Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Myšlenka na středu dvacátého týdne v mezidobí -
| Božský kapsář
Zbavit se zla si můžeme dovolit jen v přítomnosti dokonalé lásky. Don Quijote odejme hanbu Aldonze tím, že si jí stále váží. Láska činí hřích nepotřebným a odnímá ho. Co si myslíte, že se děje, když vám Bůh odpouští hřích? To Bůh náhle člověka mění a přehodnocuje? Rozhodne se snad Bůh upustit od věčného a žádoucího trestu? Ne! V Bohu se neděje nic. Bůh je dokonalá vydanost, vždy a zcela se dává, do své lásky se pouští naplno, takže doslova odpouští, a to v předstihu, před naším aktem víry. Bůh se nemění; měníme se my. Zkušenost odpuštění vypadá takto: když tě Boží ruce obepínají a když na chvíli dokážeš uvěřit v jeho lásku, když dovolíš Bohu, aby ti pohlédl hluboce do očí a ty jsi připraven mu uvěřit, pak jsi schopen nechat Boha, aby ti „ukradl“ tvůj hřích. Bůh ti hřích vytáhne z kapsy, zatímco poutá tvou pozornost. | The Divine Pickpocket
We can only dare to let go of evil in the presence of a perfect love. Don Quixote steals the shame of Aldonza by his continual respect for her. Love makes sin unnecessary and takes it away. What do you think happens when God forgives your sin? Is it God changing suddenly, reassessing you? Is it God deciding to waive some eternal and required punishment? No! Nothing happens in God. God is a perfect given-ness, totally and always given, literally fore-pven: ahead of time, before our act of faith. God does not change; we change. Here is what’s happening in the experience of forgiveness: When God’s arms are tight enough around you, when for a moment you can believe in love, when you let God gaze into your eyes deeply enough and are ready to believe it, then you’re able to let God rob you of your sin. God pulls it out of your pocket while holding you in her gaze! from Days of Renewal
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 17. 8. 2022 na téma: Utrpení Zůstaňte tam, kde je bolest Otec Richard učí o důvěryhodné autoritě, která náleží těm, kdo s utrpením svého života a světa stáli a "drželi ho", místo aby před ním utíkali a vyhýbali se mu. Ježíš a Maria jsou vzorem takové "síly zůstat": Ježíš na kříži a Maria stojící v jeho blízkosti jsou mocnými svědky proměňující spirituality. Neopětují žádné nepřátelství, nenávist, obvinění ani zlobu, …
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
