Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Miloslav Musil: Cestou

Den pátý, prší (3.6. 2017, sobota)

Mám naplánovanou etapu do Morlaás. Vyrážím kolem sedmé a počasí se zdá být příznivé. Je pod mrakem, ale neprší. Jen tu bambusovou hůl si zapomínám v chatce. Asi po hodině začíná mrholit a postupně se rozprší naplno. Leje asi tři hodiny v kuse, ale už jsem zkušenější. V klidu a včas si beru návleky, bundu, kloubouk a poncho. Kus kapuce se mi z poncha trhá, ale lepím ji tejpovací páskou. Poutník si musí vždycky nějak poradit.

Cesta je stále stejná, krajina je zvlněná a porostlá převážně bučinou, vypadá to tu jako někde u nás třeba na Vysočině. Vede střídavě po silničkách, polních a lesních cestách. Na ní potkávám i obrovskýho brouka roháče a ve škarpách rostou kaly. Kolem čtvrtý odpoledne přicházím do Morlaás a hledám ubytování. Je mimo poutní trasu, zase v kempu, ale úplně jiný. Je tu taková nevábná betonová budova s prosklenou stěnou, za kterou je místnost se čtyřma palandama. Prosklená stěna směřuje na betonový dvorek, kterým se k herberku přichází a na jehož druhém konci je malá otevřená kuchyňka, záchody a sprcha. Jsme tam nejprve dva chlapi, pak přijíždí třetí na kole. Říkám si, že spát ve výkladní skříni nám nevadí, ale že tady vůbec neberou ohledy na ženský. A ty záchody a kuchyňka přes cestu jsou umístěný hodně neprakticky, protože znovu leje jako z konve. Jediný plus tohohle herberku je velká samoobsluha hned naproti. Prvním spolubydlícím je starší Francouz z Bordeaux, takový nemluva, ale kupuje a dává do placu láhev dobrýho vína. Ten druhej, co přijel na kole, a je to moje první zkušenost s poutníkem cyklistou, je šlachovitej a svalnatej Holanďan. Dávám se s ním do řeči a říkám si, že to bude asi ten bludnej. Nemá auto, všude jezdí na kole a letos se vydal do Compostely. Už na něm dojel z Holandska do Indie a přejel s ním sever Afriky od západu na východ a zpět. Rodinu nemá, prý když ale jel přes Irán, tak si ji musel vymyslet, aby ho tam vůbec brali vážně.

Cestou jsem se v Morlaás díval do místního románského kostela, ale nijak mě to tam nepřitahovalo a zítra tu slaví nedělní bohoslužbu až v 10:30h. To už budu dávno na cestě, takže to neřeším.

   

Miloslav Musil
Konec knihy Miloslav Musil: Cestou