Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

ZOUFALÉ TOUŽENÍ / DESPERATE DESIRING (V)

Tak tedy, úkolem spirituality je stále pokračující osvobozování mysli, srdce a těla směrem k plnému vidění a žití a ne pouze mentální „rozhodnutí pro Ježíše“ nebo určité pojištění skrze přijímání svátostí. Většina církví zaměřená na mysl (hlavu) se nedotýká srdce, většina církví, která klade důraz na srdce, se neobtěžuje hlavou a téměř všechny ignorují tělo, jako by nemělo žádný význam.

So the work of spirituality is the ongoing liberation of head, heart and body, toward full luminous seeing and living, and not mere mental ‘decision for Jesus’ or the one-time insurance policy of sacraments received. Most head churches do not touch the heart, most heart churches do not bother with the head and almost all of them ignore the body as if of no account. (Desperate Desiring / Opening Three Inner Spaces, page 14)

Poznámky / Pozvání: Pro lepší uvědomění si svého těla Richard například nabízí modlitbu dechu, kdy si uvědomujeme každý nádech a výdech. Můžeme si také vybrat nějaké slovo a rytmicky ho opakovat – je možné ho v rámci nádechu a výdechu rozdělit (Mara-nata / Jah-ve / Je-žíš / Kris-tus) nebo je možné použít i více slov (Bůh-Láska / Bůh-miluje / Bůh-léčí). Také je možné si vědomě před takovouto meditací říci, že při každém nádechu vdechuji Boha a při každém výdechu vydechuji do Boha (uvědomění si jeho přítomnosti v nás i mimo nás). Komu by více pomohlo slovo Láska, ať použije to – s každým nádechem přijímám Lásku a s každým výdechem jsem připravený Lásku darovat, nenechat si ji pro sebe….

Otázky: Ponechal bych stranou, jak vnímáte „svou“ církev – zda je zaměřena víc na srdce nebo na mysl. Ale zkuste si sami pro sebe identifikovat, jak jste na tom vy. Co myslíte, že u vás osobně převažuje, co nejvíce chybí? Je zřejmé, že každý jsme jiný, všichni máme nějaké zkušenosti, někdo je přemýšlivější, někdo emocionálnější… jak konkrétně u vás dosáhnout nějaké rovnováhy?

 

Ti, co dokáží být přítomní v mysli, srdci a těle současně se setkají s Přítomností, ať už ji nazývají Bůh či nikoli… Obě činnosti jsou zásadní: uzdravení nás samotných a uzdravení našeho vždy omezeného a někdy i toxického obrazu Boha. Zkušenost „pravého Boha“ nás opravdu zachraňuje, protože bude vždy lepší než bychom si mysleli, než bychom očekávali nebo než bychom si zasloužili.

Those who can be present with head, heart, and body at the same time will always encounter The Presence, whether they call it God or not. …Both movements are crucial: the healing of ourselves and the healing of our always limited and even toxic image of God. A “true God” experience really does save us, because it is always better than we thought we could expect or earn. (Desperate Desiring / Reconnecting Head, Heart, and Body, page 14-15)

Poznámky: Pojďme si udělat kratičké shrnutí – prošli jsme si již dvě kapitoly. Nejprve jsme zakusili svou bezmocnost nad některými částmi nás samotných, ve vztahu k našim závislostem, v souvislosti s mnoha životními situacemi. Toužebně si přejeme být z našich závislostí, nemocí, psychických problémů uzdravení a v právě končící kapitole snad přitakáváme druhému kroku AA – „Dospěli jsme k víře, že Síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví“. Prošli jsme si tři složky člověka (mysl, srdce a tělo) a jak důležité je snažit o rovnováhu, o uzdravení všech tří mohutností… Jsem šťastný, že věřím v Boha, který uzdravuje, který je vždy lepší, než si dokážu představit, než dokážu popsat, než sebelepší lidská charakteristika a vlastnost, kterou mu přisoudím…Bůh je vždy jiný než si myslím a i proto jsem rád, že je mým Bohem.

Otázky: Zkusili jste nějaké ze cvičení, meditací, zastavení se v tichu, prostého přebývání v úžasu nad krásou přírody, veškerého stvoření…něco o čem jsme si těch 13 pokračování psali? Přivedlo vás to k něčemu důležitému? Nebo jste zatím jenom četli a nebyl čas nebo vůle něco zkusit. I já musím přiznat, že jsem nyní dost polevil v pravidelnosti a cítím to na sobě. Pojďme to zkusit, opět a znovu se rozhodovat pro kontemplativní modlitbu, kde mysl ustupuje do pozadí a stáváme se prázdnou nádobou k naplnění Láskou, Bohem, Přítomností…sedám si v tichu…TADY a TEĎ

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)