Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
BEZMOCNOST / POWERLESSNESS (I)
Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly neovladatelné. (Krok 1)
We admitted we were powerless over alcohol – that our lives had become unmanageable. (Step 1)
Dříve než a pokud zde nebude nějaká osoba, situace, událost, myšlenka, konflikt nebo vztah, který nebudete moci „zvládnout“, nikdy nenaleznete toho „Pravého Manažera“. A tak Bůh jistě způsobí, že nám do cesty přijdou některé věci, které sami nemůžete zvládnout. | Until and unless there is a person, situation, event, idea, conflict, or relationship that you cannot “manage”, you will never find the True Manager. So God makes sure that several things will come your way that you cannot manage on your own. (Powerlessness / God’s Greatest Surprise and Constant Disguise, page 3) |
Poznámka: Richard dodává, že dokud nevyčerpáme svoje zásoby „paliva“, tak nemáme důvod přepnout na palivo s vyšším „oktanovým číslem“. Proč bychom to dělali? Nenaučíme se čerpat z „Vyšších zdrojů“ dokud naše zdroje nejsou vyčerpány. Ve skutečnosti, se ani možná nedozvíme, že zde nějaký další „Vyšší zdroj“ existuje, dokud naše vlastní zdroje neselžou.
Otázka: S čím právě bojujete? Co nezvládáte vlastními silami? Zvete do svých problémů Boha nebo se stále urputně snažíte to „urvat“ sami? Vede vás ten pocit bezmoci k „Vyšší moci“ nebo spíš strhává do smutku a zoufalství?
Mnozí křesťané „ořezávají“ evangelium na určitá morální témata, u kterých se mohou cítit jako naprostí vítězové a jako někdo, kdo je mimořádný / nadřazený, aniž by to od nich obvykle vyžadovalo nějaké osobní nasazení. Naše ego vždycky trvá na vysokém morálním základu… Je to právě naše velkolepé ego, které musí odejít a k tomu nám může správně pomoci jenom bezmocnost. Jinak se budeme snažit „zkonstruovat“ naši vlastní přeměnu pomocí vlastních pravidel a vlastní silou, která už dle definice, není žádnou přeměnou / transformací! Zdá se, že neexistuje žádný způsob, jak bychom vytvořili a řídili naši konverzi. Pokud se budeme snažit změnit naše ego pomocí našeho ega, vytvoříme pouze lépe maskované / přestrojené ego! | Many Christians whittle down the great Gospel to some moral issue over which they can feel totally triumphant and superior, and which usually asks nothing of them personally. The ego always insists on moral high ground… It is the imperial ego that has to go, and only powerlessness can do the job correctly. Otherwise, we try to engineer our own transformation by our own rules and by our own power, which is by definition, therefore, not transformation! It seems we can in no way engineer or steer our conversion. If we try to change our ego with the help of our ego, we only have a better-disguised ego! (Powerlessness / God’s Greatest Surprise and Constant Disguise, page 4-5) |
Poznámka: Moje velkolepé ego, možná lépe řečeno „falešné já“ (s tímto termínem se ještě setkáme dále)… Hodně dlouho v mém životě bylo evangelium, křesťanská víra o morálních zásadách. Ony nejsou veskrze špatné, možná právě naopak, ale často mohou převážit nad láskou a tam si zaděláváme na problém. …Kolikrát i já se cítil jako někdo víc, když mi moje ego šeptalo – „no, to je dobře, že se takhle chováš / že se takhle nechováš / že nejsi jako ti druzí“…no jako farizej v Ježíšově podobenství („ještě že nejsem jako ti hříšníci“). Ale proč vlastně používat minulý čas, někdy to na mne moje „falešné já“ ještě vytáhne a uspěje. … No a to „vykonstruování vlastní transformace“, tady mám pocit, že se to do mne taky trefilo. Někdy se mi zdá, že si opravdu jedu podle vlastního schématu, že jsem si nějak vysnil, že budu moudrý, správný chlap, který neudělá chybu, který bude moct všem poradit, všichni ho budou poplácávat po ramenou… Díky Bohu, život už mi mnohokrát dal přes prsty (přes hubu) a bylo to moc potřeba a ještě mockrát to přijde, to je jasné a já se pak rychle vracím do reality. Je dobré, že svou konverzi nemáme ve svých rukou. Kriste, dávám ti prostor… dávám ti prostor?
Otázka / pozvání: Jakým způsobem to vaše „falešné já“ zkouší konkrétně na vás? Zkuste si někde zalézt na 20 minut do ticha a popřemýšlet o tom nebo naopak nepřemýšlet… a vypnout všechny kolovrátky myšlenek, vnitřní dialogy s druhými lidmi, zkuste být tady a teď…třeba se něco dozvíte…
-jn-
