Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek v oktávu velikonočním -
| Ježíšovo zaslíbení
Ježíš přislíbil, že kdykoli budeme slavit eucharistii, bude nám přítomen. Taková byla neochvějná víra katolické církve od novozákonních dob. Eucharistie je v centru naší církve, a to zcela po právu. Dává nám sílu společenství, sílu navzájem se chápat jako universální lid – napříč národy a rasami. Dává nám sílu uzdravení a smíření. Pokaždé, když slavíme eucharistii, se církev opětovně rodí jako lid Boží, jako velká rodina kolem rodinného stolu, oltáře. Ježíš nám v eucharistii dává sebe sama, aby nám připomenul, že se stáváme tím, co jíme. Jsme jeho Tělem, jsme jeho tkání pro život světa. Když tento pokrm jíme, jsme spojeni s křesťany celého světa, kteří právě v tu dobu tutéž eucharistii slaví v mnoha různých jazycích a zemích. Někdo řekl, že kdybychom eucharistii skutečně rozuměli, jak by pak vůbec mohly být války? Jak vůbec můžeme vyjít do tohoto světa a zabíjet lidi, kteří jedli z tohoto chleba a pili z téhož kalicha? Eucharistie definuje lidstvo jako jedno tělo, jeden lid, a pokud člověk toto tělo nenávidí, nenávidí Tělo Krista samého. Eucharistie je dar, který nás činí svatým a universálním lidem. | The Promise of Jesus
Jesus promised that when we celebrate the Eucharist, he will be present to us. That has been the unwavering faith of the Church catholic since the New Testament. The Eucharist has been at the center of our Church from the beginning, and rightly so. It has given us the power of community, the power to understand ourselves as one universal people, beyond nations and races. It’s given us the power of healing and reconciliation. Every time we celebrate the Eucharist, the Church is redefined as people, as a big family, around our family table, the altar. Jesus gives us himself at Eucharist to remind us: We are becoming what we eat. We are his body, we are his flesh for the life of the world. When we eat this meal we are united to Christians all over the world, who this very hour are celebrating this same Eucharist in many different languages and countries. Someone said, If we really understood Eucharist, how could there ever again be war? How could we go out in that world and kill people who have eaten this same bread and have drank from this same cup? The Eucharist defines humanity as one flesh, one people, and if you hate this flesh, you hate the flesh of Christ himself. Eucharist is the gift that makes us a sacred and universal people. from The Symbolism and Meaning of the Mass
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 9. 4. 2026 na téma: Velikonoční příběh Vzkříšená existence Teoložka Paula Gooderová popisuje, že Ježíšovo zmrtvýchvstání bylo vykládáno jako znamení, že začaly poslední časy - spravedlnost, milosrdenství a láska: Pro mnoho Židů žijících v Ježíšově době by víra v to, že došlo ke vzkříšení, znamenala víru, že poslední časy ... již začaly. Není tedy divu, že první učedníci měli problém pochopit Ježíšovo vzkříšení. Ježíš …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
