JE TO PŘEHNANÉ? / IS THIS OVERKILL (II)

Pokud ho „posloucháme / podřídíme se mu“, ano, podřídíme, vědomí se stane velmi moudrým učitelem moudrosti duše a bude nás vyučovat z hloubi nitra (Jer 31:33 a Řím 2:15, oba úryvky to nazývají „zákon vepsaný do našich srdcí“). Někteří to nazývají „Vnitřní svědek“ a tento svědek je to, co křesťané nazývají Duch svatý, který se vznášel nad stvořením od počátku / od velkého třesku, což byl první okamžik, kdy se Bůh začal zhmotňovat… Duše, vědomí, a Duch svatý může být považován za jedno a totéž, a vždy je větší než já, sdílený a dokonce věčný. To je to, co Ježíš myslí, když hovoří o „dávání“ Ducha nebo sdílení jeho vědomí s námi. Ten, jehož duše je takto probuzená, už ve skutečnosti má „Kristovu mysl“ (1 Kor 2:10-16). To neznamená, že tato osoba je psychologicky nebo morálně dokonalá, ale takto přeměnění / transformovaní lidé od té doby věci vidí mnohem širším a soucitným / milosrdným způsobem.

If “obeyed”, yes, obeyed, consciousness will become a very wise teacher of soul wisdom and will teach us from deep within (Jeremiah 31:33, and Romans 2:15, both called it “the law written on our hearts”). Some call it the “Inner Witness” and this witness is what Christians have called the Holy Spirit, which has hovered over creation since the Big Bang, that is, the first moment when God began to materialize… Soul, consciousness, and the Holy Spirit can well be thought of as the same thing, and it is always larger than me, shared, and even eternal. That’s what Jesus means when he speaks of “giving” us the Spirit or sharing his consciousness with us. One whose soul is thus awakened, actually has “the mind of Christ” (1 Corinthians 2:10-16). That does not mean the person is psychologically or morally perfect, but such transformed people do henceforth see things in a much more expanded and compassionate way. (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 86-87)

Většina církví v lidech vytváří dojem, že „dostanou“ Ducha Svatého jako odměnu za dobré chování, v příležitosti krajních situací, nebo když na ně položí ruce biskup. Silně jsme omezili dostupnou pracovní dobu Ducha svatého, a vyřadili jsme Boží obrannou Přítomnost z její klíčové role pro nás. Byli jsme ponecháni jako „sirotci“, což je přesně to, co Ježíš nechtěl (Jan 14,18)… Vědomí, duše, Duch svatý, se bohužel, na osobní i sdílené / kolektivní úrovni stali nevědomými! Není divu, že nazýváme Ducha svatého „chybějící osoba Nejsvětější Trojice“. Není divu, že se tuto radikální odpojenost / oddělenost snažíme vyplnit různými závislostmi.

Most churches gave people the impression they would “get” the Holy Spirit as a reward for good behavior, in occasional dire circumstances, or when a bishop would lay his hands on them. We severely limited the Spirit’s available working hours, and edged God’s defending Presence out of its pivotal role for us. We were left “orphaned,” exactly what Jesus said he did not want… Consciousness, our soul, the Holy Spirit, on both the individual and the shared levels, has sadly become unconscious! No wonder we call the Holy Spirit the “missing person of the Blessed Trinity.” No wonder we try to fill this radical disconnectedness by various addictions.  (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 88)