S Richardovou prací jsem se poprvé seznámil v roce 2001, kdy mě kamarádi vyzvali, abych tlumočil jeho první přednášku v ČR. Přistoupil jsem k tomu (jako tradiční katolík) s obvyklou porcí nedůvěry a vyhradil jsem si asi měsíc na prostudování. Jeho přednášky mě dost oslovily, tak jsem to tlumočení vzal - a nebylo to naposled. S Richardem jsem od té doby byl často v kontaktu a myslím, že v tomto smyslu mám k němu poměrně blízko. (Viz. společné foto "rameno k rameni".)
Protože se šíří mnohé zmatené názory na Richardovu činnost, pokouším se sepsat tento souhrn. Není Richardem autorizován, ani si nečiní nárok na dokonalost. Ale doufám, že pomůže.
Tomáš
RR je hluboce zakořeněn v katolické tradici a františkánské spiritualitě. Při argumentaci se nejčastěji odvolává na Krista a na sv. Pavla.
O jeho vztahu ke katolictví svědčí mj. jeho kniha "Proč být katolíkem". V ní je jasně patrná jeho oddanost ke katolické církvi, která je dialekticky propojena s laskavou, ale radikální kritikou. RR vidí v církvi obrovské bohatství duchovní tradice, ale srovnává naši současnou skutečnost s Kristovým učením, přičemž dochází k závěru, že se církev v mnohém odchýlila od Krista a svých kořenů. Proto volá po radikálním návratu ke Kristu a původní křesťanské tradici (datované před rokem 313, dříve, než se církev zapletla se světskou mocí). Jeho vlastními činy je tvůrčí hledání nových forem pro starou tradici, jako je například v sociální akci a práci s muži.
Dále je pro RR charakteristická nesmírná laskavost (nechci použít slovo "tolerance", které často značí "já ničemu nevěřím, tak mi tvoje víra nevadí"), vycházející z víry, že:
Jinými tradicemi, například Budhismem se RR rád nechává inspirovat (hlavně pokud jde o metody), ale důrazně říká, že člověk musí někam hluboce patřit (ne si brát od každého trochu).
Mezi lidmi (chceme-li cílovými skupinami) se podle Kristova vzoru úmyslně zaměřuje na skupiny na okraji společnosti (o kterých je přesvědčen, že nejlépe přijímají Kristovo učení). V dnešní situaci jsou to např. chudí, etnické menšiny, homosexuálové a vězni.
Je obtížné v několika větách vystihnout působení Richarda Rohra, kterým se někteří z nás necháváme ovlivňovat již několik let. Možná také protože jeho zaměření je na celého člověka (tělo, smysly, instinkty, emoce, vztahy...), nejen na rozum, učení a slova. Už to je jedno z Richardových poselství.
Pokud bychom měli stručně shrnout jeho "učení", mohlo by to být například takto:
Existující problém (význam bez ohledu na pořadí) | Richardův příspěvek k řešení |
Naše západní kultura se příliš jednostranně zaměřila na rozum a tím se ochudila o mnoho. Navíc se do tohoto rozumového paradigmatu snaží vtěsnat Boha pomocí pouček, teologie apod. Zde se zaměňuje omezený prostředek (modlitby, teologie, svátosti) s cílem (Bůh), který je neomezený. | Prostředky "vyučování" se volí různorodé (dramatizace, rituály, prostředí...), které působí na člověka mnoha různými způsoby. Důraz je na potlačení vlastního lidského (rušivého) "já", aby všudypřítomný a vždy připravený Bůh mohl zasáhnout. Výsledkem je snaha o osobní kontemplativní modlitbu, jako o velmi důležitý prostředek vztahu člověka k Bohu. |
Podobně RR upozorňuje na vžitou morálku (zejména sexuální), která se příliš zaměřuje na chyby lidského individua a zapomíná na to nejpodstatnější - že to je láskyplný vztah Boha a člověka, kde lidské chyby se dějí, ale nejsou v centru pozornosti. Jinými slovy - člověk se snaží si Boha naklonit svými výkony, což je marné, protože Bůh mu už předem nakloněn je. | RR neprosazuje žádné zvláštní postupy, pravidla, nebo nauku. Ale velmi důrazně tvrdí, že to nejdůležitější, o co jde, je osobní, intimní vztah Boha a člověka. Když ten je v pořádku, ostatní věci se pak vyřeší ("samy od sebe") mnohem snadněji. |
V našem světě je mnoho hrubé nespravedlnosti, která je naším kolektivním hříchem, možná i vážnějším, než jsou naše individuální hříchy. Boj proti této nespravedlnosti je nesmírně obtížný protože ego (duchovně nepřipravených lidí) ho pravidelně mění na boj o osobní zájmy. | RR za svůj hlavní úkol považuje duchovní výchovu (..výcvik..) sociálních aktivistů (v našich podmínkách by asi šlo o komunální politiky), aby se dovedli osvobodit od svého ega - pro vyšší cíle lidské i Boží. |
Člověk přirozeně neumí zacházet s mocí - měl by být k tomu vychováván. Zejména muži všeobecně snadno podléhají pověře o stálém růstu, jak ve společnosti, tak i v osobním životě. Podobně je tomu i se smutkem, který muži neumí zpracovat jinak, než agresí. | Rituální iniciace, kterou RR znovu objevuje, inspirovaná mnoha starými kulturami ukazuje muži (pokud možno mladému - hned na začátku) jeho místo ve společnosti, ve světě, ve Vesmíru - jeho moc i bezmocnost. A připravuje ho na přirozený běh života, který je často o bezmocnosti a smutku. |
Svět (včetně církví) soustřeďuje svou pozornost na mocné, slavné, úspěšné, zajištěné. To jsou ti, jejichž zajištěnost ve světě jim zabraňuje se otevírat Bohu. | RR tvrdí, že člověk je schopen se otevřít Bohu zejména v situaci existenciální nejistoty (trvalé např. u chudých, nebo dočasné v životní krizi) a proto preferuje pastoraci takových lidí (chudých, vězňů, menšin...). Podobně jako to preferoval Ježíš (celníci, nevěstky, chudí...). I při svých duchovních cvičeních (např. iniciaci) se RR snaží navodit situaci vnější nezajištěnosti. |
Je prastará psychologická pomůcka (pro sebepoznání), která byla znovuobjevena. RR se na tom znovuobjevení podílel tím, že její obecné principy aplikoval na duchovní život. Dnes už se RR eneagramem aktivně nezabývá.
Není to nic dogmatického - jestliže tento nástroj někomu pomůže v sebepoznání, tak dobře. Jestliže někomu nepomůže, nic se nestalo.
V městě Cincinatti ve státě Ohio. Původně úzce spjatá komunita spolubydlících mladých křesťanů, kterou RR v 70. letech založil. Dnes tato komunita žije vlastním životem bez přímé účasti RR.
V 70. letech se RR zůčastnil začátků tohoto hnutí v USA. V průběhu dalšího vývoje se s hnutím přestal identifikovat a své síly napřel jiným směrem. Mnohé části charizmatického přístupu si osvojil natrvalo.
Tomáš Svoboda