Bůh k nám přichází, aby nám odpustil náš hřích, nicméně se zdá, že my se více zabýváme svou vinou, což je něco trochu jiného. Hřích není jen něco, co děláme. Hřích je především stav bytí. Je to neúplnost, do které se rodíme a pro kterou se nakonec i rozhodujeme.

Bohužel si nemyslím, že většina lidí se chce od hříchu osvobodit. V pohodě a shodě jsme s ním srostli, téměř jsme se s ním spřátelili. Tlumí naše nejistoty. Nevíme, jak bychom bez něho žili. Tak dlouho jsme žili se svými strachy, že ani nevíme, jak bychom žili bez nich. Ze své hříšnosti jsme si udělali přítele.

Tak například už dvacet let je základem našeho manželství neodpouštění. Jak bychom to mohli změnit? Nebo se třeba rádi hněváme. Náš vztek nás žene den co den vpřed – hněvám se na otce nebo matku, na systém nebo na zaměstnání. Žijeme svým hněvem a živíme ho v sobě. Většina z nás se nechce od svého hříchu osvobodit. Se svou temnotou už žijeme tak dlouho, že se s ní cítíme docela dobře. Naše životy jsou plné posvátných krav a horkých brambor, oblastí, kde si se svými hříchy docela hovíme. Nikdo ať nám na ně nesahá!

A proto je tak obtížné se s hříchem vypořádat: začali jsme ho milovat. A ze všeho největší hrozbou je pro nás někdo, kdo se snaží vniknout do středu našeho zla a oloupit nás o ně.

God comes to forgive our sin, yet we seem much more concerned about our guilt, which is a bit different. Sin is not just something we do. First, sin is a state of being. It’s an incompleteness that we’re born into and eventually choose.

Sadly, I don’t think most people want to be freed from their sin. We’ve grown comfortable with it, almost become friends with it. It pads our insecurities. We don’t know how to live without it. We’ve lived so long with our fears, we don’t know how we would be without them. We’ve made friends with our sinfulness.

For example, we may have based our marriage on unforgiveness for twenty years. How could we change it? Or maybe we love to be angry. Our anger is what drives us day after day, our anger at our father or mother, our anger at the system, our anger at our work. We live on our anger; we feed on our anger. Most of us don’t want to be freed from our sin. We’ve lived with our darkness so long we are comfortable with it. Our lives are full of sacred cows and hot potatoes, areas where we indulge our sin. No one can touch them.

That’s why it’s so hard to deal with sin: We’ve grown to like sin. And the greatest threat of all is someone who will come into the midst of our evil and rob it from us.