Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na středu jedenáctého týdne v mezidobí -

Důvěřuji jednotě

Důvěřuji těm, kdo z Boží milosti ve svých vztazích dosáhli hluboké osobní jednoty. Důvěřuji v jednotu (s tolerancí mnohé lidské hříšnosti). Proto jsou odpuštění a smíření prvotními evangelijními dary. Myslím, že lidé, kteří žijí v jednotě, mají sílu života a lásky. Jen jim samotným může být svěřeno, aby přinášeli dobrou zprávu. Svým životem nutně ukázali, že jsou schopni se odevzdat, obětovat, odpouštět, být velkomyslní a soucitní.

Takoví bratři a sestry patří k těm, které si vezmu s sebou do první frontové linie. Vím, že neustoupí, až půjde do tuhého. Vím, že se nevydali na teoretický výlet. Jsou to bratři a sestry, kteří jsou schopni účasti na Těle – nikoli na rolích a funkcích, titulech, darech a hábitech. Proto říkáme, že musíme být nejprve bratrem nebo sestrou v Těle, dříve než můžeme říkat, že jsme v tom Těle otcem nebo matkou. Nevěřím duchovním v církvi, kteří nejsou spokojení s tím, že jsou údy Těla.

Mezi lidmi, kteří mají podíl na jednotě, spatřuji možnost uzdraveného lidství. Mohu proto důvodně doufat, že od nich k nám toto v nějaké míře přichází. Boží království. Ježíš tak dává těm, kdo jsou shromážděni v jeho jménu, velkou autoritu a vysílá je „po dvou“. V apoštolské rozpravě k nim promlouvá slovy, která našim uším znějí drsně a divně, že když vstoupí do domu, mají ho pozdravit. Pokud si to pak ten dům zaslouží, spočine na něm jejich pokoj. Pokud ne, pokoj se vrátí k nim. Jestliže vás někdo nepřijme a nebude poslouchat, co máte na srdci, setřeste prach ze svých nohou (viz Mt 10,12–14). Nová rodina Boží se nemá co za sebe omlouvat. Bůh mezi nimi vytvořil jednotu, hlubokou víru, naději a lásku.

Největší zbraní, kterou svět proti této jednotě drží v rukou, je jeho vlastní nejednota, jeho vlastní znepřátelená srdce, která se rodí z hříchu, nenávisti k sobě samému a vlastních zájmů. Jestliže se této nejednotě zaprodáme, jestliže budeme jakýmkoli způsobem pohlceni její negativitou a její sebenenávistí, pak jsme svůj dar ztratili.

Musíme se střetávat se světem a jeho neschopností sdílet se v pokoji a těšit se z bratrství a sesterství. Svou jednotu nemůžeme na žádném úseku své cesty popírat ani bránit jednoduše proto, že oni ji dosud nesdíleli. Naší jednotou je Boží láska, a to je vše, co opravdu máme. To je vše, co můžeme zotročenému světu nabídnout. Je to život, do kterého můžeme pozvat druhé. Je to zdroj, z kterého náš vlastní život stále vychází.

Jestliže svou jednotu ztratíme, ztratili jsme všechno.

I Trust Unity

I trust those who have achieved in their relationships, by God’s grace, a deep personal unity. I trust unity (with allowance for plenty of human sinfulness). That is why forgiveness and reconciliation are the primary gospel gifts. I think people who live in unity have the power of life and love. They alone can be trusted to bear good news. By their life together they have necessarily shown that they are capable of surrender, sacrifice, forgiveness, generosity – and compassion.

Those brothers and sisters are the ones I’ll take with me into the front lines. I know they’re not going to back out when it gets hard. I know they’re not on a head trip. The brothers and sisters who are capable of membership in the Body – not roles and functions and titles and gifts and habits, but membership. That’s why we say you’ve got to first be a brother or sister in the Body before you can talk about being a father or mother in the Body. I don’t trust ministers in the Church who are not also satisfied to be members.

Among the people of unity I see the possibility of a healed humanity. And therefore I can realistically hope for some coming of the Kingdom from amongst them. Jesus thus gives great authority to those gathered in his name whom he sends forth “two by two.” He tells them in the apostolic discourse, in words that are harsh and strange to our ears, that as they enter a house they are to greet it. And if the house deserves it, their peace will descend upon it. And if it does not, their peace will return to them. If anyone does not welcome you or listen to what you have to say, walk out of the house, shake the dust from your feet (see Matthew 10:12-14). The new family of God is not to apologize for itself. God has created unity between them, deep faith, hope and love.

The greatest weapon that the world holds against this unity is its own disunity, its own antagonistic hearts which arise from sin, self-hatred and vested interests. If we sell out to that disunity, if we are in any way taken in to their displeasure and their self-hatred, we have lost our gift.

We must confront the world with its inability to share in peace and enjoy brotherhood and sisterhood. We cannot at any step of the way deny or defend our unity simply because they have not shared in it yet. Our unity is God’s love, and it’s all we really have. It is all we have to offer to the enslaved world. It is a life that we can invite others into. It is the font from which our own life continues to proceed.

When we have lost our unity, we have just plain lost.

from The Spiritual Family and the Natural Family

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar