Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na pondělí po druhé neděli postní -

Spiritualita sebevzdání

Pojem spirituality sebevzdání pochází od středověkého dominikána Mistra Eckharta. Říká, že duchovní život má daleko víc do činění se sebevzdáním než se získáváním. Nicméně si myslím, že dnešní křesťané jsou z velké části zapojeni do spirituality získávání.

Kapitalistický světový názor je jediným světem, který většina z nás kdy viděla. Nahlížíme realitu, zkušenosti, události, jiné lidi, věci – vlastně úplně vše – jako objekty ke spotřebě. Přirozeností kapitalistické mysli je, že věci (a často i lidi!) chápe jako to, co je tu pro mne. A nakonec se i Bůh stává objektem naší spotřeby.

Vzpomínáte na tu nálepku na nárazník s nápisem „Nalezl jsem to“? Jediný Svatý se tu stává „tím“, stává se zájmenem, věcí. Sám Pán se stává pro konzumenta objektem, který může být soukromě vlastněn. To je ovšem hereze v každém náboženství.

Ptáte se teď asi, zda je v této kultuře vůbec možná pravá spiritualita. Všechno se tu obrací tak, abychom my sami byli ti, kdo vše ovládají: Boha, Bibli, svátosti, církev, lidi i modlitbu. Všechno je tu k tomu, aby hýčkalo mé ego a jeho potřebu být se sebou spokojené.

Spirituality of Subtraction

The notion of a spirituality of subtraction comes from Meister Eckhart, the medieval Dominican mystic. He said the spiritual life has much more to do with subtraction than it does with addition. Yet I think Christians today are involved in great part in a spirituality of addition.

The capitalist worldview is the only world most of us have ever known. We see reality, experiences, events, other people, things – in fact, everything – as objects for consumption. The nature of the capitalist mind is that things (and often people!) are there for me. Finally, even God becomes an object for our consumption.

Remember the bumper sticker “I found it”? The Holy One becomes “it,” a pronoun, a thing. Even the Lord becomes a consumer object that I can privately possess. Now that is surely heresy in any religion.

You almost wonder if true spirituality is even possible in this culture. Everything gets turned around so that we’re in the driver’s seat: God, the Bible, the sacraments, the Church, people and prayer. Everything is there to foster my own ego and its need to feel good about itself.

from Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar