Ježíš říká, že kdokoli dává přednost otci nebo matce, synu či dceři, není ho hoden. Říká, že přirozená rodina je pouze začátkem, a říká to v prostředí kultury, jejíž rodinné svazky byly daleko silnější než naše. Volá příslušníky té kultury do nového společenství, do duchovní rodiny.

„Kdo jsou má matka a mí bratři?“ A když pohlédl na ty, kdo seděli kolem něho, řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka“ (Mk 3,34–35). Proti všem očekáváním tohoto kulturního prostředí, Ježíš povahu rodiny radikálně redefinuje: namísto správného příbuzenství správný vztah.

Veškerý duchovní růst se děje v kontextu uzdravování a obnovy rodinných vztahů v jejich původním, ideálním smyslu. Lidé jsou zcela paradoxně nejvíce zraňováni i osvobozováni ve vztahu k otcům, matkám a sourozencům. Jsme zraňováni, poznamenáváni a věřme, že i žehnáni ve svých přirozených rodinách. V duchovní rodině býváme jak zraňováni, tak uzdravováni, což je práce na celý život. Nicméně ona druhá rodina může pouze doufat v naplnění přání, jež se zrodila v té první. Lásku, která uzdravuje, obvykle pociťujeme jako cosi mateřského, otcovského, sesterského nebo bratrského.

Jesus says anyone who prefers father or mother, son or daughter to him is not worthy of him. He says the natural family is only the beginning, and he was saying that to a culture that had much stronger family units than we do. He was calling them into the new community, into the spiritual family.

“‘Who are my mother and my brothers?’ And looking round at those sitting in a circle about him, he said: ‘Here are my mother and my brothers. Anyone who does the will of God, that person is my brother and sister and mother’” (Mark 3:34-35, Jr). Against all cultural expectations, Jesus radically redefines the nature of family: right relationship instead of right blood.

All spiritual growth takes place in the context of the healing, the restoring and the recreating of the family relationships in their original ideal sense. Paradoxically, people are most scarred and people are most freed in relation to fathers, mothers, sisters and brothers. We are wounded, imprinted and hopefully blessed in our natural families. We are both hurt and healed in the spiritual family, which is the work of a lifetime. Yet the second can only hope to match the desires that are created in the first. The love that heals will usually feel like mothering, fathering, sisterhood, brotherhood.