Neděle
Jakmile se setkáme s Kristovým tajemstvím, poznáme, že realita je jen jedna. Svět už nemůžeme dělit na přirozený a nadpřirozený nebo posvátný a profánní. Vše je nadpřirozené a posvátné.
-Richard Rohr

Pondělí
Jakmile poznáme Krista jako univerzální pravdu hmoty a ducha, které spolupracují jako jeden celek, pak je vše svaté. Jakmile se odevzdáme tomuto Kristovu tajemství v našem ach-tak-obyčejném já a těle, začneme ho vidět i na každém jiném obyčejném místě.
-Richard Rohr

Úterý
Do Boží knihy přírody vstupuji v kalné hodině těsně před svítáním, než vycházející slunce zinscenuje svou zkoušku, zkrvaví na okraji noci. Tam bys mě mohl najít … za soumraku, v mezičase, kdy se den rozpouští ve tmě, kdy se v letní podvečer poddávám sílícímu prostorovému zvuku cvrčků a bdím, dokud hvězdáři nevyklusávají hvězdy.
-Barbara Mahany

Středa
Poháněna všeobjímající přítomností, do níž jsem byla ponořena, jsem sešla z cesty na pole, kde jsem se posadila do vysoké trávy, kterou hýbal silný vítr s modrou oblohou nad hlavou, a to vše jsem prožívala jako tělesnou rozmanitost nekonečné jednoty přítomnosti, která jediná je nakonec skutečná.
-James Finley

Čtvrtek
Bůh se na nás dívá a je nadšený. Tento Bůh miluje zvuk našich hlasů a myslí si, že každý z nás je velkolepým uměleckým dílem. "Jsi tady." Boží tvář spočívá na té naší. Jediný bod Božího programu.
-Gregory Boyle

Pátek
Není to tak, že náboženství je svaté a světské je profánní. Jde o to, že jak náboženství, tak světské mohou být svaté a obojí může být znesvěceno..... Nakonec náboženské a světské nejsou dvě věci, ale jedna:
-Brian McLaren

Světské a náboženské jsou dvě věci: život.

Meditace soucitu 

Profesorka a sestra svatého Josefa Catherine Nerneyová se s vámi podělí o modlitební praxi, která posiluje náš soucit se sebou samými, s druhými a se světem: 

Jsme povoláni k tomu, abychom soucítili s naším světem. Abychom však v této schopnosti rostli, musíme se cvičit, cvičit, cvičit v umění komunikovat ze srdce, kde Bůh a my jsme jedno. Hinduistické požehnání Namaste, které se stalo univerzálním, nám připomíná, že "když jsem na tom místě Božského ve mně a ty jsi na tom místě Božského v tobě, je nás jen jeden."  

Pro tento účel nám Thich Nhat Hanh a další buddhističtí praktikující doporučují, abychom se pravidelně věnovali meditaci soucitu, která je také známá jako metta nebo-li milující laskavost.... Věnujte několik okamžiků a nechte se vtáhnout do této kontemplativní praxe pro dobro své i druhých. Představte si v duchu a pokuste se co nejživěji setkat s někým, ke komu cítíte hlubokou lásku a jednotu. Dovolte mu nebo jí, aby tam byl s vámi, když vyjadřujete tato přání. 

Kéž jste šťastní.
Kéž jste požehnaní.
Kéž jste svobodní a klidní.
Kéž jste stále milováni.
Kéž jste stále milující.

Nyní cvičení zopakujte, tentokrát si představte někoho, koho téměř neznáte. Popřejte mu stejné láskyplné přání. Můžete si vybrat někoho, koho jste viděli v autobuse, někoho v supermarketu nebo v církevní skupině, nebo třeba někoho, o kom jste četli ve zprávách. Vytvořte si jasnou představu a co nejupřímněji se za něj pomodlete. Vaším cílem je otevřít se jim/obdarovat je svou lidskostí.  

