Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

JE TO PŘEHNANÉ? / IS THIS OVERKILL (II)

 

Pokud ho „posloucháme / podřídíme se mu“, ano, podřídíme, vědomí se stane velmi moudrým učitelem moudrosti duše a bude nás vyučovat z hloubi nitra (Jer 31:33 a Řím 2:15, oba úryvky to nazývají „zákon vepsaný do našich srdcí“). Někteří to nazývají „Vnitřní svědek“ a tento svědek je to, co křesťané nazývají Duch svatý, který se vznášel nad stvořením od počátku / od velkého třesku, což byl první okamžik, kdy se Bůh začal zhmotňovat… Duše, vědomí, a Duch svatý může být považován za jedno a totéž, a vždy je větší než já, sdílený a dokonce věčný. To je to, co Ježíš myslí, když hovoří o „dávání“ Ducha nebo sdílení jeho vědomí s námi. Ten, jehož duše je takto probuzená, už ve skutečnosti má „Kristovu mysl“ (1 Kor 2:10-16). To neznamená, že tato osoba je psychologicky nebo morálně dokonalá, ale takto přeměnění / transformovaní lidé od té doby věci vidí mnohem širším a soucitným / milosrdným způsobem.

If “obeyed”, yes, obeyed, consciousness will become a very wise teacher of soul wisdom and will teach us from deep within (Jeremiah 31:33, and Romans 2:15, both called it “the law written on our hearts”). Some call it the “Inner Witness” and this witness is what Christians have called the Holy Spirit, which has hovered over creation since the Big Bang, that is, the first moment when God began to materialize… Soul, consciousness, and the Holy Spirit can well be thought of as the same thing, and it is always larger than me, shared, and even eternal. That’s what Jesus means when he speaks of “giving” us the Spirit or sharing his consciousness with us. One whose soul is thus awakened, actually has “the mind of Christ” (1 Corinthians 2:10-16). That does not mean the person is psychologically or morally perfect, but such transformed people do henceforth see things in a much more expanded and compassionate way. (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 86-87)

Poznámka: Richard dále píše, že evoluce vědomí je prací Ducha – od kosmické inkarnace (Stvoření) až po lidskou inkarnaci (Ježíš). Podstatou stále přebývajícího vědomí je, že „Ježíš není exkluzivní / výlučný syn Boží, ale vše zahrnující syn Boha, zjevující, co je pravdou vždy, všude a po všechny věky.

Otázky / pozvání: Jak Duch svatý působí ve vašem životě? Je vaším Božským průvodcem a učitelem?

 

Většina církví v lidech vytváří dojem, že „dostanou“ Ducha Svatého jako odměnu za dobré chování, v příležitosti krajních situací, nebo když na ně položí ruce biskup. Silně jsme omezili dostupnou pracovní dobu Ducha svatého, a vyřadili jsme Boží obrannou Přítomnost z její klíčové role pro nás. Byli jsme ponecháni jako „sirotci“, což je přesně to, co Ježíš nechtěl (Jan 14,18)… Vědomí, duše, Duch svatý, se bohužel, na osobní i sdílené / kolektivní úrovni stali nevědomými! Není divu, že nazýváme Ducha svatého „chybějící osoba Nejsvětější Trojice“. Není divu, že se tuto radikální odpojenost / oddělenost snažíme vyplnit různými závislostmi.

Most churches gave people the impression they would “get” the Holy Spirit as a reward for good behavior, in occasional dire circumstances, or when a bishop would lay his hands on them. We severely limited the Spirit’s available working hours, and edged God’s defending Presence out of its pivotal role for us. We were left “orphaned,” exactly what Jesus said he did not want… Consciousness, our soul, the Holy Spirit, on both the individual and the shared levels, has sadly become unconscious! No wonder we call the Holy Spirit the “missing person of the Blessed Trinity.” No wonder we try to fill this radical disconnectedness by various addictions.  (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 88)

Poznámka: Velmi mne zaujala poslední věta, že kvůli odpojení od vědomí, od Celku, od Zdroje, od Ducha, hledáme náhrady a ty se nám stávají závislostmi. Dále Richard hovoří o tom, jak jsme ztratili propojenost se světem, se stvořením. Původní lidé žili denně ve spojení s přírodou (stromy, vzduch, živly, zvířata a zemí jako takovou), stejně jako s měsícem, sluncem, hvězdami. To všechno sv. František z Assisi nazýval „bratři“ a „sestry“. Ale většina lidí se už nedokáže z tohoto spojení radovat, nic jim to neříká, jsou nevědomí. Pro většinu z nás je to vesmír zbavený kouzla. Můžeme tak mluvit o „kolektivním nevědomí“. Opravdu jsme odpojení jeden od druhého a tudíž nevědomí. A zde je právě úkol pro náboženství – jde o znovu-spojení (re-ligio) s Celkem, s námi samotnými a s druhými lidmi – a tak i o naše uzdravení.

Richard také odkazuje na svou knihu Nahá přítomnost (Mystici to vidí jinak), uvádí zde Litanie k Duchu svatému, které sepsal v samotě arizonské poustevny. Dovolím si je tu ocitovat:

Dokonalý dare Boží

Přítomnosti, jež v nás přebýváš

Příslibe Otcův

Živote Ježíšův

Důkaze a záruko

Věčná chválo

Obhájce náš

Vnitřní posvěcení

Připomínko tajemství

Ty, jenž vedeš k cíli

Ty, jenž znáš všechny věci

Trvalé svědectví

Ty, jenž posiluješ naše srdce

Zacelovači trhlin

Vždy bdělé vědomí

Soucitný pozorovateli

Magnetické jádro

Boží kompase

Vnitřní dechu

Božská DNA

Místo vzájemné touhy

Darovaná slávo

Skrytá Boží lásko

Hlubší vědomí

Dare naděje

Vroucná touho

Ohni života a lásky

Posvátný tvůrce pokoje

Boží nenásilí

Pečeti vtělení

Prvotino všeho, co je

Otče a Matko sirotků

Zákone vštípený do našich srdcí

Pravdomluvný

Tajný pláne Boží

Úchvatný staviteli mostů

Ty, jenž rozehříváš srdce

Všudypřítomný prostore

Plynoucí proude

Vánku změny

Sestupující holubice

Oblaku nevědění

Nestvořená milosti

Naplněná prázdnoto

Ty, jenž svým pohledem vše pronikáš

Nejhlubší úrovni naší touhy

Pozorné srdce

Posvátné zranění

Svaté uzdravení

Ty, jenž obměkčuješ našeho ducha

Boží vůle

Velkomyslné slitování

Štědrosti Stvořitelova

Naše vítězství

Jediný smutku

Naše společná radosti

Boží slzy

Boží štěstí

Vnitřní uvítání

Nová a věčná smlouvo

Smlouvo vepsaná do našich srdcí

Žárlivý milovníku

Boží toužení

Ty, jenž se modlíš v nás, skrze nás, s námi, za nás, a navzdory nám. Amen. Aleluja!

 

Otázky / pozvání: Máte ve vašem okolí nějaké lidi, o kterých byste řekli, že se nechávají vést Duchem? Máte radost, když jdete v lese, když se díváte na mohutný strom? Nebo když pozorujete nějaké zvíře, možná vašeho domácího mazlíčka (cítíte nějaké spojení?). Nechává vás východ slunce chladnými nebo ve vás probouzí novou energii, uchvacuje vás? / Řekli byste, že „nepřítomnost“, neochota se otevřít Duchu vás vrhá do závislostí? Pokud ano, ta na jakých? Co s tím budete dělat?

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)