Miloslav Musil: Cestou III

(z Prahy do Kostnice)

cestovní deník - pokračování Cesty II
Miloslav Musil

Na úvod 

Jestli chci dokončit svoje putování do Santiaga de Compostela z domova, tak mám nejvyšší čas. To mi začalo být jasné už když jsem loni na jaře kvůli bolestem z patní ostruhy musel přestat běhat i vic chodit. Později, když se to nelepšilo, v rámci návštěvy lékaře a preventivních vyšetření mi navíc našli počáteční stadium rakoviny prostaty. Takže opravdu nejvyšší čas, už jsem zjevně za poločasem rozpadu.

Přípravu jsem zahájil tím, co moc nestojí, tedy co nestojí moc úsilí, jen peníze. Koupil jsem snad už konečně dobrý 40l batoh, malou nafukovací karimatku jen pod záda a plachtu, co se z ní dají i s pomocí hůlek udělat různé přístřešky. Pořídil jsem si i pořádné nové boty (ty staré se už opravdu rozpadly), dvoulitrový srolovatelný vak na vodu a vyrobil jsem si podle návodu z plechovky od piva malý vařič na tekutý líh. Sehnal jsem i českou variantu zázračné masti proti puchýřům (mají ji jen v Decathlonu), no prostě jsem se připravil podle předchozích zkušeností na předpokládané potíže a usoudil, že je čas dělat něco také sám se sebou.

O Vánocích jsem začal tím, že jsem vyrazil s dcerou a jejím přítelem na hory testovat novinku – sněžné brusle. Výsledek se bohužel dostavil v podobě ošklivé zlomeniny pažní kosti na pravé ruce. Nemohoucí, bolavý a obklopený spoustou cukroví, které už nikdo nejí, jsem přibral další kila navíc a z fyzické přípravy zůstaly jen usilovné pokusy co nejrychleji rozcvičit alespoň trochu ruku tak, abych mohl co nejdříve začít aspoň trochu běhat.

Koncem března jsem konečně začal s lehkým, ale pravidelným běháním a přestal večeřet (místo toho jsem „jen“ pomlsával a popíjel). To už jsem měl naplánovanou trasu, zvolený termín a prakticky už i kompletně sbalený batoh. Ke třem týdnům v červnu jsem si přidal časovou rezervu o dva volné dny 5.- 6.7. , abych byl ještě v Kostnici na výročí Husova upálení.

Pravidelným běháním se mi opravdu podařilo snížit množství přebytečného sádla alespoň o naplánované minimální množství, ale batoh se mi pod 10 kg stlačit nepodařilo. 

Vzhledem k dostatku času a předchozím zkušenostem jsem se rozhodl začít svoje putování zvolna a první etapu si rozdělit napůl. Také jsem si domluvil možnost dvou přespání u kamarádů hned druhý a třetí den.

Od cesty jsem si nesliboval nic mimořádného, cesty německou krajinou se od těch v Čechách lišit moc nebudou. Mým přáním bylo znovu se stát poutníkem, dokončit svou Cestu, být otevřený tomu co přijde a také Jeho požehnání, jehož pramenem se jako poutník chci vědomě stávat.

Termín se přiblížil a poutník byl s pokorou připraven.

Cestu jsem popsal a uložil ji zde jako PDF.