Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

SLADKÉ ODEVZDÁNÍ SE / SWEET SURRENDER (II)

Máme tu uzavřený koloběh ega: „Chci být mocný“ -> „Převezmu kontrolu“ -> „Vždycky budu mít pravdu“ -> No podívejte, já jsem opravdu mocný!“ To je začarovaný kruh vůle (touhy) po moci. Ten nečiní lidi šťastnými, a šťastní nejsou ani druzí lidé okolo nich. Jakékoli základní předání / odevzdání naší vůle moci předchází jakémukoli myšlenkovému systému / víře. Ve skutečnosti bych řekl, že právě to, co dělá tak mnoho náboženství neškodných, neúčinných a dokonce nezajímavých je, že je zde jen zřídkakdy konkrétní „rozhodnutí odevzdat naše životy do péče Boha,“ a to dokonce i u mnoha lidí, kteří chodí do kostela, chrámu nebo mešity.

Here is the incestuous cycle of the ego: “I want to have power” -> “I will take control” -> “I will always be right” -> “See, I am indeed powerful!” This is the vicious circle of the will to power. It does not create happy people, nor happy people around them. Any foundational handing over of our will to power is previous and prior to any belief system whatsoever. In fact, I would say what makes so much religion so innocuous, ineffective, and even unexciting is that there has seldom been a concrete “decision to turn our lives over to the care of God,” even in many people who go to church, temple, or mosque. (Sweet Surrender, page 20)

Poznámka: Můžeme se znovu vrátit k oněm „programům na štěstí“, o kterých bylo psáno v Breathing Under Water (5). Richard upozorňuje, abychom opustili tyto programy, které nám štěstí přinést nemohou. Ježíšův program na štěstí je zcela jiný (pokud můžeme tento termín vůbec použít) – netýká se naší větší moci ale našeho úplného odevzdání se. V knize Dvanáct kroků a dvanáct tradic se ke třetímu kroku také píše: „čím více jsme ochotní podřídit se Vyšší moci, tím nezávislejší ve skutečnosti jsme. Závislost v té podobě, s jakou se setkáváme u Anonymních alkoholiků, je tudíž skutečně prostředkem k dosažení pravé nezávislosti ducha…“

Otázky (z doplňkové knihy): Už jste někdy zažili ten pocit, kdy jste opravdu odevzdali svou vůli Bohu? Co se stalo? Zkuste co nejlépe tu událost popsat a zamyslet se nad tím, jak se na to díváte s odstupem času.

 

“Zřeknutí se svého já!” Co mohl Ježíš asi tak myslet nebo kam mířil tímto absolutním a nezodpovědným vyjádřením? Je to něco, o co se budhisté snaží při meditaci? Samozřejmě! Jsem si naprosto jistý, že Ježíš myslel přesně to, o čem hovoří Krok 3: radikální odevzdání své vůle Někomu, komu důvěřujeme více než sami sobě. Budhisté se prostě přestali hádat o konkrétní jméno, komu se odevzdávají, ale často se jim daří lépe ono jak ve skutečnosti odevzdat jejich ego a potřeby kontroly / ovládání.

“Renouncing the self!” What could Jesus possibly mean or intend by such absolute and irresponsible language? Is this what Buddhists are trying to do in meditation? Of course! I am pretty sure that Jesus meant exactly what is meant in Step 3: a radical surrendering of our will to Another whom we trust more than ourselves. Buddhists just stopped arguing about the personal name of to whom they were surrendering, but they often do much better about the how of actually surrendering their mental ego and their control needs. (Sweet Surrender, page 21)

Poznámka: Tady by se mohlo zdát, že po nás Bůh chce, abychom nebyli sami sebou, abychom byli loutkou v jeho rukou, abychom se opravdu zřekli toho, co nás činí sebou. Ale líbilo se mi jedno vyjádření (už nevím, kde jsem ho četl – u Richarda nebo Thomase Mertona nebo…?), že zde nejde o zřeknutí se svého pravého já, ale svého falešného já, to musíme opustit, to musíme nechat odejít. To pravé a skutečné já je pouze to, které je v Bohu, které se nechá vést Bohem, které sjednocuje svou vůli s vůlí Boha.

Otázky (z doplňkové knihy): Udělejte si čas, přečtěte si Marka 8:34-37, jistě ten úryvek znáte, ale někdy ho vůbec neslyšíme, protože nás děsí. Zkuste si napsat vaši první reakci na tento úryvek, poté mu věnovat nějaký čas v meditaci, a zda se váš pohled změnil nebo doplnil, co vás napadlo, na co vás Bůh přivedl?

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)