8. 11. 2021 Společné setkání brněnských chlapů - Přijetí (2)

Kamarádi, bratři,

zveme  Vás na další společné setkání brněnských chlapů. Tentokrát v skautské klubovně v Bystrci.

Adresa klubovny je Vrbovecká 2 a klubovna je umístěna v oploceném areálu mateřské školky. Víc než tisíc slov řekne jedna mapka, která je uvedena zde. Na mapce je vyznačena trasa od zastávky šaliny. Řidiči z parkoviště podle ní určitě trefí také. V klubovně se přezouváme, takže papuče sebou nebo to budou muset chlapi zvládnout v ponožkách. Auta zanechat na velkém odstavném parkovišti cca 200m od klubovny.

Začínáme jako obvykle v 19:15 hod.

A na co se můžeme těšit?

Jirka Buček pro nás připravil druhou přednášku na téma  PŘIJETÍ (vnímání skutečnosti), z našeho celoročního programu "PŘIJETÍ - ODPUŠTĚNÍ - SMÍŘENÍ".

Společně se zamyslíme nad tím, jak přijímáme realitu, jak jsme připraveni vnímat věci kolem sebe a jak se nám daří „čistit svoje skla“, abychom viděli skutečnost a ne to, čeho se bojíme nebo čím potřebujeme být.

Po úvodní části ( přibližně 45 minut) se rozejdeme do skupinek, kde budeme mít možnost se o těchto tématech sdílet.

Pro snadnější a přesnější přípravu občerstvení se prosím zapište do tabulky účasti.

PV

==================================================================================

Přednáška se opravdu vydařila. Jirka na nás vybalil 3 filosofické otázky, které jsme ani nestačili ve skupinkách pořádně probrat:

• Co mě omezuje, proti čemu bojuji, co nedokážu ve svém životě přijímat?
• Kde potřebuji „vyčistit skla“? Co mi brání, abych správně „viděl“ (strach, nejistota, obava, ..)
• Za jakou lež o sobě se často schovávám, co sám sobě namlouvám, co si nechci o sobě přiznat?

Pro připomenutí hutného obsahu Jirkovy přednášky, přikládáme, s jeho laskavým svolením, i poznámky, podle kterých postupoval..

Předminulý rok jsme se pokoušeli přiblížit si Boha Otce skrze podobenství O milosrdném otci a snažili jsme se k našim nejbližším přistupovat s větší láskou a tolerancí.

Minulý rok jsme se pokusili rozšířit náš záběr dál. Proto jsme měli několik přednášek, které nám nasvítily bližní v církvi, zneužívané děti, prostředí médií, mezigenerační vztahy. Přemýšleli jsme také o tom, jak jako společenství aktivně vstoupit do společenského dění. Mohli jsme si ověřit, jak je těžké nehodnotit druhé, neanalyzovat situace, být milosrdní i k těm, kteří se nechovají podle našich představ, zkrátka jak selháváme ve vztahu k druhým, jak je nedokážeme vidět takové jací, jsou, nebo přinejmenším je nedokážeme s láskou ignorovat.

Tento rok chceme navázat a pokusit se dál s tím poznáním pracovat. Proto jsme to rozdělili na tři bloky: přijetí (uvědomění/přijímání reality), odpuštění, smíření.

Jan Andil – Fortna – „Pacienti, kteří svou chorobu přijmou a smíří se s ní, se uzdravují lépe než pacienti, kteří svou nemoc odmítají“.

To by mohl být takový cíl, taková motivace k tomu, abychom se do toho celoročního tématu s vervou pustili.

„Přijetí reality je základním aspektem odpuštění„ – Eckhart Tolle

Přijetí – změna, kterou někdo něco uzná za svoje (Wikislovník)

Láďa Heryán nám k tomu udělal takový výkop a konkrétně u tématu přijetí říkal toto: „U přijetí jde o to, abychom přijali realitu takovou, jaká je. Je třeba přijmout druhého jako směs dobra a zla. Pochopit druhého = přijmout realitu, to nastartovává proces odpuštění, který trvá dlouho a třeba přinese plody“.

Než se k tomu odpuštění ale dostaneme, musíme nejdřív „správně vidět“.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přijímání reality:

Řada následujících myšlenek je z knihy Richarda Rohra Všechno má své místo.

Tajemství spočívá v připravenosti přijímat věci tak, jak jsou, a v ochotě nechat je, aby nás učily. Aby nás ty věci mohly něco naučit, potřebujeme odstranit z cesty naše zabývání se vlastním „já“ – výraz „čištění skel“. Začínáme tím, že otíráme zrcadlo, až uvidíme, co v něm skutečně je, ne to, čeho se bojím, čím potřebuji být.

Ale jděme ještě dále: otírejme zrcadlo tak dlouho, až přestaneme brát příliš vážně i oko, které se do zrcadla dívá. Tento proces rozlišování se často nazývá „třetí oko“ nebo „třetí ucho“. Týká se schopnosti stát stranou sebe sama a poslouchat nebo pozorovat s jakýmsi druhem „klidné objektivity, která nesoudí“. Tento proces může být krutý, protože jsme si všichni o sobě namluvili spoustu lží. Na některých úrovních to bylo třeba, abychom mohli přežít. Nevidíme věci takové, jaké jsou, vidíme všechno takové, jací jsme my sami.

Žijeme jenom v reakci na své nejistoty, na potřeby uspokojení a potřeby vyhnout se bolesti a frustraci. Přitom nejsme-li ochotni nechat se vést našimi strachy a neklidem, nikdy neuvidíme a nikdy nevyrosteme. Největší překážkou na cestě k další úrovni vývoje vědomí je naše pohodlí a schopnost vše ovládat na té úrovni, na které se právě nacházíme. Každý pohyb vzhůru po žebříčku morálního vývoje se děje částečně v temnotě, ve světle víry.

Řešení: musíme se postavit čelem k realitě – nejdříve musíme vyčistit skla svých brýlí a naše vlastní zranění, starosti a ego dát stranou. Je to celoživotní proces, ale měli bychom se o to postupnými krůčky snažit. Možná by nám mohlo pomoct, když se obrátíme do svého dětství a dospívání a uvidíme ty zmatky a přehmaty a jak jsem se chovali trapně, .. no a kam jsme se třeba od té doby posunuli. To by ním mohlo dodat odvahu pokoušet se o to i v tomto čase.

Petr Glogar teď v Nesměři (Cesta muže) mluvit krásně o kontemplaci. Zmiňoval tam i to, že věci se nám pročistí, projasní, když máme nějakou spirituální zkušenost. Ne, že by to zmizelo, ale že máme na ty věci jiný pohled. Kontemplace je práce s naším falešným já, způsob, jak se dostávat k tomu pravému já. Je to Boží terapie – máme nalézt to, čím a kým jsme, najít klíč, jak žít svobodně. Je nutné zbavovat se falešných motivací, jsou v nás a máme je objevovat. Kontemplace znamená naučit se dívat na svět jinýma očima.

Možná, že třeba toto je pro někoho z nás cesta, jak „čistit svoje skla“ a vidět realitu kolem sebe takovou, jaká je, a ne tak, jak si ji projektujeme my sami.