Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Základní komunity
Můžeme se hodně naučit od lidí, jako jsou kvakeři a mennonité. Jsou navyklí být menšinou. K tomu, aby věřili v pravdu, nepotřebují mít kolem sebe davy. Scházejí se v malých skupinkách a vzájemně se sdílejí, jak Boží slovo v jejich životě působí. Díky Bohu se totéž znovu děje v katolické církvi, totiž v „základních komunitách“. Od lidí, kteří se nepovažují za odborníky nebo teology, přichází zvláštní evangelijní moudrost. Překonává moudrost, jaké jsme kdy dosáhli, když jsme myslili, že nejlepší skupinou lidí pro vysvětlování Božího slova jsou bílí, hmotně zabezpečení muži žijící v celibátu. Kdopak nám vnukl, že vybraná skupina extrémně vzdělaných lidí by tomu, co Bůh říká všem lidem, měla rozumět nejlépe? Tak se Božího slova chopí znovu chudí a nevzdělaní. Přijímají je ženy, barevní, lidé, kteří ještě rozumí vztahům v rodině a v komunitě, lidé, kteří vidí život ze strany obětí, ne ze strany vítězů. Slova Božího se znovu zmocňují ti, kdo z režimu neměli žádný prospěch. A zjišťujeme, že slovo Boží je čteno s životností, pravdivostí a svobodou, která až děsí a v některých z nás vyvolává otázku, zda jsme mu prve vůbec kdy rozuměli. Když vidíme, co evangelium od našich životů žádá, možná mu ani nechceme rozumět. | Base Communities
We have a lot to learn from people like Quakers and Mennonites. They’re well practiced in being a minority. They don’t need to have crowds around them to believe in the truth. They gather in little groupings and share the word of God. Thank God this is also happening now, again, in the Catholic Church, in the base communities. Out of the people who don’t consider themselves experts or theologians comes a special gospel wisdom. It surpasses the wisdom that we ever came to by thinking that white, materially secure celibate males were the group who could best interpret the word of God. Whatever gave us the idea that a select group of overeducated people would best understand what God was saying to all people? The poor and uneducated are reclaiming the word of God. The word of God is being reclaimed by women, by people of color and by people who still understand community and family relationships, by people who look at life from the side of the victims instead of the victors. The word of God is being reclaimed by those who haven’t been beneficiaries of the system. And we’re finding that the word of God is being read with a vitality, with a truth, with a freedom that is frightening and makes some of us wonder if we’ve ever understood it before. When we see what the gospel demands of our lives, we may not even want to understand it. from Preparing for Christmas With Richard Rohr
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar