Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek dvacátého sedmého týdne v mezidobí -

Církev, které můžeme důvěřovat

Má-li naše církev být řádně politická i apolitická (a musí vědět kdy a jak), pak také musí být řádně mystická – znovu a vždy hledající svůj kontemplativní střed. To je jediná církev, které můžeme důvěřovat, jediná církev, která stojí za to, abychom na ni čekali, jediná církev, která má budoucnost stvořenou Bohem.

Více než kdy jindy potřebuje tato „globální vesnice“, aby to byla církev vpravdě katolická (doslova „podle celku“). A až pojmenujeme své dary a stíny, musíme také říct, že tato katolická církev též potřebuje americké charisma – více než kdy jindy. Můžeme být Petr nebo Pavel, ale jsme též John Carrol, Elizabeth Seton, Flannery O’Connor, Junipero Serra, Katherine Drexel, Peter Maurin, Dorothy Day, John Courtney Murray, Katerin Tekakwitha, Raymond Hunthausen, Thomas Merton, Frank O’Malley, Maisie Ward a Robert Kennedy. Jsme americkou tváří Krista.

To mě naplňuje radostí. Věřím, že to přináší radost Kristu. Proč by to nemělo skýtat radost a velkou naději této univerzální církvi? Nepochybuji, že tomu tak bude.

A Church We Can Trust

If our Church is to be properly political and apolitical (and it must know how and when), then it must also be properly mystical – again and always seeking the contemplative center. That is the only Church we can trust, the only Church worth waiting for, the only Church that has a future created by God.

More than ever, this global village needs a Church that is truly catholic (literally, “according to the whole”). And after naming our gifts and shadows, we must also say that this Catholic Church also needs the American charism, also more than ever. We might be Peter ancl we might be Paul, but we are also John Carroll, Elizabeth Seton, Flannery O’Connor, Junipero Serra, Katherine Drexel, Peter Maurin, Dorothy Day, John Courtney Murray, Kateri Tekakwitha, Raymond Hunthausen, Thomas Merton, Frank O’Malley, Maisie Ward and Robert Kennedy. We are the American face of Christ.

This gives me joy. I believe it gives Christ joy. Why should it not give joy and great hope to this universal Church? I have no doubt that it will.

from “The Future of the American Church”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar