Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Myšlenka na Dvacátá pátá neděle v mezidobí -
| Potřebujeme nové způsoby liturgie
Jakkoli liturgii miluji, stále ještě v sobě odráží pyramidální strukturu církve. Od ambónu předkládá oficiální náboženskou zkušenost lidu. Pro společenství tu není příliš mnoho příležitostí, aby se sytila sama, aby se obohacovala a sama vychovávala. Kněžská zkušenost víry se stává jediným zdrojem. Jeden výsledek tohoto úzkého pojetí liturgie je velmi omezené chápání Písma. Je to celibátní, maskulinní, klerikální, někdy akademické čtení Písma. Komunita Nový Jeruzalém vyrostla do takové síly z části i proto, že jsme měli formy bohoslužby a modlitby jiné, než je liturgie vedená knězem. Myslím, že církev budoucnosti bude muset takové formy objevit. Můžete vidět i moc jiných modlitebních shromáždění – jako například communidades de base neboli základních komunit v Latinské Americe. Praktikuje se tam sdílení zkušeností života z víry. Kladou si otázku: „Co nám Ježíš v Písmu a v našem každodenním životě sděluje?“ Nabízí se tu příležitost navzájem sdílet zkušenosti víry. Není to akademické; není to maskulinní; není to klerikální. Je to daleko domáčtější, přátelštější, daleko živější – jakkoli obtížněji ovladatelné. To by ale nemělo být naším hlavním zájmem, že? | We Need New Ways to Worship
As much as I love liturgy, it still reflects the pyramid structure of the Church. It suggests an official religious experience, from the pulpit to the people. There isn’t much chance for the community to feed on itself, to enrich and nurture itself. The priest’s religious experience becomes the only source, One result of this narrow sense of liturgy is a very limited view of the Scriptures. It is a celibate, male, clerical, sometimes academic reading of the Scriptures. Part of the reason New Jerusalem Community grew strong is that we had formats for worshiping and praying other than priest-led liturgy. I think the Church of the future is going to have to discover these formats. You see the power of other prayer gatherings, for instance, in the communidades de base, or base communities, which began in Latin America. They have sharing of lay religious experience. They ask, What is Jesus saying to us through the Scriptures and our daily lives'? There is an opportunity to share faith experiences. It’s non-academic; it’s non-male; it’s non-clerical. It’s much more homey and folksy; it’s much more alive, even if it’s also harder to control. But that shouldn’t be our main concern, should it? from U.S. Catholic, “Recipes of a Gourmet Pray-er”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
