Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

SLEPICE NEBO VEJCE: CO BYLO PRVNÍ? / THE CHICKEN OR THE EGG: WHICH COMES FIRST? (II)

Obvykle zde bylo jen málo případů odstranění většiny „charakterových vad“ a mnoho křesťanů zůstalo naprosto materialistických, agresivních, sobeckých, rasistických, sexistických a bažících po moci a penězích – zatímco spoléhali na „úžasnou milost“, která je nakonec chňapne a dostane do nebe. A pravděpodobně to tak bude! Oni ale jistě nepřinesli „mnoho“ nebe na tuto zem, aby pomohli nám ostatním, ani neurychlili jejich osobní spásu zde v přítomnosti.

…Usually, there was a little removal of most “defects of character,” and many Christians have remained thoroughly materialistic, warlike, selfish, racist, sexist and greedy for power and money – while relying on “amazing grace” to snatch them into heaven at the end. And it probably will! But they surely did not bring much heaven onto this earth to help the rest of us, nor did they speed up their own salvation into the present. (The Chicken or the Egg: Which Comes First / The Supreme Insight of the Gospels, page 56)

Poznámka: U AA se píše – „Jestliže se nám dostalo úplného osvobození od alkoholismu, proč bychom potom nemohli stejným prostředkem dosáhnout dokonalého osvobození ode všech ostatních nesnází nebo povahových nedostatků? To je jedna ze záhad naší existence, na niž zná úplnou odpověď …Budeme-li o to žádat, Bůh nám jistě odpustí naše provinění. V žádném případě z nás však nesejme všechny viny a nebude nás nadále udržovat neposkvrněné, aniž bychom s ním přitom spolupracovali. Očekává od nás, že v tomto ohledu na sobě budeme ochotni pracovat. Žádá nás pouze, abychom se snažili o co největší pokrok při formování svého charakteru. …Neznamená to, že očekáváme náhlé osvobození ode všech charakterových vad, jako tomu bylo s nutkáním k pití. Několika málo chyb se takto skutečně zbavíme, u ostatních se však musíme spokojit s pozvolným zlepšováním. Klíčová slova „plně jsme se připravili“ podtrhují skutečnost, že chceme mířit k tomu nejlepšímu, co si umíme představit nebo čeho můžeme dosáhnout.“

Otázky / pozvání: Jak se stát méně materialistickým, méně agresivním, sobeckým, dychtícím po slávě a penězích? Co myslíte, že by zrovna vám mohlo pomoci, nebo co máte vyzkoušené, že pomáhá? Zrovna tento týden při video-setkání s pardubickými chlapy jsme se bavili, jak nám pomáhá ztišení, meditace, usebrání před svíčkou. Opět vás tedy zvu do ticha – 5, 10, 15 minut – je to na vás. Ticho učí, ticho léčí, v tichu promlouvá Bůh…

 

Je věčnou pravdou: musíme se současně snažit a nesnažit, musíme se „starat a nestarat“. Naše dílo jsme pojmenovali: „Centrum pro akci a kontemplaci“. Zdá se, že musíme obojí – odevzdat se a přijmout zodpovědnost. Podle vašeho temperamentu začnete na jedné (akce) nebo druhé straně (kontemplace), ale nakonec mezi nimi budete muset postavit most a dovolit aby byl pro vás postaven – obojí současně. Nebo skrze obrácení starého aforismu: Musíme se modlit, jakoby všechno záleželo na nás a přičinit se, jakoby všechno záleželo na Bohu (ano, čtete to správně!). … Bůh je natolik pokorný, že nikdy nepřijde, pokud není nejprve pozván, ale Bůh si zároveň najde nějaký chytrý způsob, jak pozván být.

It is always true: We must both try and not try, we must both “care and not care”. We named our whole work after this dilemma: “The Center for Action and Contemplation”. It seems we must both surrender and take responsibility. By personal temperament you will start on one side or the other, but finally you must build the bridge between the two – and let it be built for you – both at the same time. Or to reverse an old aphorism: We must pray as if it all depends on us, and work as if it all depends on God (yes, you read that correctly!). …God is humble and never comes if not first invited, but God will find some clever way to get invited. (The Chicken or the Egg: Which Comes First / The Supreme Insight of the Gospels, page 56-57)

Poznámka: Opět se setkáváme s určitým paradoxem – máme se snažit (tak jak to chápu já) stavět most / balancovat čin a modlitbu, ale zároveň máme Bohu nechat prostor nebo možná spíš úplnou kontrolu, aby ten most postavil sám. Jak jste na tom vy? Kde začínáte – akcí nebo modlitbou / kontemplací?

Otázky / pozvání: Tato kapitolka byla krátká, pouze na dva týdny. Richard nás v doplňkové knize (companion journal) zve k cvičení: „Není žádným překvapení, že naše metafory Ducha Svatého souvisí se zkušeností ‚proudění‘ (nevím, jak to lépe přeložit – flow): tekoucí voda, foukající vítr, sestupující plameny, přistávající holubice. Jaká je vaše oblíbená metafora pro Ducha Svatého? Spojte tento obraz s vaší potřebou nechat odejít nějakou vaši charakterovou vadu. Nějaký čas o tom přemýšlejte v modlitbě. Poté si najděte nějaký kreativní způsob (psaní, kreslení, tanec…) k vyjádření toho, co jste objevili. Najděte způsob jak si tento obraz udržet přítomný na vaší další cestě životem. / Pohodlně se posaďte s rukama uvolněnýma a položenýma do klína, dlaněmi nahoru. Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Modlete se Mariinými slovy, „ať se mi stane podle tvého slova“. Stále buďte zaměřeni na svůj dech. Všimněte si, jak na vás tato modlitba působí.

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)