Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

JE TO PŘEHNANÉ? / IS THIS OVERKILL (I)

 

Pokračovali jsme v osobní inventuře, a když jsme se zmýlili, hned jsme si to přiznali. (Krok 10)

Continued to take personal inventory and when we were wrong promptly admitted it. (Step 10)

Pocházím z náboženské praxe, kde jsme se učili od jezuitů o každodenním osobním „zpytování svědomí“, což mělo jistě určitý moudrý záměr a pro někoho to fungovalo. Nyní mnoho jezuitů místo toho doporučuje „zpytování / zkoumání vědomí“, což se mi jeví jako plodnější. Vědomí je sotva patrné a všeobjímající tajemství uvnitř a mezi Vším. Je to jako vzduch, který dýcháme, bereme ho jako samozřejmost, a nijak nedoceňujeme… Musíte poodstoupit od své nutkavosti, a připoutání k sobě samým, abyste mohli být skutečně vědomí. Vědomí je těžké popsat asi tak jako je těžké popsat duši. Možná proto, že je to jedno a totéž?

I come from a religious life practice where we learned from the Jesuits about a daily and personal “examination of conscience” which certainly had some wise intent and worked for some. Now many of the Jesuits recommend instead an “examination of consciousness”, which to me feels much more fruitful. Consciousness is the subtle and all-embracing mystery within and between Everything. It is like the air we breathe, take for granted, and do not appreciate. …You must step back from your compulsiveness, and attachment to yourself, to be truly conscious. Consciousness is a hard to describe as soul is hard to describe. Maybe because they are same thing?  (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 84-85)

Poznámka: Krok 10 se může zdát jako nudné opakování a právem nás může napadnout, jestli to s tím sebezpytováním fakt nepřeháníme a jestli nejsme „lehce“ zacyklení. Ale můžeme si připomenout například Richardovo – „tři kroky dopředu a dva zpět“. Nebo Ježíš, který se ptá Petra, zda ho miluje a ptá se ho třikrát a Petr už je z toho nakonec možná i otrávený (Jan 21,15-17: „Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“). Krok 10 nás má vést k většímu uvědomění, ke zkoumání vlastního vědomí, ke zkoumání pravých motivů jednání. Ještě si dovolím úryvek od Anonymních alkoholiků: „Míváme pokušení věřit, že jsme měli dobré motivy a důvody, ačkoli nic takového není pravda. Například jsme hovořili o někom, kdo právě nebyl přítomen, a domnívali jsme se, že ostatním pomáháme jej správně poznat; ve skutečnosti byl naším motivem pocit nadřazenosti, kterého jsme chtěli dosáhnout na úkor někoho jiného…. Byli jsme sklíčení a stěžovali si, že se cítíme zle, zatímco ve skutečnosti jsme především požadovali soucit a pozornost. Tato podivná vlastnost naší povahy a našich citů, tato pokřivená touha skrývat zlé pohnutky za dobrými, prostupuje jako červená nit všemi našimi kroky. Je to plíživý a těžko postižitelný druh pokrytectví, který dokáže prostoupit i tou nejnepatrnější myšlenkou a skutkem.

Otázky / pozvání: Zkusme skrze meditaci zažít spojení se svým vědomím / se svou duší. Zkusme se otevřít Duchu Svatému, nepovažovat své dýchání za samozřejmé, ale všímat si nádechu i výdechu.

Mystici a svatí zdůrazňovali odpoutání / oddělení. Bez toho se lidé nemohou posunout na úroveň duše. Mistr Eckhart říkal, že ‚odpoutání se‘ je to nejdůležitější, a zdá se, že první františkáni nemluvili o ničem jiném, ačkoli to nazývali „chudoba“. Žijeme v kultuře, která „odpoutání“ příliš neoceňuje stejně jako chudobu. Jsme „vytrénovaní“ a navyklí konzumovat, což je přesně důvod proč máme takové problémy se závislostí. Pro správně „odpoutané“ lidi (čti „ne-závislé“) je hlubší vědomí přirozenější. Objevují svou vlastní duši – což je jejich nejhlubší já – a přesto mají přístup k Většímu Vědomí mimo sebe samých.

Mystics and saints emphasized detachment. Without it, people could not move to the soul level. Meister Eckhart said detachment was the whole deal, and the early Franciscans seemed to talk about nothing else, thought they called it “poverty”. We do not live in a culture that much appreciates detachment or such poverty. We are consumers by training and habit, which is exactly why we have such problems with addiction to begin with! For properly detached persons (read “non-addicted”), deeper consciousness comes rather naturally. They discover their own soul – which is their deepest self – and yet has access to a Larger Knowing beyond themselves.   (It This Overkill? / Consciousness as Soul Itself / page 86)

Poznámka: O Mistru Eckhartovi se můžete dočíst např. na stánkách české pobočky Světového společenství pro křesťanskou meditaci (http://www.krestanskameditace.cz/tydenni-uceni/mistr-eckhart-bozi-temnota).

Otázky / pozvání: To je úžasné téma pro postní dobu, kterou právě prožíváme, a to jsme ještě stále na začátku. Zkusme se opět pokusit „odpoutat“ od něčeho…falešných představ o sobě samém, závislosti na pochvalách a dobrém hodnocení od druhých, závislosti na jídle, alkoholu, internetu, od vnitřních monologů, které stále v našich hlavách probíhají...cokoli si vyberete a identifikujete jako to „své“. Pojďme zkusit poodstoupit, odpoutávat se…každý den trochu, po krůčkách, tady a teď… Ještě se mi sem hodí jedna krátká citaci od AA: „Můžeme se snažit o to, abychom již nekladli nepřiměřené požadavky na lidi, které milujeme. Můžeme vnést laskavost tam, kde jsme ji dosud neprojevili. Vůči těm, které nemáme rádi, můžeme začít uplatňovat spravedlivý přístup a být k nim zdvořilí, a snad se nám také podaří změnit svůj náhled a budeme schopni je pochopit a pomoci jim.“ …Nebo mi stále v hlavě rezonuje věta z duchovní obnovy s vojenským kaplanem Milanem Novotným: „snažit se odbřemeňovat naše blízké od našeho já“. Někoho možná víc osloví „Františkánská chudoba“ – ve čtyřicetidenní budu méně jezdit autem; budu víc šetřit vodou; v obchodě se zamyslím, jestli tu věc opravdu potřebuji; na nákup si vezmu látkovou tašku a nebudu muset kupovat igelitku; budu si víc všímat zpěvu ptáků, rašení stromů, zastavím se nad krásou sněženek…

-jn-

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)