Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr


Archiv 24 akcí z roku 2021 ...

6. 12. 2021 Adventní setkání


Milí chlapi brněnští i mimobrněnští, Libor Kabát nás už tradičně zve na společné zahájení Adventu, tentokrát na sever Brna  

Sejdeme se v 19:30 hod. na parkovišti u lesa nad restaurací Velka Klajdovka.

Setkání zahájíme na parkovišti, bude  lehké občerstvení, nápoj.

Poté vyrazíme na krátkou vycházku ztišení a blízkosti kolem hrany lomu s občasným výhledem na osvětlené Brno. viz. mapa

Pravděpodobně kolem 21h  bude dle volby krátké sdílení 1minutové nebo se přesuneme k malému občerstvení a společnému sdílení na Kotlanovu 3a k Vladimírovi  /firma APOS Brno/.

Materiál může být např. muž, který staví dům na skále ????(viz níže)

Předpokládaný závěr – nejpozději ve 21:45-22:00

Zapisujte se prosím do níže připojené tabulky.

Doporučení: Určitě si vezměte teplé oblečení a pořádné boty. Doporučujeme také baterky a svíčky v lucerničce.

GPS:

Pokud máte nainstalovaného průvodce adventem, podívejte se na čtvrteční zamyšlení.Instalace průvodce viz. zde:instalace

Nebo:

https://pastorace.biskupstvi.cz/2021/12/01/pruvodce-adventem-ctvrtek-po-1-nedeli-adventni-3-12/

(následující text bude k dispozici v tištěné formě na setkání)

Mt 7,21. 24-27

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká – Pane, Pane, vejde do nebeského království; ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále.“

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká – Pane, Pane, vejde do nebeského království; ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl děšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice, a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“

_______________________________________________________________________

Jak snadné je proměnit si křesťanství – řečeno s Flannery O’Connor – v „elektrickou dečku“ a zůstat v něm na pohovce zachumlán do útěšných slov o laskavém, přijímajícím, uzdravujícím Bohu, zatímco Kristus, pravý opak opiátu, mě právě volá k cestě. Nakonec mě uzdraví, ale nejprve obnaží mé rány. Jako dobrý lékař je nepřikrývá, nýbrž operuje.

Potkal jsem muže, který si břemeno své dospělosti každodenně ulehčoval vysedáváním u internetu, prohrabáváním špajzu, pojídáním toho, popíjením onoho, poklikáváním po prasárničkách. A ten muž – mohl to být každý druhý – zprvu ani neviděl, že je něco v nepořádku. Teprve postupně mu svítalo, že je sám, že už pořádně není ani manžel, ani táta, ale jenom smutný dezertér z bojiště středního věku.

Chtěl s tím něco dělat. Rozhodl se, že podstoupí tříměsíční detox a zkusí se dočasně připravit o téměř všechna zlehčovadla žití – tedy žádné hry, žádný alkohol, žádné sladkosti, žádné filmy, žádná světská hudba, žádný mobil kromě základního telefonování a esemesek, žádný počítač kromě věcí nezbytných k práci, namísto toho denně časné vstávání k hodině modlitby, pravidelné svaté přijímání a co dva týdny zpověď.

Zatočila se mu hlava, ale výzvu přijal, začal zápasit a přes mnohé pády postupně dovolil Trojjedinému Bohu, aby si v něm pro sebe vybojoval prostor. Hrozné bylo především to prázdno, do nějž vysazením umělých útěch vstoupil.

Brzy si začal všímat, jak se mu zostřilo vnímání, jak modlitbou a sebezáporem duše zcitlivěla, jak náhle vnímá bolest. Sousedova rakovina po něm najednou nesjela, k cynickým poznámkám kolegů v práci se už nedokázal přidat jako zdatný chameleon, nic mu nebylo jedno. Kdyby to prý všechno nepřinášel nazpátek Pánu, bylo by to k nesnesení. Obnažená duše k němu volala: „Odpoj mě od bolesti!“ On to však neudělal, a den za dnem pak zjišťoval, že se probouzí z dlouhého spánku a že rozmlžený, hran zbavený svět má zase své barvy a tvary. Všechno se tím asketickým výkonem nevyřešilo, tak prostou operací duchovní život není, ale ten od instantní blaženosti odpojený muž alespoň poznal, že náboženství není opiát, ale nejprve drásadlo duše. Pán rozlouskl skořápky, rozbil krusty, vytrhl z obalů, řízl a zranil.

(Štěpán Smolen – Pominuté chvály, Cesta 2021)

 

... konec archivu roku 2021