějaký sváteční jezdec, někdo kdo vylezl z autoškoly nebo o že kvůli němu určitě nestihnu to, co jsem si naplánoval? Nebo můžu nechat „promluvit“ duši a ta řekne – nu což, tak tam budu o 5 minut déle, však se nic nestane, copak se děje, že ten člověk jede tak pomalu, má strach, že to dneska klouže..? Tady si sám sebe dokážu představit, že nechám promluvit duši. Ale horší to bude v případě, kdy mne předjede nějakej „blbec“ na plný čáře těsně před zatáčkou nebo před stoupáním a tak tak se stihne zařadit… tady u mne vnitřní klid zatím nenajdete…
Otázky: Několik otázek z doplňkové knihy (Companion Journal). Trochu se vrátíme k jednomu z „programů na štěstí“. V jakých oblastech života máte potřebu mít to pod kontrolou? Jak tvrdě pracujete, abyste si tuto kontrolu zachovali? Co vás to stojí – v rovině fyzického a duševního zdraví? Jak vaše potřeba kontroly ovlivňuje vaše vztahy?
-jn-
