Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

"ZODPOVĚDNOST JE UDRŽITELNÁ" / ACCOUNTABILITY IS SUSTAINABILITY (I)

Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých nedostatků. (Krok 5)

Admitted to God, to ourselves and to another human being the exact nature of our wrongs. (Step 5)

Téměř všechny náboženství a kultury, které znám, tak nebo tak věřily, že hřích a zlo má být potrestáno a odplata pro hříšníka má být požadována už v tomto světě, a obvykle v příštím životě stejně tak. To je dualistický systém odměny a trestu… Nazývám to ekonomií zásluh, „meritokracií“… Nicméně, zjevení kříže a program Dvanácti kroků věří, že hřích a selhání jsou ve skutečnosti prostředkem a příležitostí k transformaci a osvícení pachatele – a budoucnost se pak postará sama o sebe. Je to tajemství, které dává duši smysl a je zcela „ekonomií milosti“, a ta dává smysl pouze těm, kdo ji zakusili.

Almost all religion, and all cultures that I know of, have believed in one way or another that sin and evil are to be punished, and retribution is to be demanded or the sinner in this world – and usually the next world too. It is a dualistic system of reward and punishment… I call it the normal economy of merit or “meritocracy”… The revelation from the cross and the Twelve Steps, however, believes that sin and failure are, in fact, the setting and opportunity for the transformation and enlightenment of the offender – and then the future will take care of itself. It is a mystery that makes sense to the soul and is entirely an “economy of grace”, which makes sense only to those who have experienced it. (Accountability IS Sustainability / page 38)

Poznámka: Zaujalo mne – „hřích a selhání jsou prostředkem a příležitostí k transformaci a osvícení pachatele“. Jistě, „pachatel“ je tady možná příliš silné slovo, popř. slovo, které máme spojené s trestnou činností, a patří možná víc do právního jazyka. Ale když se od toho oprostíme, a uvědomíme si, že i my jsme „pachatelé hříchů“ a selháváme, tak je zřejmé, že to tak je. A nemusí jít o žádná těžká selhání, o do nebe volající hříchy… I malé dítě, když si uvědomí svou chybu, lituje jí a snaží se ji napravit,…i zde dochází k transformaci, přeměně a osvícení toho malého „pachatele“. Stejně tak u nás dospělých mužů a žen – ale hlava (mysl), srdce i duše… všechny tyto tři brány / lidské mohutnosti musí být alespoň částečně v souladu a rovnováze.

Otázky / pozvání: Většina z nás asi bude spíše lidmi jednajícími a myslícími v liniích odměna / trest (ekonomie zásluh). Dovedeme se přes to přenést? A jak? Co by nám pomohlo, abychom alespoň na okamžik, v některých vybraných situacích dokázali dát prostor „ekonomii milosti“? Zažili jsme to už někdy? Jde to zopakovat? A proč to někdy nejde?

 

První je systém retributivní (odvetné) spravedlnosti, který ovládal dějovou linii po 99% historie. Druhý se nazývá restorativní (uzdravující) spravedlnost, která byla vždy v menšině, i když je v ní jasný revoluční vzor Ježíše před, během i po jeho ukřižování. Zdá se, že dějiny nevidí to, co nejsou připraveny vidět, ale v naší době je více a více lidí připraveno a ochotno porozumět. Člověk si nemůže pomoci, než že věří, že lidské a duchovní vědomí se vyvíjí (prochází svou evolucí).

The first is a system of retributive justice and has controlled the story line of 99 percent of history. The second is called restorative justice and has always been a small minority position, even though it is the clear and revolutionary pattern of Jesus before, during, and after crucifixion. It seems history could not see what it was not ready to see; but in our time more and more are ready and willing to understand. One cannot help but believe there is an evolution of human and spiritual consciousness. (Accountability IS Sustainability / page 38-39)

Poznámka: Restorativní justice (spravedlnost) zdůrazňuje nápravu křivd zapříčiněnou zločinem. Výsledky mohou být život proměňující. V kurzu jsem se s tímto termínem seznámil více do hloubky a přes americké stránky se dostal na českou odnož – Mezinárodní vězeňské společenství (www.mvs.cz). Mají širší záběr, ale vyberu citaci z jejich stránek ohledně programu restorativní justice u nás:

“Náš projekt se jmenuje Building Bridges (dříve Zacheův strom) a pilotně jsme jej vyzkoušeli v rámci mezinárodního projektu dotovaného EU v letech 2014-2015. V roce 2016 byl projekt akreditován Ministerstvem spravedlnosti a nyní probíhá opakovaně v mužských i ženských věznicích. Je to jediný projekt svého druhu v ČR. Setkávají se v něm k restorativnímu dialogu nesouvisející oběti a pachatelé (6+6) za přítomnosti facilitátorů po dobu 8 týdnů uvnitř věznice. Hovoří na témata přijetí odpovědnosti za zločin, rozpoznání falešné viny (oběť má pocit, že něčím zločin zapříčinila a pachatel svou vinu popírá), náhrady za čin a diskutuje se o odpuštění. Lidé se snaží vzájemně pochopit, co ke zločinu vedlo, proč se stal právě jim, nebo co vedlo pachatele k tomu, že jednali tímto způsobem. Projekt probíhá v několika cyklech uvnitř věznic a má vysoce pozitivní dopad na oběti i na pachatele, kteří prvně za zločinem vidí skutečného člověka, kterému někdo ublížil, nikoliv jen paragraf, slyší jeho pocity a prožívají s ním jeho utrpení. Oběť zase vidí zranitelnost pachatele, přestává si ho démonizovat a může mu říci, co cítí a osvobodit se od svých traumat, či osvobození nastartovat.”

Ještě několik odkazů (je jich daleko víc, kdo hledá najde, v češtině i angličtině):

Eseje z věznic: https://prisonfellowship.cz/eseje-z-veznic/ 

Program Building Bridges: https://prisonfellowship.cz/projekty/program-zachuv-strom/

Video Restorativní jistice – Building Bridges: https://www.youtube.com/watch?v=kUFxt4-LYDQ#action=share

 

Otázky / pozvání: Zkusme se dnes zamyslet se nad tím, kde se cítíme jako oběti a vcítit se do pocitů toho, kdo nám onu křivdu způsobil (ať už to on jako křivdu vnímá, či nikoli – nám to ublížilo a vnitřně nás to sžírá). Zkusme sami najít nějaké důvody proč se tak stalo, můžeme si je napsat. Budeme-li mít odvahu (pokud ten člověk ještě stále žije), tak to s ním zkusme probrat...a zkusme vyslechnout jeho (samozřejmě, musí být vůle i na jeho straně). Vím, to jsou těžké věci, pozvěte Ducha svatého…

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)