Když Maria vyslechla posvátné slovo, nerozmýšlela se, ale okamžitě jednala: „spěchala do hor do města Judova“ (Lk 1,39). Není zde žádná zmínka o plánování, doprovodu, dopravním prostředku nebo obtížích cesty. Jako Abraham a okřídlený Merkur se pohybovala s činem k činu, který vyžadovala její příbuzná. Události samy budou jejím průvodcem a učitelem. Nepotřebuje si to předem promyslet a naplánovat; plán jí bude dán od Boha prostřednictvím životních událostí. Realita je její učitelkou. Proto byla schopna slyšet anděly. A proto byla schopna slyšet Alžbětu.

Rozhodný čin povznesený nad naše strachy nám dává pocit vlastní síly a síly Boha v nás. Na Alžbětino zvolání velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy … A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána,“ (Lk 1,42.45) Maria neodpovídá odmítnutím nebo falešnou pokorou.

Maria je žena, která má hluboce v moci sebe samu. Dokáže s klidem držet svou sílu, protože ví, že je to síla shůry. Jejím úkolem je, aby ji ve svém zpěvu Magnificat třímala, nabízela a hrdě hlásala. Tato žena zná své hranice, svůj střed a svůj dar. Její důstojnost není zasloužená nebo dosažená. Prostě je.

Upon receiving the sacred word, Mary does not contemplate, she acts immediately: She “went as quickly as she could to a town in the hill country” (Luke 1:39, JB). There is no mention of planning, companionship, means of travel or encountered difficulties. Like Abraham and winged Mercury, she moved with the action, toward the action of her cousin’s need. The events themselves will be her guide and teacher. She does not need to figure it out and plan accordingly; the plan will be given by God through life’s encounters. Reality is her teacher. That is why she could hear angels. And that is why she could hear Elizabeth.

Decisive action beyond our fears gives us a sense of our own power and the power of God within us. Mary offers no refusal or false humility to Elizabeth’s “loud cry”: “Of all women you are the most blessed.... Yes, blessed is she who believed that the promise made her by the Lord would be fulfilled” (Luke 1:42, 45, .JB).

Mary is a woman who is profoundly self-possessed. She can hold her power comfortably because she knows it is from Beyond. It is hers to hold and offer, to proudly acclaim in the Magnificat. This woman knows her boundaries, her Center and her gift. Her dignity is not earned or attained. It is.