Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Myšlenka na úterý dvacátého devátého týdne v mezidobí -
| Africké lekce
(Psáno v Africe.) Misionáři zde rádi hovoří o svých lidech. Při každém jídle se dotazuji na život různých kultur: těžce pracujícího lidu Kikuyu, fascinujících Masajů, exotických a primitivních kmenů Turkana a jiných. Čím víc cestuji, tím jasnější je, že je to kultura, co vposledku pevně formuje naše postoje – a to tak hluboce, že je nerozpoznáváme jako postoje zvolené. Je to emotivní vidění, jemuž není snadné se vzepřít či je překonat. Jak chce Bůh vytvořit jednotu z tak mimořádné různorodosti? Zejména když každá kultura je na svůj vlastní úhel pohledu tolik vázána. Nejlepší vzpomínku z této cesty do Afriky mám na mladého muže, který mi výměnou za mé hodinky nabídl své dvě řezby. Byla to pro mne úžasná koupě. On mi dal sebe, své umění a vzal si z mého zápěstí mého tyrana. Jediné, co jsem mu opravdu dal, byla má adresa, neboť mi chtěl napsat. Chudí nevědí, co je to ztrácet. | African Lessons
(Written in Africa) The missionaries here love to talk about their peoples. At every meal I inquire about the ways of the different cultures: the hard-working Kikuyu, the fascinating Masai, the exotic and primitive tribes of Turkana and others. The more I travel, the more it becomes evident that it is culture which finally and firmly forms our attitudes – so deeply that we don’t recognize them as chosen attitudes. It is an emotional seeing that is not easily challenged or overcome. How will God ever make unity out of our extraordinary diversity'? Especially when each culture is so committed to its own pair of glasses. My best memory from this trip to Africa is the young man who gave me two of his carvings in exchange for my watch. I got the bargain. He gave me himself, his art, and took away a tyrant from my wrist. All I really gave him was my address, since he wanted to write. The poor don’t know how to lose. from St. Anthony Messenger, “African Journal”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