Nakonec vizualizaci zopakujte a vyberte si osobu, ke které se cítíte odcizeni, zraněni, uraženi, pomstychtiví. Co se stane, když se s ní pokusíte vstoupit do této "meditace soucitu"?  

Čtvrtou složkou této meditace soucitu, která je podle mého názoru často potřebná, chceme-li se stát soucitnějšími posluchači a řečníky, je nabídnout tuto meditaci láskyplné laskavosti sami sobě. Soucit se sebou samým je nezbytný k tomu, aby nám pomohl zbavit se studu, který blokuje Boží lásku a mír, aby nás miloval. Z hloubi našeho nitra se Bůh snaží vyhrabat ven. Naslouchejte Bohu, který se vás snaží zároveň osvobodit, abyste milovali sami sebe.  

Sunday 
Once we encounter the Christ mystery, we know that there’s only One Reality. We can no longer divide the world into natural and supernatural or sacred and profane. It’s all supernatural and sacred.
—Richard Rohr 

Monday 
Once we recognize the Christ as the universal truth of matter and spirit working together as one, then everything is holy. Once we surrender to this Christ mystery in our oh-so-ordinary selves and bodies, we begin to see it in every other ordinary place too.  
—Richard Rohr 

Tuesday 
Into God’s Book of Nature I step in the murky hour just before the dawn, before the rising sun stages its rehearsal, bleeds pink into the edge of night. It’s where you might find me … at twilight, the in-between hour when day dissolves into darkness, when on a summer’s eve I surrender to the rising surround sound of crickets and keep watch till the starkeepers trot out the stars.
—Barbara Mahany 

Wednesday  
Moved by the all-encompassing presence in which I was immersed, I walked off the path onto a field, where I sat in the tall grass moved by a strong wind with the blue sky overhead, all of which were experienced as bodying forth the endless diversity of the oneness of presence that alone is ultimately real.
—James Finley 

Thursday 
God looks at us and is ecstatic. This God loves the sound of our voices and thinks that all of us are a magnificent work of art. “You’re here.” God’s cheek resting on ours. God’s singular agenda item.
—Gregory Boyle 

Friday 
It’s not that religion is holy and the secular is profane. It’s that both religion and the secular can be holy, and both can be desecrated…. Ultimately, the religious and the secular are not two things, but one: life.
—Brian McLaren 

Compassion Meditation 

Professor and Sister of St. Joseph Catherine Nerney shares a prayer practice that strengthens our compassion for ourselves, one another, and the world: 

We are called to be compassion for our world. But to grow in this capacity, we must practice, practice, practice the art of communicating from the heart where God and we are one. The Hindu blessing of Namaste, which has become universalized, reminds us that “when I am in that place of the Divine in me and you are in that place of the Divine in you, there is only one of us.”  

For this purpose, Thich Nhat Hanh and other Buddhist practitioners recommend that we regularly engage in a Compassion Meditation that is also known as metta or loving-kindness.… Take a few moments to let yourself be drawn into this contemplative practice for your good and others. Picture in your mind’s eye, try to encounter as vividly as possible, someone for whom you feel deep love and unity. Let him or her be there with you as you express these desires. 

May you be happy. 
May you be blessed. 
May you be free and peaceful. 
May you be ever loved. 
May you be always loving. 

Now repeat the exercise, this time picturing someone you hardly know. Wish them the same loving desires. You may choose someone you saw on the bus, someone in the supermarket or a church group, or perhaps someone you’ve read about in the news. Make the image clear and pray for them as sincerely as you can. Your goal is to open to them/give them their humanity.  

Finally, repeat the visualization, selecting a person with whom you are feeling alienated, hurt, resentful, vengeful. What happens as you try to enter this “compassion meditation” with them?  

A fourth component of this compassion meditation that I think is often needed, if we are to become more compassionate listeners and speakers, is to offer this loving-kindness meditation for oneself. Self-compassion is essential to help us let go of shame that blocks God’s love and peace from mercifying us. From deep inside us, God is trying to get dug out. Listen to God trying to free you at the same time to love yourself.