Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)

ZOUFALÉ TOUŽENÍ / DESPERATE DESIRING (I)

Dospěli jsme k víře, že Síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví (Krok 2)

Came to believe that a Power greater than ourselves could restore us to sanity (Step 2)

Odevzdání se ve víře není dílem jednoho okamžiku, ale je to dlouhá cesta, kráčení v důvěře, postupné odpoutávání, odnaučování se, a předávání vedení. Nikomu se to nepovede napoprvé nebo dokonce ani napodruhé. Přání a touha musí být velmi hluboké a bezmezné.

The surrender of faith does not happen in one moment but is an extended journey, a trust walk, a gradual letting go, unlearning, and handing over. No one does it on the first or even second try. Desire and longing must be significantly deepened and broadened. (Desperate Desiring / page 8)

Poznámky: Od prvního kroku – Bezmocnosti – jsme přešli ke kroku druhému. Když si uvědomíme, že jsou věci, situace, okolnosti, životní události, startovací podmínky do života…, nad kterými nemáme žádnou moc, nebo že naše závislosti nás totálně ovládají…je důležité se nadechnout a s vděčností vyznat, že na to nejsme sami, že síla větší než jsme my, nám je takříkajíc k dispozici a je na nás, zda se té síle odevzdáme. Já jako křesťan té síle říkám Bůh a je pro mne osobou. Někdo jiný to může vnímat jinak…ještě o tom bude řeč v dalších „krocích“. Schopnost Boha obnovit naše „duševní zdraví“ je tak zásadní v naší současné společnosti.

Otázky: Máte nějakou hlubokou touhu v souvislosti s prožíváním svého vztahu k Bohu? Dá se nějak pracovat na jejím uskutečnění? Věříte, že Bůh může obnovit vaše duševní zdraví, zbavit vás vašich závislostí, nezdravých vztahů, uzdravit zranění utrpěná v minulosti? / A nebo další otázky z doplňkové knihy – Zapište si nějakou důležitou událost na vaší cestě víry. Komu jste v této chvíli důvěřovali (jiné osobě, Bohu, sobě)?

 

Nezapomínejte, že Ježíš říká, že také my jsme světlo světa (Mt 5:14) nejenom on sám (J 8:12). Křesťané na to velmi často zapomínají. Jak jste jistě již někdy slyšeli: „Náboženství často žijí lidé, kteří se bojí pekla. Duchovní život žijí lidé, kteří si prošli peklem.“ "Neškodné" (avšak právě proto škodlivé) myšlenkové systémy mnoha náboženství jsou pravděpodobně hlavní příčinou ateismu v současném světě, protože není vidět, že by tyto systémy dávaly obecně vyrůst lidem silnějším, láskyplnějším nebo tvořivějším než jsou skupiny jiné, a často spíše „tvoří“ lidi o dost horší.

Remember, Jesus said that we were the light of the world also (Matthew 5:14) and not just himself (John 8:12). Christians often forget this… As you have surely heard before: “Religion is lived by people who are afraid of hell. Spirituality is lived by people who have been through hell.” The innocuous mental belief systems of much religion are probably the major cause of atheism in the world today, because people see that they have not generally created people who are more strong, caring, or creative than other groups – and often a lot worse. (Desperate Desiring / page 9)

Poznámka: Moje babička často říkávala – kdyby se všichni lidé řídili Desaterem, tak by bylo na světě krásně. Vzpomínám na babičku rád. Její předchozí výrok nebo možná spíš povzdech beru částečně s úsměvem, částečně naprosto vážně. Vím, že v její jednoduché víře byla spousta pravdy, ale taky balastu, předsudků a nechávala se vést strachem. Přemýšlím, kam mne osobně vede má víra, náboženství…

Otázky: Co můžu udělat já, aby mne moje víra / náboženství / duchovní život vedl k růstu…abych byl silnější (myšleno mentálně), láskyplnější, stával se spolutvůrcem… Jak to vnímáte vy? Znáte okolo sebe lidi, kteří takoví jsou? Čeho si na nich vážíte? Čím vás inspirují?

-jn-

Konec knihy Richard Rohr: Breathing Under Water (komentáře Jarda Novotný)