Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na sobotu třicátého čtvrtého týdne -

Pane Ježíši, já tě miluji

V závěrečném přídavku k evangeliu učedníci loví ryby. Zmrtvýchvstalý Ježíš se jich z břehu ptá, zda něco chytili. „Celou noc jste lovili ryby a nic jste nechytili,“ to jsou slova, která můžete říct církvi. „Vrhali jste síť znovu a znovu a málo plodů jste při­nesli. Věřte mi. Hoďte síť ještě jednou na mé slovo. Udělejte to jinak. Hoďte ji na druhou stranu.“ A tak na Ježíšovu radu rozhodí síť. Je tam 153 ryb, číslo symbolizující všechny známé druhy, všechny národy na zemi, které vytáhnou, jestliže mu budou věřit a důvěřovat, a to jen a pouze jemu.

Potom Petr rozpozná z lodi Ježíše, stojícího na břehu. Zapomene na všechno ostatní, skočí do moře a plave k Ježíšovi. Bezpochyby byl pln strachu, protože ví, že naposledy s Ježíšem mluvil tehdy, když ho třikrát zapřel. Třeba se obává, že ho bude kárat, ale musí se k němu vrátit. Přijde na břeh, a Ježíš se ho jen ptá: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ „Ano, Pane,“ odpověděl mu, „ty víš, že tě mám rád“ (J 21,15).

A opět: „Petře, miluješ mne?“

A Petr s úzkostí odpovídá: „Pane, ty víš, že tě mám rád.“ A potřetí se ho Ježíš ptá: „Petře, miluješ mne?“ A Petra to už nadzvedlo, že se ho ptá potřetí, a povídá: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád“ (21,17).

Vidíme v tom Ježíšovu něžnou lásku. Nedopustil, aby Petr po zbytek svého života v sobě nesl vinu za trojí zapření. A tak mu třikrát dovoluje, aby veřejně a hrdě řekl: „Miluji tě. Ty víš všechno. Ty víš, že tě miluji.“ Petr se nakonec stává učedníkem. Nyní je veden k tomu, aby se všeho vzdal a následoval Pána.

Pán nás volá k témuž publiku, abychom hrdě konali ve víře – pro sebe i pro své bratry a sestry. Před celou křesťanskou komunitou řekněme: Pane Ježíši, já tě miluji a jsem hrdý, že tě miluji. Ty jsi můj Pán a ty jsi můj Bůh. Chci všechno opustit a následovat tě. Ty jsi můj učitel a má nekonečná radost.

Lord Jesus, I Love You

In the final appendix to the Gospel, the disciples are fishing. The Risen Jesus asks them from the seashore if they have caught anything. “You’ve fished all night and have caught nothing” are words he could say to the Church. “You’ve thrown out the net again and again and have borne little fruit. Trust me. Throw out the net once more at my word. Do it a different way. Throw to the other side.” And on the word of Jesus they throw out the nets. There are 153 fish, symbolizing all known species, all the nations of the earth that they would bring if only they would believe and trust in him, and nothing less than him.

Then Peter in the boat recognizes Jesus on the shore. He forgets everything else, jumps into the sea and swims to Jesus. He was no doubt filled with fear because he knows that the last time he spoke with Jesus was when he denied him three times. Perhaps he’s afraid that he will reprimand him, but he must return to him. He comes ashore and Jesus only says, “Simon, son of John, do you love me more than these?” “Yes, Lord,” he said, “you know that I love you” John 21: 15).

And again, “Peter, do you love me?”

And with anguish, Peter replies, “Lord, you know that I love you.” And a third time Jesus asks, “Peter, do you love me?” And Peter was upset that he asked him a third time. He said, “Lord, you know everything. You know that I love you” (21:17).

In this we see the gracious love of Jesus. He could not bear that for the rest of his life Peter would carry the guilt of those three denials. So three times he permits him to say publicly and proudly, “I love you. You know everything. You know that I love you.” Peter has at last become a disciple. Now he is led to give everything away and follow the Lord.

The Lord calls us to that same public, proud act of faith, for yourself and for your brothers and sisters. Before the whole Christian community, let us say: Lord Jesus, I love you and I am proud to love you. You are my Lord and you are my God. I will leave all things to follow you. You are my teacher and my endless joy.

from The Great Themes of Scripture

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar