Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

BEZMOCNOST / POWERLESSNESS (III)

To, co naše ego nenávidí ze všeho nejvíc na světě, je změna – a to i když nám současný stav nevyhovuje nebo je dokonce příšerný. Místo toho stále opakujeme dokola to, co nefunguje, jak mnozí správně hovoří o závislých lidech, a já bych řekl, o každém z nás. Důvod, proč to zkoušíme znovu je ten, že minule nás to doopravdy hluboce neuspokojilo.

What the ego hates more than anything else in the world is to change – even when the present situation is not working or is horrible. Instead, we do more and more of what does not work, as many others have rightly said about addicts, and, I would say, about all of us. The reason we do anything one more time is because the last time did not really satisfy us deeply. (Powerlessness / All Mature Spirituality Is About Letting Go, page 6)

Otázky: Několik otázek z doplňkové knihy (Companion Journal). Jaká je vaše prvotní reakce na nějakou změnu ve vašem životě? Zamyslete se (a zapište si), kdy jste věděli, že změna je potřeba a přesto jste jí vzdorovali. Čeho se obáváte právě teď? Jak můžete udělat jeden krok kupředu?

 

Nikdo nechce zemřít tomu, čím si myslí, že je. Jejich “falešné já” je vším, co mají, jak trapistický mnich a spisovatel duchovní literatury Thomas Merton napsal v knize Nová semena kontemplace. „Opouštění / odpoutání se / odloučení“ není pro nikoho programem na štěstí a přesto všechny dospělé spirituality, v jistém smyslu, jsou právě o odpoutávání a odnaučování se. To si buďte jistí. Nebo jak německý mystik a filozof Mistr Eckhart řekl, duchovní život je spíše o oddělování (odčítání) než o přidávání (přičítání).

No one likes to die to who they think they are. Their “false self” is all they have, as Trappist monk and spiritual writer Thomas Merton writes in New Seeds of Contemplation. Letting go is not in anybody’s program for happiness, and yet all mature spirituality, in one sense or another, is about letting go and unlearning. You can take that as an absolute. As German mystic-philosopher Meister Eckhart said, the spiritual life has much more to do with subtraction than it does with addition. (https://www.eckhartsociety.org/resources/meister-eckhart-and-prayer-talk-2-being-detached). (Powerlessness / All Mature Spirituality Is About Letting Go, page 6)

Poznámky: Přidal bych dnes pár citací právě z knihy Nová semena kontemplace od Thomase Mertona. Byla to nepovinná literatura ke kurzu a shodou okolností kniha vyšla v roce 2019 i v češtině. Knížku jsem si po kurzu přečetl, místy byla velmi obtížná až nestravitelná (jsem holt duchovní začátečník…), ale některé pasáže pro mne moc znamenají, třeba osloví i vás:

  • „Být svatý znamená pro mě být mnou. Problém svatosti a spásy je proto ve skutečnosti problémem zjistit, kdo jsem, a objevit své pravé já…
  • Naším povoláním není prostě být, ale pracovat společně s Bohem při utváření svého vlastního života, své vlastní totožnosti, svého vlastního osudu…
  • Každý z nás je ve stínu zdánlivé osoby – falešného já. To je člověk, jímž já sám chci být, který ale nemůže existovat, protože Bůh o něm nic neví. Mé falešné a soukromé já je ten, kdo chce existovat mimo dosah Boží vůle a Boží lásky – mimo skutečnost a mimo život.
  • Tajemstvím vnitřního pokoje je odloučení. …Nikdy nedojdete k dokonalému vnitřnímu pokoji a usebrání, dokud se neodloučíte dokonce i od touhy po pokoji a usebrání. Nebudete nikdy schopni dokonalé modlitby, pokud se neodloučíte od potěšení modlitby.
  • Žádné naše zoufalství nemůže změnit skutečnost věcí nebo poskvrnit radost vesmírného tance, který je tam pořád. Jsme vskutku ve středu tohoto tance a ten je v našem středu, neboť tepe v naší krvi, ať chceme nebo nechceme… Ale zůstává skutečností, že jsme pozváni, abychom úmyslně zapomenuli sama sebe, zahodili do větru svou strašlivou vážnost a připojili se ke všeobecnému tanci.“

Otázky: Čím si myslíte, že jste? Co vás definuje? Jak vnímáte sami sebe?

