Jób v hebrejské Bibli může být pro křesťany nádherným symbolem Kalvárie, kterou prochází každý z nás. V první kapitole příběhu je Jób prezentován jako nevinný muž, konfrontovaný se zlem a utrpením, muž, který poslouchal Boží Zákon a byl věrný. Před Hospodina přijde Satan a řekne: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit“ (Jób 1,9–11).

Dobrá, řekne Hospodin, a vezme mu vše, a Jób přece říká: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“

A tak Satan přijde před Hospodina znovu a říká: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ Vždyť jsi mu vzal jen vnější věci. A tak Jahve stihne Jóba vředy a kožními chorobami. Jób ale i tak odmítá Hospodinu zlořečit. Jeviště je tak připraveno pro drama. Jób je v pokušení proklít svůj život. Bojuje s absurditou a nesmyslností života a nakonec říká: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Jób 2,10)

Bratři a sestry, jestliže se snažíte vést dobrý život, bude dříve nebo později každý z vás přiveden k tomuto bodu. Jeden každý z nás bude spolu s Jóbem dříve nebo později veden k jámě s popelem, aby si „škrábal své vlastní vředy“ (Jób 2,8). V té chvíli budete slyšet mnoho hlasů (symbolizovaných různými Jóbovými přáteli, kteří mu udílejí rady). Modlete se, abyste poznali, čí hlas poslouchat a které hlasy jsou „rozumné“ za cenu víry.

Kniha Jób představuje pravděpodobně největší morální dialog, jaký kdy byl napsán. Konečná odpověď pro Jóba nepřichází z logického morálního uvažování, ale z omilostněné osobní zkušenosti.

Job, from the Hebrew Scriptures, can be for Christians a beautiful symbol of the Calvary that each of us will go through. In the story’s first chapter Job is presented as the innocent man, confronted with evil and suffering. He has obeyed the law of God, he has been faithful. Satan comes before God and says: “Sure, he’s been faithful. You have blessed him. Take everything away from him and see if he still praises you” (1:9-11).

Very well, says Yahweh. So Yahweh takes everything away from him, and still Job says: “Naked I came from my mother’s womb, naked I shall return. Yahweh gave, Yahweh has taken back. Blessed be the name of Yahweh” (1:21, Jb).

So Satan goes again before Yahweh and says: “You took away just the external things. But destroy his bone and flesh. Make his body suffer, then see if Job will still not curse you” (2:4-5). So Yahweh gives Job ulcers and diseases of the skin. But still Job refuses to curse Yahweh. Now the stage is set for the drama. Job is tempted to curse his life. He struggles with the absurdity and the meaninglessness of life but finally says, “If we take happiness from God’s hand, must we not take sorrow too'?” (2:10, Jb).

Brothers and sisters, if you’re seeking to lead a good life, sooner or later every one of you is going to be led to that point. Every one of us is led, sooner or later, to the ashpit with Job “picking at our own sores” (2:8). At that time you will hear many voices (symbolized by the various advice-giving friends of Job). Pray that you know which friends to listen to and which are being “reasonable” at the price of faith.

The Book of Job probably represents the greatest moral dialogue ever written. The final response of Job does not come from logical moral reasoning but from graced personal experience.