Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

ČAS VYROVNÁNÍ / PAYBACK TIME (III)

 

A tak je Krok 8 zcela programový, konkrétní a jasný. „Vytvořte seznam“, říká, a to seznam „všech, kterým jsme my ublížili“. Všimněte si, že neříká nic o tom, abychom sepsali ty, kdo ublížili nám, což by nás jen dostalo zpět do role oběti. Anonymní alkoholici jsou jedinou skupinou, o které vím, že je dostatečně ochotná a upřímná, aby lidem řekla předem: „Jsi zatraceně sobecký!“ nebo „Dokud se nedostanete za hranici svého obrovského narcismu, nikdy jako lidé nevyrostete.“ 

So Step 8 is quite programmed, concrete, and specific. “Make a list,” it says, and that list is of “all those we have harmed.” Note that it does not say those who have harmed us, which will just get us back into the self-serving victim role. A.A. is the only group I know that is willing and honest enough to just tell people up front, “You are damn selfish!” or “Until you get beyond your massive narcissism you are never going to grow up.”  (Payback time / page 70-71)

Poznámka: Dostáváme se na dřeň, naše ego dostává hodně zabrat. Cože, já mám vytvořit seznam lidí, kterým jsem ublížil? A co oni, vždyť často si za to mohli sami, často mě vyprovokovali, no tak jsem řekl něco ošklivého. Cože, že jsem slíbil, že něco udělám a pak jsem to nedodržel? No jo, ale mne se to zrovna nehodilo… Jo, vy myslíte tenkrát, když jsem se vykašlal na kamaráda, který mě potřeboval? Ale on mne přece, před týdnem než se to stalo, strašně naštval, tak za ním teď nepolezu ho chlácholit… ego řve, ego vymýšlí, proč to nejde, ego se vymlouvá, ego našeptává, že druzí jsou horší než já, ego nechce přiznat mou chybu… Krok 8 nás učí obrátit své vědomí za hranice sebestřednosti, přeměnit naši perspektivu z pocitu bytí obětí našeho vlastního jednání k odpovědnosti za naše vlastní jednání.

Otázky / pozvání: Možná nebudeme cítit potřebu sednout a sepsat seznam lidí, kterým jsme svým jednáním způsobili bolest. Ano, je to určitým způsobem specifické – u hnutí AA si to člověk dokáže představit. Možná ale i někteří z nás budou zasaženi a vedeni Duchem svatým to udělat. Nemusí se jednat o to, že jsme alkoholici, že jsme závislí na drogách, hracích automatech,…ale může to souviset s tím, že jsme ve své pýše a bohorovnosti zkazili nějaké společné dílo, nebo jsme jedním jediným činem zklamali velmi mnoho lidí, nebo jste někdo šéf a máte pod sebou lidi, které jste svým tvrdým přístupem zašlapávali do země… Kdo to tak cítíte, napište si seznam lidí, kterým jste ublížili.

 

Většina fundamentalistických a konzervativních skupin jen zastrašuje lidi vlastním a Božím soudem, ale obvykle neučí lidi praktickým, emocionálním a mentálním způsobům jak uzdravovat nebo jak napravovat své chyby, nebo jak „opustit / nechat být“ (žádné vyučování kontemplace). „Ježíš nám to odpustil, tak na to zapomeňme.“ To je příliš vertikální rozměr, téměř bez horizontálního pohledu. Jejich problém s vinou byl vyřešen a to je vše, na čem záleží. To je vypočítavý zájem – jak zmenšit pouze vlastní pocit viny; láskyplná otázka zní – „Jak můžu osvobodit druhé od jejich pocitu viny?“

Most fundamentalist and conservative groups just threaten people with God’s harsh judgment and their own, but do not normally teach people how to heal or how to make amends, or how to let go in practical, emotional, and mental ways (no teaching of contemplation). “Jesus has forgiven it, so we can forget about it.” This is far too vertical with almost no horizontal dimension. Their guilt problem was solved and that is all that matters. It is a self-serving concern to alleviate just your own guilt; it is a loving question to say, “How can I free others from theirs?” (Payback time / page 71)

Poznámka: Nechci zobecňovat, ale zdá se mi, že většina duchovních klade důraz na morální aspekty života, na znalost Písma, na odříkávání modliteb…chybí mi tam vyučování kontemplativní modlitby, chybí mi jejich otevřenost, mrzí mne, že nesdílejí svůj vnitřní svět, nejsou pro mne tolik uvěřitelní… nejdou s kůží na trh; proto rád čtu Richarda Rohra, Láďu Heryána, Orko Váchu, Henri Nouwena – oni se nebojí přiznat svou lidskost, své touhy, své špatné vzorce chování, své závislosti,…své chyby, protože ví, že právě i díky těm chybám se mohli posunout dál a stali se více soucitnými a milujícími. / Ještě krátce k tomu horizontálnímu rozměru – Richard píše: naše celistvost je připoutaná k celistvosti ostatních, jak je psáno v 1 Jan 2:9 – Každý, kdo tvrdí, že je ve světle, ale nenávidí svého bratra nebo sestru, je stále ve tmě (volný překlad anglického textu). A Richard se ptá – je to pro vás osvobozující si uvědomit, že jste hluboce spojeni s druhými, nebo je to spíše bolestivé zjištění? Nebo něco mezi?

Otázky / pozvání: Tady nemůžu napsat nic jiného, než že vám přeju požehnanou chvíli v tichu – 15-20 minut ponoření se do kontemplativní modlitby, naslouchání Životu…

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)