Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí třicátého druhého týdne v mezidobí -
| Blahoslavení, kdo pláčou
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. (Mt 5,4) Na exerciciích pro muže nyní hovoříme o „úkolu slz“. Velice neobyčejný druh zaměstnání pro muže! Slzy ale mají nepochybně terapeutický, léčivý význam. Což není pláč ve skutečnosti potřebný k chápání a k sebevzdání? K tomu, abychom vstoupili? Ježíš též popisuje stav těch, kdo mají nad čím plakat, kdo pociťují bolest světa. Říká, že ti, kdo se umí rmoutit a plakat, jsou ti, kdo přinášejí světu užitek a soucit. Syrští otcové Efrém a Simeon slzám rozuměli. Řečtí církevní otcové měli sklon filtrovat evangelium skrze hlavu. Syřané, podobně jako dnešní teologové feminismu, nacházejí evangelium daleko více v těle. Syrští otcové prakticky chtěli, aby slzy byly v církvi svátostí. Svatý Efrém zachází až tak daleko, že říká: „Dokud jsi neplakal, neznáš Boha.“ Jak odlišný přístup! My si myslíme, že Boha poznáváme skrz ideje! Toto je ale teologie těla: pláč, stírání slz (viz Lk 7,38), mazání těla olejem (viz Mk 14,3–9) nám umožní poznávat Boha lépe než koncepty a pravověrné formule. Ježíš se hlásí k třídě plačících: zdá se, že rozumí zapomenutým, umlčeným, odmítaným. | Happy Are Those Who Thirst for Justice
Happy are those who weep. They shall be comforted. (Matthew 5:5) On the men’s retreats now we speak of “grief work.” A very different kind of work for men! There is undoubtedly a therapeutic, healing meaning to tears. Is not weeping, in fact, necessary' To understands To let go'? To enter in? But Jesus is also describing the state of those who have something to weep about, who feel the pain of the world. He’s saying, those who can grieve, who can cry, are those who will give comfort and compassion to the world. The Syrian Fathers Ephraem and Simeon understood tears. The Greek Fathers of the Church tended to filter the gospel through the head. The Syrians, like today’s feminist theolagians, find the gospel much more localized in the body. The Syrian Fathers wanted tears, in effect, to be a sacrament in the Church. And St. Ephraem goes so far as to say, “Until you have cried, you don’t know God.” How different! We think we know God through ideas! But this is body theology: Weeping, wiping away the tears {Luke 7:38), anointing bodies for cteath (Mark 14:3-9), perhaps will allow you to know God much better than concepts and orthodox formulas. Jesus claims the weeping class: The forgotten, the voiceless, the rejected will understand, he seems to say. from Sermon on the Mount
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pondělí 10. 11. 2025 na téma: Svátostná realita Rozpoznávání milosti Kontemplativní autorka a umělkyně Christine Valters Paintnerová rozšiřuje naše chápání svátosti - nejen jako něčeho, co zažíváme při církevních obřadech, ale také jako způsobu vnímání božské přítomnosti ve všech věcech: Jednou z klasických definic svátosti je něco, co je vnějším, viditelným znamením vnitřní, neviditelné milosti. V křesťanské církvi existují …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
