Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
ZOUFALÉ TOUŽENÍ / DESPERATE DESIRING (III)
Abychom byli schopní udržet mysl otevřenou, potřebujeme praktikování nějaké kontemplativní modlitby nebo meditace. To bylo v uplynulých stoletích nejvíc opomíjeno, nahrazovali jsme to pouhým recitováním a „přeříkáváním“ modliteb, což není vůbec to samé jako učení se kontemplativnímu vidění, spíše nás to jen utvrzuje v našem vnímání, že jsme někdo víc (nadřazení) anebo se naopak modlíme ze strachu z trestu. Dalo by se říci, že ta pravá duchovní cesta je stálé vyprazdňování mysli a naplňování srdce v tom samém okamžiku. | To keep the mind space open, we need some form of contemplative or meditation practice. This has been the most neglected in recent centuries, substituting the mere reciting and “saying” of prayers, which is not the same as a contemplative mind, and often merely confirms us in our superior or fear-based system. One could say that authentic spirituality is invariably a matter of emptying the mind and filling the heart at the same time. (Desperate Desiring / Opening Three Inner Spaces, page 11) |
Poznámky: Mysl – první úroveň / prostor, který je třeba nechat „otevřený“, pomoci může již několikrát zmiňovaná kontemplativní modlitba. Richard většinou popisuje kontemplaci jako „neduální“ vědomí, kdy se snažíme vypnout naše ano-ne myšlení, kdy se snažíme přetnout naše kolovrátky myšlenek. Někde zmiňuje, že kolem 95-98% našich myšlenek je stále se opakujících, neplodných, zabývajících se minulostí se kterou už nemůžeme nic udělat a budoucností (kterou také nemáme ve svých rukou). …Uvědomuju si, jak často vedu zbytečné monology, nebo vnitřní hloupé dialogy s druhými lidmi – kdy si buď vyčítám, že jsem měl někomu říct něco jinak, že jsem mu měl vynadat a pořádně mu to dát sežrat,… jak často v hlavě s druhými vedu nějakou při, jak se snažím jim vysvětlit, jak jsem to myslel, jak si promítám různé scénáře – co by se stalo kdybych se zachoval jinak, kdybych něco neřekl, kdybych něco řekl,… Nebo často jsem „spravedlivým“ soudcem a posuzuju chování druhých lidí – to mě je schopné taky zaměstnat na dost dlouhou dobu… Nebo když jsem naštvaný, jak dovedu dlouho vnitřně nadávat, a stává se ze mne otrok vzteku. Myslím, že je moc důležité se naučit včas přetnout myšlenky a říct si: „Jardo, to je zbytečné, buď tady a teď, přeruš svůj monolog, nech přetvořit Boha svůj hněv v něco dobrého, nech se vést vanutím Ducha,… odpusť, … nemluv,… požehnej… nemysli, ale nech sestoupit své myšlenky do srdce. To je i to, co mi někdy pomůže – nechávám v bdělosti „sestupovat“ své myšlenky do srdce, představuji si, jak „klesají“ z hlavy dolů k srdci a soustředím se na „střed / srdce“… myslím, že to byl také Richard, kdo radí, že když si nevíme s něčím rady, tak „to“ právě nechme sestoupit z hlavy do srdce, tam může dojít k určité proměně… a vědomě se poté vrátíme „do hlavy“. Je to dobrá rada, můžeme tak od svého problému poodstoupit a nechat Boha, aby On poradil / konal / léčil / miloval / našel řešení / dodal pokoj…anebo se rozhodl zatím mlčet…
Otázka / pozvání: Zkuste v průběhu jednoho dne s uvědomováním si prázdných, neplodných, opakujících se myšlenek. O čem jste přemýšleli, kam vás to vedlo, jaké emoce to ve vás vyvolávalo? Kdykoli to bude možné a vy si to uvědomíte, pokuste se přetnout tento tok myšlenek a nechat ho odejít. Je možné i vědomě myšlenkám říct, ano, mohl bych tady s „tebou“ trávit dalších 10 minut, ale rozhoduju se tě propustit,… chci být tady a teď,… nejsem tvým otrokem…
Abychom si udrželi srdce otevřené, potřebujeme několik věcí. Zaprvé, téměř všichni potřebujeme uzdravení našich zranění, která si neseme z minulosti… Také potřebujeme prožívat pravdivé vztahy, aby nás mohli ostatní lidé milovat a dotýkat se nás na hlubších úrovních a naopak abychom my mohli milovat je a „dotýkat se“ jich. Nic jiného neotvírá srdce tak pozitivním a přetrvávajícím způsobem… A konečně, myslím, že prostor srdce je často otevřen i činnostmi „pravé mozkové hemisféry“ – jako jsou hudba, umění, tanec, příroda, půst, poezie, hry, život potvrzující sexualita a samozřejmě umění vztahu jako takové. | To keep the heart space open, we need several things. First, we almost all need some healing in regard to our carried hurts from the past… Also, we need to be in right relationship with people, so that other people can love us and touch us at deeper levels, and so we can love and touch them. Nothing else opens up the heart space in such a positive and ongoing way. …Finally, I think the heart space is often opened by “right brain” activities such as music, art, dance, nature, fasting, poetry, games, life-affirming sexuality, and, of course, the art of relationship itself. (Desperate Desiring / Opening Three Inner Spaces, page 11-12) |
Poznámky: Tento odstavec je opravdu velmi hutný. Pro sebe ani neumím identifikovat, co je pro mne tím nejdůležitějším, nejúčinnějším pro otevření srdce. Myslím, že u mne to je i o určitém procházení různými obdobími – někdy jsem potřeboval spíš samotu v přírodě, někdy zase hluboké přátelské vztahy, někdy jsem byl tak zraněný, že to jediné, co bylo potřeba, bylo nechat se uzdravit… někdy mne do přítomnosti vrhala krása hudby, jindy prožitek sexu.
Otázky: Richard ve své doplňkové knize nabízí toto „cvičení“. Popište si pro sebe nějakou ránu z minulosti, kterou se vám podařilo nechat „odejít“. Popište si také nějaké zranění, které si stále ještě nesete, a není vyřešené. Poté si porovnejte obě dvě situace a zamyslete se nad tím, co mají společného a čím se naopak liší. …může první zkušenost nějak pomoci v uzdravení druhé?... Co je pro vás tím nejdůležitějším, abyste měli srdce otevřené pro přítomnost, pro přijímání Lásky. Je něco, co na vás „stoprocentně“ platí? Zkuste si v průběhu týdne všímat, co by to mohlo být, třeba budete překvapení…
-jn-
