Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

ČAS VYROVNÁNÍ / PAYBACK TIME (II)

 

Učíte se léčit rány druhých skrze pochopení a zapamatování si, jak moc to bolí, když zraníte/ublížíte. Často ta vzpomínka vychází z uvědomění si vaší malosti a nedospělosti, vaší sobeckosti, falešného obětování sebe a krutého obětování druhých. Na našich seminářích jsme zjistili, že bezpečně vytvořené „liturgie nářku“ mohou být velmi plodné pro společenské i osobní změny. Bůh nám, naštěstí, odhaluje naše hříchy postupně, abychom mohli přijmout/absorbovat, co jsme v průběhu času udělali.

You learn to salve he wounds of others by knowing and remembering how much it hurts to hurt. Often this memory comes from the realization of your past smallness and immaturity, your selfishness, your false victimhood, and your cruel victimization of others. We have found at our conferences that safely constructed “liturgies of lamentation” can be very fruitful for social and personal change. Fortunately, God reveals our sins to us gradually so we can absorb what we have done over time. (Payback time / page 69)

Poznámka: Richard dodává - Krok 8 nás připravuje na znovusjednocení s druhými. Proces získání celistvosti nepopírá ani neodmítá ty části našeho života, které se v minulosti staly. Krok 8 neznamená návrat k systému zásluhovosti – ale místo toho nás připravuje na hluboké uzdravení a usmíření…. Pokud jste dostatečně silní nebudete mít potřebu potlačovat nebo odmítat vaši minulost. Budete schopní oplakávat a truchlit nad těžkostmi, se kterými jste se na své životní cestě setkali (často za pomoci vašich dobrých přátel, duchovního vedení). Jak už jsme se naučili v kroku 7, není to o vás – abyste se snažili překonávat překážky na vlastní pěst. Bůh je na vaší straně a aktivně očekává a hledá vaši celistvost. To se obvykle nestane přes noc, ale je to běh na celý život.

Otázky / pozvání:  Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy vás druhý člověk zranil a nebyl schopný / ochotný se vám omluvit a napravit svou chybu. Popište tu zkušenost a nechte na sebe opravdově dopadnou bolest s tím spojenou. Stejně tak si vybavte někoho, komu jste opravdu ublížili vy. Pomohlo / pohnulo vás to směrem k omluvě?

 

Naše rodina, přátelé, i nepřátelé nejsou tak laskaví a trpěliví jako Bůh. Potřebují jasné zúčtování, aby se osvobodili a mohli jít v životě dál. Často to potřebují jenom prohovořit, slyšet naše pochopení, a možná naši upřímnou omluvu. Obvykle potřebují nabídnout i své chápání situace a vyjádřit, jak moc byli zraněni. Nikdo nepotřebuje obviňovat nebo napadat druhou stranu, ale jen uvést fakta, které si pamatujeme a být otevření k naslouchání toho, co potřebovali, slyšeli nebo cítili. Vyvinulo se to do formy určitého umění, a někdo ho správně nazývá „spásonosné/vykupitelské naslouchání“ nebo „nenásilná komunikace“. Jestliže víme, že nás nikdo nenásilné komunikaci neučil na osobní úrovni, je překvapující, že nemáme tyto dovednosti ani na národní, kulturní nebo církevní úrovni?

Our family, friends, and enemies are not as kind or patient as God. They need a clear accounting to be free and go ahead with their lives. Often they just need to talk it through, hear our understanding, and maybe our sincere apology. Usually they need to offer their understanding of the situation and how it hurt them. Neither side needs to accuse or defend, but just state the facts as we remember them, and be open to hear what the other needed, heard, or felt. It has developed into a true art form, and some rightly call it “redemptive listening” or “nonviolent communication”. Knowing we were not taught nonviolent communication at the personal level, is it any surprise that we did not have the skill at the national, cultural, or church levels? (Payback time / page 70)

Poznámka: Ach ty komunikační dovednosti… kolika zbytečným hádkám, nepochopením, tragédiím by se dalo zabránit, kdyby nás naši rodiče, učitele, duchovní, přátelé, … naučili umění nenásilné komunikace. Ba i ten výraz „spásonosné naslouchání“ – to je bomba – kolik manželských konfliktů by bylo předem zažehnáno, kdybychom jeden druhému naslouchali – já to pořád neumím, i když třeba na manželských setkáních se některé techniky přednášejí a nacvičují (a je to opravdu požehnaný čas a díky za ně).

Otázky / pozvání: Cítím, že je potřeba nás opět pozvat do ticha a nechat promlouvat Ducha svatého. On ví, kde je potřeba nápravy, kde jsme nenaslouchali, neomluvili se… ukřivdili a ta rána stále v duši druhého hnisá. Nenechme to zajít příliš daleko… a nezapomeňme, že Bůh „nikomu nestraní“ a přece je na „naší straně“ (miluje nás); věřím, že si rozumíme…

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)