Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na Dvacátá třetí neděle v mezidobí -

Modlitba rodičů, modlitba pro každého z nás: „Ať se mi tak stane“

Před několika týdny mě přišla do Albuquerque navštívit jedna rodina s třemi malými neposedy, kteří onemocněli záškrtem. Po tři dny to v domě hlučelo, jako by tam štěkali psi! Naplnil jsem pět praček prádla – pozvraceli mi všechno v domě. Nemohl jsem uvěřit, že život může být tak tvrdý. Nebylo možné se v klidu najíst ani si popovídat. A to jsem si myslel, že my řeholníci máme tvrdý život. Je to docela jiná rovina! Čím rodiče musí projít, než vychovají děti, je za hranicemi všech povinností. Přece se však svého úkolu zhostí téměř pokaždé.

Je mi jasné, proč Bůh nařídil pokračování lidského rodu skrze rodičovství. Bůh musel pro nás všechny nalézt cestu, jak překročit sebe samé. Potřebujeme meze reality, která je jednoduše zde, jako cihlová zeď, jež od nás vyžaduje reakci, aniž by tu byl prostor pro volbu či „rozhodování“. To je nejlepší způsob, jak se stát svatým. Nejde o to, co děláte, ale o to, co dovolíte, aby se s vámi dělo.

Hledání Boha a svatosti se stává příliš sebevědomým, dokud člověk nedovolí, aby ho vedlo dále, než zamýšlel. Svatost přichází z toho, co dovolíme, aby na nás okolnosti života naložily, aby nám činili lidé, kteří jsou právě před námi. My se neobracíme sami, jsme obraceni.

Parents’ Prayer, Everyone’s Prayer: ‘Be Done Unto Me’

A family came out to visit me in Albuquerque a few weeks ago, with three little ones sick with croup. The house sounded like barking dogs for three days! I did five full loads of laundry – they had vomited on everything in the house. I couldn’t believe life could be that hard. You couldn’t have one conversation or one meal undisturbed. And I thought we religious had the harder life. It’s not even in the same ballpark! What parents go through to raise children is above and beyond the call of duty. Yet they rise to the occasion, more often than not.

I can see why God ordered the continuation of the human race through parenting: God had to find a way for all of us to get out of ourselves. We neect reality checks that are simply there, like a brick wall, that demand a response, with no room for choice or “discernment.” That’s the best way to become holy. It’s not what you do, it’s what you allow to be done to you.

Seeking God and holiness becomes too self-conscious unless you allow it to lead you farther than you intended. Holiness comes from what you allow to be done to you by the circumstances of life, by the people who are there right in front of you. We don’t convert ourselves; we are converted.

from Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar