Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

"CO BYLO PŘIJATO, MUSÍ BÝT PŘEDÁNO DÁL" (CO JSI PŘIJAL, MUSÍŠ PŘEDÁVAT DÁL") / WHAT COMES AROUND MUST GO AROUND (II)

 

Židovské jméno pro Nejsvětějšího, doslova nevyslovitelné, je „Jahve“, což nyní věříme, bylo napodobení zvuku nádechu a výdechu. Nemohlo být vysloveno, ale pouze dýcháno. Posvátné jméno Boha (Ex 3:14) již odhaluje nejhlubší vzorec celé skutečnosti, kterým je cyklus přijímání a dávání. Je to podoba všeho stvoření, které křesťané nazývali okruhem přebývání a vylévání ve Svaté Trojici a byla samotnou podobou Boha a veškeré skutečnosti vytvořené v Božím jménu.

The Jewish name for the Holy One, literally unspeakable, is “Yahweh”, which we now believe was an imitation of the sound of breathing in and breathing out. It could not be uttered but only breathed. The sacred name of God (Exodus 3:14) is already revealing the deepest pattern of all reality, which is the cycle of taking in and giving back out. It is the shape of all creation, which Christians called a Trinitarian circle of indwelling and outpouring and was the very shape of God and of all reality formed in God’s name. (What Comes Around Must Go Around / page 109)

Otázky / pozvání: Co pro vás znamená ten cyklus přijímání a dávání, jinými slovy – k jak jste schopní se „nadechnout“ a „vydechnout“? / Nechme se opět pozvat do ticha. Soustřeďme se právě na nádech a výdech, pomalé rozpínání hrudníku a břicha a jejich následný pokles. Pro lepší uvědomění si můžeme na hrudník nebo břicho položit ruku. S každým nádechem do sebe nasáváme život a s každým výdechem si můžeme představovat, že načerpanou energii předáváme do našeho okolí… s nádechem Boží lásku přijímám, s výdechem ji předávám ostatním

…Mám na mysli většinu katolických farností, kde jsou skupiny oddaných, kteří chodí na mši každý den, každý den slyší kázání, a pro které v našich kostelích rozsvěcíme a topíme. Nedávná studie říká, že tito lidé nejsou ti samí, kteří provádějí většinu prací a služeb v těch samých kostelích. Nevědomě je tak vyučujeme pouze v přijímání, nikoli v dávání. Není divu, že jsme do značné míry degradovali do pouhého civilního náboženství a kulturního katolicismu s tolika pasivními členy… Pasivní členství nevytváří pouze pasivní závislost ale také příliš často pasivně-agresivní chování – pokud tito oddaní členové nedostanou to, na co si zvykli.

…I think of most Catholic parishes, where there are a group of stalwarts who come to Mass every day, hear a daily sermon, and for whom we turn on the lights and heat up the church. A recent study said that these are not the same people who do most of the ministry or volunteer work in those same churches. Without realizing it, we are training them in taking and training them in not giving. No wonder we largely descended into mere civil religion and cultural Catholicism, with so many passive members… Passive membership creates not just passive dependency but also far too often passive-aggressive behavior – when such stalwart members do not get what they have become accustomed to. (What Comes Around Must Go Around / page 110)

Poznámka: Richard pokračuje, že mnoho arci-konzervativních katolíků je velkými milovníky papežství, dokud papež nezačne hovořit o zlu válek, kapitalismu, právech zaměstnaneckých odborů…to je předvídatelné pasivně-agresivní chování, které se dá očekávat tam, kde nedošlo ke skutečnému duchovnímu probuzení… V jedné audio ukázce Richard hovoří, že křesťanství, které znamená jenom „36 let chození do kostela“ a neústí do žádné služby nemá šanci změnit svět, protože to není evangelium, ale ve skutečnosti jen dobře maskovaný narcismus, kdy pro sebe hledáme určitou jistotu pro svou vlastní duši (spásu) – v originále je použité „pojištění proti požáru“. Ale můžeme si uvědomit, že chození do kostela je bez skutků mrtvé (jako víra bez skutků je mrtvá)…

Otázky / pozvání: Nerad bych se někoho dotknul, každý máme své dary, své důvody, ale je třeba se stále ptát sám sebe – je v té mé víře láska / Láska. Kam mě můj vztah s Bohem vede? Činí ze mě soucitnějšího člověka, snažím se o více dobra ve světě, snažím se o lepší vztahy ve své rodině?...Nebo se stávám více uzavřenějším, neschopnějším komunikace, hašteřivějším kvůli „pravdám víry“, pyšnějším, protože přece já jsem ten správný?

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)