Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na středu dvacátého čtvrtého týdne v mezidobí -
| Inkulturace
Myslím si, že číselné údaje o katolicismu, jeho institucích a tradicích vytvářely někdy falešný pocit moci. Myslíme si, že když dosahujeme takových čísel, ovlivňujeme kulturu. Někdy to ale tak vůbec není; pouze kulturu reflektujeme. Je velký rozdíl mezi ovlivňováním kultury a její reflexí. V mnoha případech má církev sklon reflektovat místní předsudky a jednostrannosti daleko více, než je ovlivňuje a mění. Máme za to, že když je nás tolik, máme velký vliv, vytváříme něco odlišného. Ale je tomu tak? Outsideři, sociální vyděděnci, menšiny a imigranti snáze chrání své hranice a svou vlastní identitu – a vedou dialog s kulturou z této jasné pozice. Slýchávám, že katolická lobby a hlas katolíků byly kdysi síla, s níž se muselo počítat. Nyní jsme to přivedli k vrcholu a přitom povětšinou odrážíme předsudky stranicky věrných politiků. Katolické ghetto bývalo lepší než tohle! | Inculturation
I think Catholicism’s numbers, its institutions and traditions, have sometimes given it a false sense of power. We think that just because we have the numbers we’re influencing culture. Sometimes we’re not at all; we’re just refiecting the culture. There’s a big difference between influencing culture and reflecting it. In many cases the Church tends to reflect the local prejudices and biases much more than influence and change them. We think there are so many of us that we’re having a great effect here, that we’re really making a difference. But are we'? Outsiders, underdogs, minorities and immigrants have an easier time protecting boundaries and their own identity – and dialoguing with a culture from that clear position. The Catholic lobby or vote was once a force to be reckoned with, I’m told. Now we have made it to the top and largely mirror the prejudices of party-line politicians. The Catholic ghetto was better than this! from Why Be Catholic?
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z úterý 15. 9. 2026 na téma: Pavlova proměňující vize Muž, který žil a miloval paradoxy Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak apoštol Pavel v sobě rozpoznal četné paradoxy, o nichž učil: Po svém obrácení a ve všech svých listech se zdá, že Pavel paradoxy miluje a rozumí jim. Učí prostřednictvím kontrastů, srovnání a překonávání zdánlivých rozporů. Ti, kdo ho čtou povrchně, téměř vždy vnímají jednu stranu jako špatnou a druhou …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