Pozvání: jedním ze způsobů jak se naučit odpoutávat / opouštět / zanechávat / zříkávat se…je skrze praktikování kontemplace. A jsou různé způsoby, různé „školy“, různá doporučení. Kontemplací pojďme nyní myslet určité vytvoření prázdného prostoru v nás, otevření srdce, vypnutí mysli a kolovrátku diskuzí, přemítání, odpovědí... Všechny duchovní tradice nás posílají do určitého „ne-přemýšlení“ v tichu, samotě… Thomas Keating se svou Centering prayer / modlitbou usebrání učí, abychom se zbavovali všech myšlenek, snažili se veškeré myšlenky propouštět a soustředit se na svůj „střed“. Naproti tomu John Main a jeho žák a pokračovatel Laurence Freeman (současný ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci) učí, že ten obsesivní kolovrátek negativních myšlenek musíme nahradit něčím pozitivním… máme si najít nějaké své „svaté“ slovo, které stále opakujeme, mantru. Pro mnoho lidí je to jediný způsob, který funguje – Richard říká, že pro mnoho lidí to je např. slovo Ježíš…, Laurence Freeman doporučuje slovo Maranatha, já v začátcích na nádech „vyslovoval“ Bůh a na výdech Láska... každému vyhovuje něco jiného.

Přátelé, prosím, nejsem žádným učitelem modlitby, meditace, kontemplace. Jsem příliš na začátku, i když se snažím o pravidelnost a vím, že je to DOBRÉ. Zvažoval jsem, zda to tady otevírat, když jsem v tom takový „mrně“ a skoro k tomu nemám co říct a budu stejně jenom opisovat a reprodukovat... Ale je to integrální součást knihy a kurzu. To, proč to píšu je spíš opravdu pozvání, otevření dveří k něčemu, vytvoření prostoru… Pokud do toho dobrodružství chcete jít, tak na internetu najdete spoustu odkazů. Já bych např. doporučil slaboučkou knížku právě od Laurence Freemana – Křesťanská meditace (úžasná knížka, která jednoduchým jazykem přiblíží to důležité a dá i praktické návody / https://www.databazeknih.cz/knihy/krestanska-meditace-50566). Můžete zkusit i každodenní meditaci na Fortně – https://www.youtube.com/channel/UCX2AplagVehWpar2UylBWjA/

Neodpustím si ještě jednu, pro mne velmi zajímavou a důležitou, poznámku – a to k modlitbě růžence. Richard říká, že původně byl růženec právě také takovým způsobem, jak se osvobodit, jak se otevřít skrze opakování pozitivních sdělení. Ale v době osvícenství a reformace praktikování růžence zdegenerovalo – lidé si nevěděli rady, co mají dělat s tím prázdným prostorem, nedostalo se jim žádného učení a tak co jsme udělali v katolické církvi – vymysleli jsme „tajemství“ růžence, abychom měli nad čím přemýšlet, mysl má konečně nějakou práci, stále může být plně zapojena. Richard si tedy myslí, že ustanovení růžencových tajemství je vlastně určitým krokem zpět od původního růžence - pouhého opakování pozitivních zpráv a vytvoření prostoru pro ticho, Boha… hodně mne to oslovilo a osvobodilo… občas se s chutí pomodlím desátek, dva, tři, aniž bych dával pozor na jednotlivá růžencová tajemství, zda jsem ho náhodou nezapomněl říct a jestli jsem ještě stále u prvního nebo už u druhého…prostě je někdy vůbec nevyslovuji. Vy kdo máte rádi růženec, nezlobte se ne mne, já to teď prostě takhle mám…

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)