Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
SLADKÉ ODEVZDÁNÍ SE / SWEET SURRENDER (V)
V historii jsme promarnili roky hádáním se, čí Bůh je nejlepší a pravý, namísto abychom se se vždy nejlepším a pravým Bohem lásky, odpuštění a milosrdenství opravdu a skutečně setkali. Anonymní alkoholici byli natolik chytří, aby se vyhnuli této zbytečné překážce, že jednoduše říkají „Bůh, tak jak my ho chápeme“. A věří, že kdokoli, kdo potřebuje milost tak mnoho, jako ji potřebují právě závislí, jistě potká Boha milosrdného. Pokud se nesetkáme s touto Vyšší uzdravující Silou, celý proces se zpomalí a zastaví, protože milosrdenství může prokázat pouze ten, komu se milosrdenství dostalo (Lk 6:36-38). Žít uvnitř tohoto proudu odpuštění můžeme jenom tehdy, když stojíme pod nepřetržitým vodopádem odpuštění, které potřebujeme my sami. Jenom neustálá vděčnost (hodinu za hodinou) je dost silná na to, aby překonala všechna pokušení k odporu. | We wasted years of history arguing over whose God was best or true, instead of actually meeting the always best and true God of love, forgiveness, and mercy. A.A. was smart enough to avoid this unnecessary obstacle by simply saying “God as we understood Him,” trusting that anyone in need of mercy as much as addicts are would surely need and meet a merciful God. If they fail to encounter this Higher healing Power, the whole process grinds to a bitter halt, since we can only show mercy if mercy has been shown to us (Luke 6:36-38). We can only live inside the flow of forgiveness if we have stood under the constant waterfall of needed forgiveness ourselves. Only hour by hour gratitude is strong enough to overcome all temptations to resentment. (Sweet Surrender / “As We Understand God”, page 26-27) |
Poznámka: Odpuštění je obrovské téma, které nelze jen tak lehce vyčerpat. Chtěl bych se s vámi podělit o zkušenost s jednou knihou, která zásadním způsobem pomohla k tomu, abych odpustil. Nebojím se říct, že je to jedna z nejdůležitějších knih mého života. Je možné, že už jsem o ní možná někdy mluvil – jmenuje se: Kniha odpuštění – Uzdravme sebe i svět. Autorem je jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu a jeho dcera Mpho Tutu. Do přílohy dnes dám výpisky, které jsem asi před dvěma roky dal u nás na nástěnku do kostela.
Otázky: Zapište si nějakou zkušenost, kdy vám bylo odpuštěno něco, co jste udělali. Jak jste se cítili? Poté zapište situaci, kdy jste vy odpustili někomu jinému? Co se uvnitř vás dělo?
Pozvání: Rád bych vás dnes „seznámil“ / pozval k jedné metodě modlitby, kterou Richard v kurzu nabízí. Je původně od Mary Mrozowski a je založena na učení francouzského duchovního klasika Jean-Pierre de Caussade. Richard se s ní pravděpodobně seznámil přes jeho, dnes již zesnulého přítele, Thomase Keatinga a jeho Modlitbu usebrání (Centering Prayer). Jedná se o „Welcoming prayer“, volně přeloženo – Modlitba přivítání / uvítání. Je souhlasem s Boží přítomností a konáním skrze naše fyzické i emocionální reakce na vše, co v průběhu běžného dne přichází. Účelem je prohloubení vztahu s Bohem v obyčejných, každodenních situacích. Myslím, že v kurzu se zjednodušeně říkalo – najděte si půl hodiny ráno a půl hodiny večer na kontemplativní modlitbu (meditaci) a zbylých 23 hodin můžete praktikovat tuto modlitbu. Modlitba nám má pomoci postupně odstranit emocionální programy našeho falešného já a uzdravit rány, které jsme v životě utrpěli. Velmi krátce k metodě samé:
- „Ponořte se, vciťte se“ do toho, co právě nyní prožíváte. Není to o vychutnávání si špatných pocitů, jejich zvýrazňování nebo ospravedlňování. Je to o prožití pocitu. Neutíkejte od něho a ani s ním nebojujte. Dovolte sami sobě se do něj ponořit, nechat se jím zaplavit.
- „Přivítejte“ to, co právě v tento moment cítíte jako příležitost k souhlasu s Božím přebýváním ve vás. Pokud cítíte zlost, řekněte – vítám tě, zlosti… vítám tě, vzteku, …vítám tě, strachu…Důležité je si uvědomit, že nevítáme nemoc nebo nespravedlnost, ale jenom pocity a emoce.
- „Nechte odejít“ skrze vyřčení, např.: nechávám odejít svou touhu po bezpečí, pozornosti, kontrole a objímám tento okamžik takový, jaký je. Hovoří se zde minimálně o čtyřech cestách…
- Jedna vychází přímo od Mary Mrozowski a používá daná slova…(i) Nechávám odejít svou touhu po bezpečí a přežití, (ii) nechávám odejít svou touhu po uznání a pozornosti, (iii) nechávám odejít svou touhou po moci a kontrole a (iv) nechávám odejít svou touhu změnit tuto situaci.
- Používá pouze poslední větu z předchozího a říká: „Nechávám odejít svou touhu změnit tyto pocity“
- Třetí prostě říká: „Nechávám odejít svůj strach, hněv, …
- A poslední: „Bože, dávám ti svůj strach, hněv,…
Je možné začít s praktikováním na „malých“ věcech – např. když jste naštvaní, že stojíte v zácpě nebo ve frontě na kasu v obchodním domě. Praktikování na malých věcech nás připraví na větší rozrušení.
Více informací na https://www.contemplativeoutreach.org/welcoming-prayer-method/.
Velmi hezky je metoda představena i zde: http://www.myshepherdking.com/the-welcoming-prayer-by-father-thomas-keating/
Nikdy neodevzdáte svou vůli a svůj život žádné kategorii Boha, s výjimkou Boha milujícího a milosrdného. Proč byste také měli? Ale nyní, když už víte, že Bůh je milosrdný, proč byste to neudělali? V tomto případě to není oběť nebo odpor, který je většinou s obětováním se spojený, které vás motivují. …Jak vyjádřil můj otec, sv. František, když je srdce čisté, „Láska odpovídá na Lásku sama“, a má málo společného s povinností, závazkem, požadavkem nebo čímkoli hrdinským. Je snadné se odevzdat, když víte, že na druhé straně není nic jiného než Láska a Milosrdenství. | You will never turn your will and your life over to any other kind of God except a loving and merciful God. Why would you? But now that you know, why would you not? At this point it is not sacrifice, or the resentment that often goes with being sacrificial, that motivates you. …As my father, St. Francis, put it, when the heart is pure, “Love responds to Love alone” and has little to do with duty, obligation, requirement or heroic anything. It is easy to surrender when you know that nothing but Love and Mercy is on the other side. (Sweet Surrender / “As We Understand God”, page 27) |
Poznámka: Zde si dovolím opět citovat z knihy Dvanáct kroků a dvanáct tradic (AA). „Právě v okamžiku, kdy usilujeme o soulad své vůle s vůlí Boží, s ní nakládáme správně. Pro nás pro všechny znamenalo toto zjištění úžasný objev. Celý náš problém spočíval v nesprávném uplatňování síly vůle. Snažili jsme se jí drtit své problémy, a přitom mělo naše úsilí směřovat k tomu, abychom svoji vůli uvedli do souladu se záměrem, který s námi měl Bůh. Cílem dvanácti kroků Anonymních alkoholiků je přibližovat nás k tomuto cíli a bod třetí slouží k otevření dveří.“ Ta poslední věta, kterou jsem zvýraznil je pro mne asi nejdůležitější. Pořád mi tam totiž naskakovalo, že bych se musel něčeho vzdát, že bych byl něčí loutkou, že bych něco ztratil. Ale skutečnost, že se mám odevzdat čisté Lásce a Milosrdenství zaplašuje jakýkoli strach.
Otázky: Zažili jste někdy bezpodmínečnou lásku? Od koho, při jaké příležitosti? Jak jste se cítili? / Dokázali jste někdy nebo myslíte si, že jste schopni prokázat někomu bezpodmínečnou lásku?
-jn-
