Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Zelený čtvrtek -
| Lámání chleba
V Janově evangeliu nenajdeme zprávu o Poslední večeři jako v ostatních evangeliích. Žádné podávání chleba ani vína. Namísto toho tam narazíme na příběh Ježíše klečícího a umývajícího nohy apoštolům. Třeba si tohle Jan uvědomil poté, co se sedmdesát let evangelia četla jinak. Chtěl předestřít teologii eucharistie, jež by vyjevovala význam skrytý za lámáním chleba. Petr symbolizuje nás všechny, když protestuje: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ (J 13,8) Ale Ježíš odpovídá: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Občas si myslíme, jací jsme hrdinové, když nenecháme Boha, aby nás miloval. Lásku chceme provozovat sami. Nicméně teprve když Petr kapituluje a dovolí Ježíši, aby mu posloužil, teprve tehdy zakusí, co Ježíš znamená. Musí nechat Ježíše, aby se před ním sklonil jako sluha. Jan říká, že Ježíš chce, abychom to tak dělali všichni. Eucharistie není v Janově evangeliu rituálem nebo liturgií, ale trpělivou službou. | The Breaking of the Bread
There’s no real story of the Last Supper in the Gospel of John as we find it in the other Gospels. There is no passing of the bread or passing of the cup. Instead we come upon the story of Jesus on his knees washing the Apostles’ feet. Perhaps John realized that after seventy years the other Gospels had been read. He wanted to give a theology of the Eucharist that revealed the meaning behind the breaking of the bread. Peter symbolizes all of us as he protests, “You will never wash my feet!” John 13:8). But Jesus answers, “If I do not wash you, you can have nothing in common with me.” Sometimes we think we are being heroic in not letting God love us. We want to do the loving thing ourselves. Yet only when Peter capitulates and allows Jesus to minister to him does he experience the meaning of Jesus. He has to let Jesus get down before him as a servant. John is saying Jesus wants to do that for all of us. Eucharist in John’s Gospel is not ritual or liturgy but suffering service. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 17. 4. 2025 na téma: Milující odevzdání Uvolnění kontroly Svatý čtvrtek Oddanost je zjištění, že jsme v řece lásky a že plujeme, aniž bychom museli cokoli dělat. -David Benner, Odddání se lásce Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, že odevzdání se je prosté přijetí skutečnosti, že nemáme nic pod kontrolou: Pokud nemůžeme kontrolovat život a smrt, proč trávíme tolik času snahou …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
