Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

JE TO PŘEHNANÉ? / IS THIS OVERKILL (III)

Krok 10 moudře nezdůrazňuje morální inventuru, která se stává příliš sebestřednou a sebekritickou, ale hovoří o „osobní inventuře“. Jinými slovy, jen se pozorujte – objektivně, klidně a soucitně. Budete toho schopní z pozice zakotveného Božího dítěte. „Duch vám pomůže ve vaší slabosti“ (viz. Řím 8:26). Z této nejpozitivnější a nejdůstojnější pozice, můžete „opouštět / nechat být“, a dokonce jednoduše „přiznat vaše chyby“. Bůh vždy vidí a miluje Krista ve vás; to pouze my pochybujeme o naší božské identitě dětí Božích.

Wisely, Step 10 does not emphasize a moral inventory, which becomes too self-absorbed and self-critical, but it speaks of a “personal inventory”. In other words, just watch yourself objectively, calmly and compassionately. You will be able to do this from your viewing platform and perspective as a grounded child of God. “The Spirit will help you in your weakness (Romans 8:26). From this most positive and dignified position you can let go of, and even easily “admit your wrongs”. God forever sees and loves Christ in you; it is only we who doubt our divine identity as children of God. (It This Overkill? / Our Divine Identity as Children of God, page 90)

Poznámka: To je jedno z nejdůležitějších sdělení, že jsme děti Boží a na tom máme a můžeme stavět. Když si to uvědomujeme, myslím, že je to stále nekončící proces, musíme si to připomínat…tak máme i v našich těžkostech obrovskou posilu, víme, kdo jsme, kam patříme, kam směřujeme – a nemusíme naši prázdnotu, kterou někdy cítíme více, někdy méně, naplňovat žádnými závislostmi. Důležité je, abychom se nesoustředili pouze na to špatné, ale i na to dobré a za to děkovali a pěstovali s tak vděčnost, to se propíše do našich vztahů v rodině, k přátelům, lidem na ulici, ale vlastně i celému Božímu stvoření.

Otázky / pozvání: Z doplňkové knihy – Vyhraďte si nějaký čas a v klidu a objektivně se podívejte na svůj současný život: na to dobré i na to zlé, na to, co vás naplňuje, ale i na to co, vás stresuje, na chvíle milosti a na chvíle zápasů. Napište si do deníku / na list papíru, co jste pozorovali, na co jste přišli. Pokud vám to pomůže zůstat „nestranný / objektivní“, pište ve třetí osobě za použití svého jména místo „já“. Ale pozor, důležité je, abyste neposuzovali, nenálepkovali, nepodkopávali sami sebe a necítili zášť, kterou obvykle ke svým nedokonalostem cítíme. Pouze se dívejte – a nyní samotnýma očima Boha…to probudí naše vědomí.

Kdykoli děláme něco hloupého, krutého, zlého nebo destruktivního sami sobě nebo druhým, jsme v tom okamžiku ne-vědomí / ne-přítomní, a neuvědomujeme si naši identitu (pozn. dětí Božích). Kdybychom byli plně při vědomí, nikdy bychom to neudělali. Milující lidé jsou také vždy vysoce „vědomí“ lidé… Být plně vědomý by znamenalo na určité úrovni a určitým způsobem milovat úplně všechno – dokonce i naše chyby. Milovat znamená upadnout / dostat se do plného vědomí, které je kontemplativní, nedualistické a všezahrnující – dokonce „posledního nepřítele, který bude přemožen, kterým je sama smrt (1 Kor 15:26). Neřekl snad Ježíš, že musíme milovat dokonce i naše nepřátele? Pokud jsme schopní na určité úrovni milovat i naše hříchy a nedokonalosti, které jsou našimi „nepřáteli“, jsme plně vědomí a plně osvobození. Jestliže nám Ježíš přikazuje milovat naše nepřátele, potom víme, že Bůh musí a bude dělat to samé. Jak velkou naději a radost tím dostáváme! To odstraňuje všechen strach z přiznání našich selhání.

Whenever we do anything stupid, cruel, evil, or destructive to ourselves or others, we are at that moment unconscious, and unconscious of our identity. If we were fully conscious, we would never do it. Loving people are always highly conscious people… To be fully conscious would be to love everything on some level and in some way – even our mistakes. To love is to fall into full consciousness, which is contemplative, non-dualistic and including everything – even “the last enemy to be destroyed, which is death itself” (1 Corinthians 15:26). Didn’t Jesus tell us that we must love even our enemies? When we can on some level even love our sins and imperfections, which are our “enemies”, we are fully conscious and fully liberated. If Jesus commands us to love our enemies, then we know that God must and will do the same. What hope and joy that gives us all! It takes away all fear of admitting our wrongs.  (It This Overkill? / Our Divine Identity as Children of God, page 91-92)

Poznámka: Kontemplativní modlitba, to je ten klíč k návratu – k uvědomění si, k bytí vědomými, při vědomí, v přítomném okamžiku, s Přítomností. Pro mne je důležité a úžasné to vyjádření, že kdybychom byli vědomí, tak bychom nikdy to určité zlo neudělali. A proto je meditace, kontemplativní modlitba tak důležitá – vrací nás ke zdroji, kde je láska. Richard krásně říká: „Čím více jste vědomí, tím větší máte kapacitu milovat“. A modlitbou a meditací se budeme zabývat do větší hloubky v kroku 11.

Otázky / pozvání: Jsme na konci desátého kroku, díky Pane, že nás stále provázíš, jsme vděční za tvou přítomnost v našich životech, za tvůj Dech, který oživuje, napřimuje, uzdravuje a soucítí s námi. Z doplňkové knihy: „Napište si o člověku nebo lidech, kteří vám nejhlouběji ukázali, co znamená milovat a být milován. Rozmýšlejte nad tím, jak vám ukázali tvář Boha, který je láska. Poté je nějakým způsobem kontaktujte a dejte jim vědět, jak jste jim vděční za jejich přítomnost ve vašem životě.“ / Chci vás opět také pozvat do ticha, zkuste si nechat znít ve svém srdci – jsem milovaný(á)…přeju vám plodné ticho. Jsem Bohu vděčný za každého z vás.

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)