Věčný život, život, který Panna Maria přináší na tento svět, je životem, který je na druhé straně smrti. Je pro ty, kdo dovedou čelit smrti, démonům, temnotě, a přece žijí. Takovou cestu nemůžeme podnikat bez matky.

Cokoli nacházíme v Ježíšových očích, muselo být předně v očích Mariiných. Matčino vidění života se mocně přenáší na děti. Maria musela být duchovním vůdcem, tím, kdo dával Ježíšovi vizi, kdo Ježíše učil věřit. To, co bylo patrno v jeho očích, muselo být nějak předem i v očích Mariiných. A v očích obou pak muselo být i to, co oba o Bohu věřili.

Maria nás drží nahé na obou koncích našeho života: jako Madona, která nás přenáší do života; jako smutkem sklíčená matka Piety předávající nás smrti. Rozvíjí naši schopnost cítit, rozumět bolesti lidství, soucítit s ním. Chová radost v hloubi, kam smrt nemá přístup. Ježíš se učí pohledem na Marii.

Matka trpícího Služebníka nás učí důvěřovat životu, důvěřovat jeho prostoru, říci mu ano, a na druhé straně též důvěřovat smrti. Ale život, jemuž nás učí důvěřovat, není životem snadno vytvořeným. Není to jen tak život, který se odehrává v okamžení. Je to život na druhé straně smrti, a proto nezničitelný.

Matka nás učí i tím, jak stojí u paty kříže. Beze slova; ona jednoduše důvěřuje, dává prostor a ticho. Je přítomna. Církev bez Marie je církví techniky, produktu a funkce. Je to církev poháněná k vítězství a ovládání. Je příliš racionální, ideologická; je posedlá usilováním, namísto aby důvěřovala. Víra tu není k překonávání překážek; je tu k jejich zakoušení. Církev bez Marie nerozumí víře; nerozumí lásce. A proto ani nerozumí vzkříšení.

Eternal life, the life that the Virgin Mother bears into the world, is the life that’s on the other side of death. It’s for those who can face the death, demons, darkness, and still live. One cannot take that journey without a mother.

Whatever we find in the eyes of Jesus must first have been in the eyes of Mary. The mother’s vision of life is powerfully communicated to her children. Mary had to be the spiritual director, the one who gave the vision to Jesus, who taught Jesus how to believe. What was in his eyes was somehow first in hers. And in both of their eyes is what they both believe about God.

Mary holds us naked at each end of life: the Madonna bringing us into life; the grief-stricken mother of the Pieta handing us over to death. She expands our capacity to feel, to enter the compassion and the pain of being human. She holds joy deeply, where death cannot get at it. He learns by watching her.

The mother of the suffering servant is the one who teaches us to trust life, to trust the space in between, to say yes to it, and on the other end, to trust death. But the life she calls us to trust is not an easily created life. It’s not just a life that happens in a moment. It’s the life on the other side of death, and therefore indestructible.

The mother teaches us by the way she stands at the foot of the cross. Not a word is spoken; she simply trusts and gives space and silence. She is present. The Church without Mary is a Church of technique, product and function. It is a Church that is driven to win and to control. It is overly rational, ideological; it is obsessed with trying instead of trusting. Faith is not for overcoming obstacles; it is for experiencing them. The Church without Mary does not understand faith; it does not understand love. Therefore, it does not understand resurrection.