Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek dvacátého osmého týdne v mezidobí -
| Vyhoštěnec a vyděděnec
Proč se bojíme mentálně a tělesně postižených lidí? Co se v nás odehrává, když potkáme bezdomovce? Co se v nás děje, když jsme v blízkosti lidí jiné etnické skupiny, kteří nemluví naším jazykem nebo žargonem? Co cítíme, když slyšíme, že do našich měst přicházejí utečenci; když jsme v blízkosti osob závislých, homosexuálů, vězňů nebo kohokoli, kdo v našem sociálním a ekonomickém systému orientovaném na úspěch propadl? Proč se obklopujeme jinými bílými americkými katolíky ze střední vrstvy? Proč nás všichni ostatní děsí? Pán nám ve své dobrotě nabízí požehnání. A mnozí to začínají rozpoznávat. Myslím si, že ti maličcí tohoto světa představují to, čeho se nejvíce bojíme v sobě samých. Potřebujeme je obejmout více, než oni sami potřebují být objímáni. Jak to říká Umberto Eco v románu Jméno růže: „Lid Boží se nemůže změnit, dokud se vyděděnci nestanou opět jeho tělem.“ | Outlaws and Outcasts
Why are we afraid of mentally and physically disabled people? What is it that happens in us when we’re in front of the homeless'? What is it that happens to us when we’re close to people of another ethnic group who don’t use our language or jargon? What is it that happens to us when we hear of refugees coming into our cities; when we’re in the presence of an addicted person, a homosexual person, a prisoner, or any person who’s failed in our social or economic success system'? Why is it that we surround ourselves with other white, middle-class American Catholics'? Why do all the others threaten us'? The Lord in his goodness offers us a blessing. And many are beginning to recognize it. I think the little ones of this world represent what we are most afraid of within ourselves. We need to embrace them even more than they need to be embraced. As Umberto Eco says in The Name of the Rose, “The people of God cannot be changed until the outcasts are restored to its body.” from Embracing Christ As Francis Did: In the Church of the Poor
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 17. 10. 2025 na téma: Ježíšovo prorocké dílo Nositelé evangelia Buďme nositeli evangelia. Evangelia revolucionáře, palestinského Žida snědé pleti, který dal jasně najevo, že nepřišel, aby se stal status quo. Nebyl kaplanem říše, ale Božím prorokem. -Liz Theoharisová a Charon Hribar, Modlíme se za svobodu Rev. Dr. Liz Theoharisová a Dr. Charon Hribar popisují krize jako příležitosti k práci pro spravedlnost, jak to dělal …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
