Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
ZOUFALÉ TOUŽENÍ / DESPERATE DESIRING (IV)
Potřebujete houževnatost víry a naděje abyste vyšli naproti těm nejdůležitějším zkušenostem, které vás opravdu změní. Pokud druhým skutečně dovolíte, aby vás ovlivňovali a změnili, potom máte srdce otevřené. A abych byl úplně upřímný, myslím si, že vaše srdce musí být zlomeno, aby se otevřelo, alespoň jednou…aby se stalo vůbec srdcem nebo jinak řečeno – abyste měli srdce darující se druhým. | You need the tenacity of faith and hope to carry you across to most transformational experiences. When you can let others actually influence you and change you, your heart space is open. And to be fully honest, I think your heart needs to be broken, and broke open, at least once to have a heart at all or to have a heart for others. (Desperate Desiring / Opening Three Inner Spaces, page 12) |
Poznámky: z minulého úryvku víme, že otevřenosti srdce se dá přiblížit nebo snad i dosáhnout pravdivými mezilidskými vztahy, prožíváním hudby, sexu, tance,… Richard ale přistupuje v dnešním textu k tomu samému „problému“ z trochu jiné strany. Říká, že naše srdce musí být zlomeno, aby se stalo soucitné, darující se druhým. Cítím, že to může být pravda…přemýšlím, zda to je ale nutná „podmínka“. Ale opravdu nějak cítím, že v tom zlomeném, bolavém srdci může vyrůstat soucit, který se nedá vyčíst z knih, který si není možné nařídit, naordinovat nebo nacvičit…ale je spíše důsledkem prožité vlastní bolesti, vlastního zranění a obrazně se vylévá ze srdce právě z oné rány, kterou jsme utržili.
Otázky / pozvání k vnitřnímu cvičení: z doplňkové knihy Companion Journal / mírně upraveno – (1) Napište si do sešitu / svého deníku o situaci, kdy jste procházeli určitým těžkým obdobím, a někdo byl po vašem boku, doprovázel vás, neopustil vás. Jak konkrétně vám pomáhal projít tímto temným obdobím? Poděkujte mu, ať v duchu nebo přímo – dopisem, z očí do očí. A naopak, vzpomenete si na nějakou situaci, kdy jste byli oporou druhým v jejich těžkém období? (2) Kdy bylo vaše srdce zlomeno? Jak vás to dovedlo k většímu soucítění s druhými? Nebo možná ještě jinak…cítíte, že vás to dovedlo k většímu soucítění s druhými? Pokud ano, jak?
Abychom žili v našem těle tady a teď, je také nutné uzdravování minulých ran a mnoha vzpomínek, které, se zdá, že se ukládají v našem těle. Je velmi výmluvné, že Ježíš se obvykle fyzicky dotýká lidí, když je uzdravuje; věděl, kde se ukládají vzpomínky a kam se vrývají do paměti všechny bolesti – je to v těle samotném…. Uzdravující dotek je také součástí zdravých sexuálních spojení, cvičení, objímání…a také důvodem, proč je tak důležité chránit děti od jakýchkoli negativních nebo strach nahánějících tělesných vzkazů. Tělo ví a tělo si pamatuje… Vždycky mne hluboce zklame, že křesťanství bylo jediným náboženstvím, kde se Bůh stal člověkem (vzal na sebe lidské tělo) a přesto máme tak nedostatečný a upřímně, negativní postoj k tělesnosti, fyzickému světu, sexualitě, emocím, zvířatům, zdravým fyzickým cvičením jako je jóga a k přírodě vůbec. Často se mi zdá, že západní křesťanství bylo formováno spíše Platonem (tělo a duše jsou soupeři) než Ježíšem (tělo a duše jsou již jedno). Pro mnoho z nás je tělo více potlačováno a odmítáno než je mysl nebo srdce. | To live in our body right now is also the work of healing of past hurts and the many memories that see to store themselves in the body. It is very telling that Jesus usually physically touched people when he healed them; he knew where the memory and hurt was lodged, and it was in the body itself. …Healing touch is part of the function of healthy sexual encounters, exercise, the importance of hugging, and why it is so important to protect children from any negative or fearful body messages. The body knows and the body remembers. It has always deeply disappointed me that the Christian religion was the only one that believed God became a human body, and yet we have had such deficient and frankly negative attitudes toward embodiment, the physical world, sexuality, emotions, animals, healthy physical practices like yoga, and nature itself. It often seems to me that Western Christianity has been much more formed by Plato (body and soul are at war) than by Jesus (body and soul are already one). For many of us the body is more repressed and denied than even the mind or the heart. (Desperate Desiring / Opening Three Inner Spaces, page 13) |
Poznámky: Uzdravující síla doteku je obrovská – když někoho pohladím, obejmu manželku, vložím na svého spícího syna ruku k požehnání, chytím někoho okolo ramen, podám ruku při pozdravení pokoje, zmáčknu nos dítěti, jakože na něj troubím, namasíruju někomu záda / chodidla, něžné doteky při sexuálním spojení… to vše je krásné. Ale i dotek má svou temnou stránku, když je zneužit k devastaci druhého – fyzické týrání v rodině, sexuální zneužívání, sexuální otrokářství, bitka fanoušků dvou fotbalových klubů…de-facto jakékoli násilí. Ještě mne napadá, že často může k mému uzdravování pomoci můj dotek něčeho živého i neživého. Moc mi pomáhá dotýkat se naší dvanáctileté labradorky Sáry (super canisterapie), ale rád se taky dotýkám stromů, čerstvě uříznutého dřeva, dnes jsem při venčení Sáry položil ruku na mladé lístky živého plotu – nádhera. Nebo se jen tak sehnout a dotknout se trávy, chodit po trávníku na boso…
Otázky / podměty: Jak vy se chováte ke svému tělu? Umíte „číst“ jeho vzkazy – když vás něco bolí? Jaké doteky pomáhají vám při uzdravování vašich zranění? Jaké doteky chcete používat pro uzdravování druhých? / Najděte si způsob, jak tento týden budete výjimečně dobří ke svému tělu – zkuste být kreativní (jezte zdravě, choďte na procházky, zacvičte si, dejte si horkou sprchu. Ale můžeme to vzít i z druhé strany – my, kdo máte možnost, buďme dobří k tělu svých partnerek / partnerů – přidejme víc pohlazení, objetí, polibků, hýčkejme ji / ho masáží. Může dojít nejen k uzdravování těla, ale i emocí a vztahů.
-jn-
