Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Čtrnáctá neděle v mezidobí -
| Žít životem lásky
Dokud dýcháš, pořád tu zbývá nějaké obrácení a život, jež ti Pán chce ještě nabídnout. To má evangelista Jan na mysli, když píše: poznáte, že Duch je ve vás, „protože já jsem živ a také vy budete živi“ (J 14,19). Proč cítíme výzvu k takovéto lásce? Není to nějaká taktika nebo strategie, jak se dostat do nebe. Je to jednoduše proto, že takový je Bůh; Bůh vlévá do našich srdcí život a volá nás, abychom byli jako on. To je jediná věc, která má smysl: jestliže víš, že tvým rodičem je láska, pak jediná věc, kterou chceš být, je láska. Jedinou věcí, jež k tobě logicky a přirozeně přichází, je láska. Po krátké chvíli zjistíš, že nic jiného nedává smysl. Jde tu o vydanost Bohu. Bůh není ten, kdo je odpírán; Bůh je ten, který se předává. To máme na mysli, když říkáme, že Bůh je láska. Ale není tomu tak jako s naší láskou. Když milujeme my, čekáme, že z toho bude něco dobrého. Je-li to dost přitažlivé, je-li to dost dobré, pak se tomu oddáme. Bůh jednoduše jen dává. Pro nás je taková láska těžko pochopitelná, protože nejsme schopni tímto způsobem milovat. | Live a Life of Charity
If you’re still breathing, there’s more conversion and more life that the Lord wants to offer you. That’s what John the Evangelist means when he writes, You will know that the Spirit is within you “because I live and because you will live” (John 14:19). Why do we feel the call to this kind of charity, this kind of love? It’s not a tactic or a strategy in order to get into heaven. It’s simply because that’s who God is: God pours forth life in our hearts and calls us to be who God is. It’s the only thing that makes sense: When you know that your parent is love, then the only thing you want to be is love. The only thing that comes logically, naturally, to you is love. Nothing else makes sense after awhile. There is a given-ness to God. God is not withheld; God is the one who is handed over. That’s what we mean when we say that God is love. But it’s not like our love. When we love, we wait and we see something good out there. If it’s attractive enough, if it’s good enough, we give ourselves to it. God simply gives. We find that kind of love very hard to understand because we’re not able to love that way. from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 4. 7. 2025 na téma: Osvobození a spravedlnost Co je to emancipace? Richard Rohr učí, že v dnešní době je zapotřebí hlubšího pochopení svobody a osvobození: Pro popis druhů svobody a osvobození, které jsou dnes potřebné, bych použil slovo "emancipace". Místo toho, abychom se soustředili pouze na osobní svobody, zaměřuje emancipace naši pozornost na systémovou úroveň svobody. S výjimkou několika málo lidí, kteří jsou plně …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
