Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
SLEPICE NEBO VEJCE: CO BYLO PRVNÍ? / THE CHICKEN OR THE EGG: WHICH COMES FIRST? (I)
Připravili jsme se plně na to, aby Bůh tyto naše charakterové vady odstranil. (Krok 6)
Were entirely ready to have God remove all of these defects of characters. (Step 6)
Krok 6 bojuje a vyřeší otázku starého paradoxu slepice a vejce. Nejprve připouští, že na sobě musíme pracovat, abychom viděli naše mnohé odporování, omlouvání a překážky, ale že musíme plně uznat, že jenom Bůh sám je může odstranit. Ale co by mělo přijít jako první – milost nebo zodpovědnost? Odpověď zní obojí přichází první. | Step 6 struggles with – and resolves – the old paradox of the chicken and the egg. It first recognizes that we have to work to see our many resistances, excuses, and blockages, but then we have to fully acknowledge that God alone can do the “removing”! But which should come first, grace or responsibility? The answer is both come first. (The Chicken or the Egg: Which Comes First / page 52) |
Poznámka: Richard zde hodně popisuje dualistické myšlení - „vše nebo nic“. Říká, že téměř každá pravdivá spiritualita má charakter paradoxu, což je důvod, proč se plně racionální nebo dualistická mysl mýlí a věci, kterým nerozumí, nazve špatnými, heretickými nebo dokonce hloupými. Chesterton k tomu prý říká, že paradox je jednoduše pravda postavená na hlavu, aby získala naši pozornost. Velmi se mi líbilo, jak Richard popisoval protikladné postoje papeže Lva X a Martina Luthera. Zatímco papež zdůrazňoval, že musíme běžet a „pracovat pro naši spásu s bázní a chvěním (Filipanům 2:12), tak Martin Luther zastával radikální evangelijní pozici milosti, která se dává zdarma a nikdo se ve skutečnosti za spásou nemusí hnát (Řím 11:6). A Richard pokračuje – oba, Luther i papež měli pravdu, ale také oba se mýlili a přehlíželi názor toho druhého.
Otázky / pozvání: Zkusme si uvědomit, kde všude se nám ono dualistické myšlení plete. Kde jsme hned se vším hotoví, protože to víme nejlíp a je to přece tak jasné. Kolik manželských, politických nebo teologických sporů by nemuselo být tak vyostřených, kdybychom se víc poslouchali, kdybychom nehledali stále nové a nové podpůrné argumenty pro naši „pravdu“…
Křesťané se ve skutečnosti v paradoxech vyžívají, aniž by si to uvědomovali. Ježíš je současně cele člověkem a cele Bohem, Bůh je současně jeden ve třech osobách, Maria je současně panna a matka, chléb je v jeden okamžik pšenicí a Ježíšem. …Krok 6 zvládá mluvit znovu v paradoxech. Říká, že nejprve musíme připustit, že máme „charakterové vady“, ale současně s tím, poodstoupit a nic s tím nedělat, dokud nejsme „úplně připraveni“ přenechat aktivitu Bohu / nechat tu práci na Bohu! | Christians actually revel in paradoxes without even realizing it: Jesus is totally human and totally divine at the same time, God is both one and three at the same time, Mary is both virgin and mother at the same time, the bread is both wheat and Jesus at the same time… Step 6 manages to again talk paradoxically. It says that we must first fully own and admit that we have “defects of character,” but ten equally, step back and do nothing about it, as it were, until we are “entirely ready” to let God do the job! (The Chicken or the Egg: Which Comes First / page 54) |
Poznámka: Richard dodává, že je zvláštní vzdát se kontroly, abychom dostali darem a nalezli nový typ „kontroly“. Na tomto místě bych opět rád uvedl pasáž z knížky od AA – Dvanáct kroků a dvanáct tradic, která je svědectvím jednoho alkoholika: „Ovšem, byl jsem zbitý, úplně na kolenou. Samotná síla mojí vůle zkrátka na alkohol neúčinkovala. Změna prostředí, nejlepší snaha rodiny, přátel, lékařů a duchovních, to vše si nedokázalo poradit s mým alkoholismem. Nedokázal jsem zkrátka přestat pít a zdálo se, že neexistuje člověk, který by pro mne mohl něco udělat. Když jsem však začal chtít učinit pořádek ve svých záležitostech a požádal jsem Vyšší moc, Boha, jak Ho já sám chápu, aby mi přinesl osvobození, má posedlost pitím zmizela. Byla ze mne sňata přímo a nezůstalo po ní ani stopy.“
Otázky / pozvání: Kdy jste udělali zkušenost, že je lepší „nechat to být“ a raději to „nechat na Bohu“ ? V angličtině je to hezky vyjádřené – experience of letting go and letting God.
-jn-
