Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

SLADKÉ ODEVZDÁNÍ SE / SWEET SURRENDER (I)

Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme. (Krok 3)

Made a decision to turn our will and our lives over to the care of God as we understood God. (Step 3)

 

Krok 3 týkající se přijetí a odevzdání se, je stručný a výstižný a jde přímo k věci. Dává nový smysl slovnímu spojení „milosrdná smrt“ / „eutanázie“. Odevzdání je vždycky pociťováno jako umírání a přesto je to nutná cesta k osvobození. V posledních letech bylo napsáno mnoho vynikajících knih o tématu „umění umírání“. To mi říká, že naše společnost, my jako lidé, jistě duchovně rosteme. Jak dlouho každému z nás trvá jenom „něco přijmout“ – přijmout skutečnost takovou jaká je, přijmout sami sebe, ostatní, svou minulost, své vlastní chyby a nedokonalosti a zvláštnosti téměř všech a všeho kolem nás. To odhaluje naše základní vzdorování životu.

Step 3 on acceptance and surrender is quite succinct and telling, and cuts to the chase. It gives new meaning to the word “mercy killing”. Surrender will always feel like dying, and yet it is necessary path to liberation. Many excellent books have been written in recent years on “the art of dying.” It tells me we are surely growing up spiritually. How long it takes each of us to just accept – to accept what is, to accept ourselves, others, the past, our own mistakes, and the imperfection and idiosyncrasies of almost everything. It reveals our basic resistance to life. (Sweet Surrender, page 18)

Poznámky: V doplňkovém textu z tzv. Velké knihy Anonymních alkoholiků (AA’s Big Book) popisuje zakládající člen jeho cestu, jeho životní příběh a jedna kapitola nese název – Odpovědí bylo přijetí (Acceptance was the answer). V textu pak říká: „A přijetí je odpovědí na všechny mé dnešní problémy. Když jsem rozrušený, je to proto, že shledávám nějakého člověka, místo, věc nebo situaci – nějakou skutečnost mého života – jako nepřijatelnou, a nemůžu najít klid, dokud toho člověka, místo, věc nebo situaci nepřijmu právě tak, jak přesně v ten okamžik je.“ … Snad nejlepší věc, kterou si chci pamatovat je, že můj klid je nepřímo úměrný mým očekáváním. Čím jsou má očekávání větší, tím menší je můj klid…. Přijetí je dnes klíčové pro můj vztah s Bohem. Nikdy jen tak nesedím a nečekám, co mi řekne, abych udělal. Spíš udělám všechno, co je přede mnou a je třeba to udělat, a výsledek už nechám na Něm.“

Otázky: Co právě teď cítíte, že je třeba přijmout ve vašem životě? Nebo je to snad nějaký blízký člověk, s jehož přijetím máte problém? S čím je potřeba přestat bojovat? Do čeho je třeba pustit paprsek Boží lásky, aby to mohlo být uzdraveno a proměněno? Zkuste si odpovědět na otázku, zda se to s vaším věkem mění – zda přijetí je pro vás těžší nebo jednodušší, jak stárnete.

 

Odevzdání se není “rezignace”, jak máme tendenci si myslet, jedná se spíše o odevzdání se okamžiku, události, osobě nebo situaci. Jak mnozí říkají, „To čemu se bráníš, přetrvá“. To se stalo základem většiny kurzů o nenásilí, a přece nám to trvalo až do 20. století než jsme uvěřili tomu, co Ježíš učil před dvěma tisíci lety v jednom nejvíce šokujícím a nepochopitelném úryvku: „Neklaďte odpor zlému člověku“ (to je přibližně překlad anglického originálu), podle úryvku z www.biblenet.cz – Mt 5:39 …Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou… Jak by jen toto mohlo být moudré a pravdivé? Proč sv. František, Gándhí, a Martin Luther King, ml. souhlasili, zatímco většina z nás to nepochopila?

Surrender is not “giving up”, as we tend to think, nearly as much as it is a “giving to” the moment, the event, the person, and the situation. As many have said, “What you resist, persists.” This became the groundwork of most nonviolent training, and yet it took us until the twentieth century to believe what Jesus had taught two thousand years ago in a most shocking and incomprehensible line: “Offer the wicked man no resistance” (Matthew 5:39). How could that be wise or true? Why did St. Francis, Gandhi, and Martin Luther King, Jr., agree while most of the rest of us missed the point? (Sweet Surrender, page 19)

Poznámky: Richard dodává, že lidé nejsou primárně nastavení na „přijetí“, ale spíše na odpor, agresi, útěk, odmítání – to ale nikdy nepovede k našemu klidu. Je důležité se opravdu rozhodnout – a to není jednoduché – protože nám stále naskakují naše programy na štěstí – bezpečí / jistota, obdiv / úcta a moc / kontrola nad něčím nebo někým.

Otázky: Co ve vás vyvolává to slovo „odevzdání se“? Zkuste si odpovědět nejenom hlavou, ale i srdcem. Jak je to ovlivněno vašimi životními zkušenostmi? Jak je vaše vnímání toho slova ovlivněno obvyklým náhledem společnosti?

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)