Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
PROČ POTŘEBUJEME PROSIT? / WHY DO WE NEED TO ASK? (III)
Nikdy nemůžeme „vyprojektovat“ nebo řídit naši vlastní transformaci nebo konverzi. Pokud se o to pokusíme, bude to egocentrická a dobře kontrolovaná verze konverze, s většinou našich preferencí a závislostí, které budou stále plně na svém místě, ale nyní velmi dobře maskované… Bůh musí radikálně změnit ústřední referenční bod našeho života. Dokonce nebudeme vědět, kde hledat jiný referenční bod, protože doposud to bylo všechno o mne! Příliš mnoho „já“ nemůže nikdy nalézt „ty“ – nebo cokoli mimo sebe. | We can never engineer or guide our own transformation or conversion. If we try, it will be a self-centered and well-controlled version of conversion, with most of my preferences and addictions still fully in place but now well disguised… God has to radically change the central reference point of our lives. We do not even know where to look for another reference point because up to now it has all been about me! Too much “me” can never find “you” – or anything beyond itself. (Why Do We Need to Ask / Beggars before God and the Universe, page 63) |
Poznámka: Mám dojem, že to je určité pokušení nás všech, řídit si svou vlastní konverzi, snažit se podle instantních návodů získat moudrost, dosáhnout odměny od Boha, dosáhnout spojení s Bohem. Ale jak Richard poznamenává – dle Juliany z Norwiche: nemůžete se tam dostat vlastními silami, nemůžete zařídit, aby se to stalo, je to spíše zkušenost pádu než dosahování vlastním snažením. Obávám se, že já jsem v tomhle asi bohužel exemplární případ – já prostě Bohu ukážu, že na to mám a dokážu to sám,…ale už to není snad tak strašné a občas mu dám maličko prostor.
Otázky / pozvání: Kdy jsme se my snažili nebo se snažíme dosáhnout jednoty s Bohem vlastními silami? Umíme dát prostor Bohu a naslouchání jeho hlasu v tichu?
Takže Krok 7 říká, že musíme “pokorně požádat Boha, aby odstranil naše nedostatky”. Neodvažujte se pronásledovat své chyby vlastními silami nebo budete pronásledovat špatné věci. „Pokud se budete snažit vytrhat plevel, mohli byste vytrhat současně i pšenici,“ jak říká Ježíš (Mt 13:29). Místo toho nechte Boha, aby (1) vám odhalil vaše skutečné chyby – obvykle skrze mnohá selhání a pády! a potom (2) dovolte Bohu tyto nedostatky odstranit jeho samého a způsobem, který On vybere. | So Step 7 says that we must “humbly ask God to remove our shortcomings”. Don’t dare go after your faults yourselves or you will go after the wrong thing, “If you try to pull out the weeds, you might pull out the wheat along with it,” as Jesus says (Matthew 13:29). Instead you have to let God (1) reveal your real faults to you – usually by failing and falling many times! – and then (2) allow God to remove those faults from his side and in God’s way. (Why Do We Need to Ask / Beggars before God and the Universe, page 63) |
Poznámka: Richard dodává, že pokud budeme své chyby s hněvem pronásledovat, zbude nám nakonec jenom ten hněv a stejné nedostatky, ale lépe zamaskované a odmítané. Proto většina alkoholiků, kteří jsou v počáteční fázi zotavování se (abstinence) jenom nahradí jednu závislost závislostí druhou: může to být nikotin, kofein, nebo třeba i „spravedlivý“ hněv, který je přece ale teď „v pořádku“, protože to je hněv křesťanský!
Otázky / pozvání: Kdy jsme se snažili eliminovat své chyby vlastními silami? Jak můžeme být trpělivější ve vztahu ke svým chybám? Jak můžeme vidět selhání jako příležitost k osobnímu růstu?
-jn-
