V rodině musí být autorita, má-li být rodina místem, kde je možné pozvání a výzva, kde lze mluvit v pravdě. Autorita nespočívá jednoduše v tom, že se muž v rodině prohlásí za hlavu rodiny, ale v tom, jak učí svatý Pavel, že muž dává svůj život za svou ženu (viz Ko 3,19 a Ef 5,28–33) a žena podřizuje svůj život svému manželovi (viz Ko 3,18 a Ef 5,22–24). Jsou to rovné požadavky a neznamenají hierarchii. Jasně to vyplývá z Ef 5,21: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým.“ Cílem je partnerství a vzájemnost, v níž se jeden každý podřizuje druhému.

Nejlépe porozumíme slovu podřízenost, které má pro Američany negativní konotace, když je nahradíme slovem podpora. Sloveso „podvolit se“ můžeme doslova z latiny chápat jako „poslat pod“* a odtud je blízko ke slovesu porozumět.** A tak „podvolit se“ jinému znamená vlastně porozumět mu. Když tedy vybízíme členy našeho společenství, aby se podvolili autoritě, říkáme tím, aby autoritu podporovali, aby klidně řekli ano dříve, než vy se odvážíte říci ne. Dokud se neodvážíte říkat ano, být poučováni a učeni, vedeni a milováni druhými, do té chvíle nejste svobodni. Totéž platí pro manžele a manželky.

Vezmete-li knihu Genesis a Starý zákon, lid Boží byl vždycky tvrdého a odbojného srdce. Nikomu tak snadno autoritu nepřiznáváme. Já ale věřím, že autorita znamená moc být „autorem“ jiného člověka. To nemůžeme vyhlásit shora dolů; to se musí předávat. Skutečnou autoritou je buď mít moc, nebo někomu moc dávat k tomu, aby byl autorem jiného, povolával jiného dál, podněcoval jej a mluvil skrze něj.

Do tohoto vztahu se nějak musíš vevázat. Bude-li ti jedno, že vejdeš a zase odejdeš, když se ti nelíbí, co slyšíš, nebudeš růst. Kdo jsou ti, jimž jsme jedině ochotni se svěřit? Jsou to lidé, kteří za nás nasadili své životy. V tom spočívá i trvalá hodnota slibů, závazků, loajality a věrnosti. Tento druh moudrosti nikdy nevyjde z módy.

There has to be authority in the family if it is to be a place where people can be called forth and challenged, where truth can be spoken to them. True authority is not simply proclaiming the male as head of the family, but instead, as St. Paul teaches, by the husband laying down his life for his wife (Colossians 3:19 and Ephesians 5:28-33) and the wife submitting her life to her husband (Colossians 3:18 and Ephesians 5:22-24). Those are equal demands and don’t denote hierarchy. This is clear in Ephesians 5:21: “Give way to one another in obedience to Christ.” The goal is partnership and mutuality, in which each can submit to the other.

The best way to understand the word submission, because it has such a negative connotation for us Americans, is simply the word support. To submit in Latin is to be sent under, to stand under – to under-stand. To submit to another is to understand another. When we call members of our community to submit to authority, we’re saying, support authority, be free to say yes before you dare to say no. Until you’re free to say yes, to be discipled and taught, led and loved by another, you’re not free. The same applies for husbands and wives.

God’s people have always been a hard-hearted and rebellious people, if you believe Genesis and the Old Testament. We don’t give authority to anyone very easily. But I believe authority means precisely the power to author another person. That can’t be proclaimed from on high; it must be given over. Real authority is either having the power or giving someone the power to author another, to call another forth, to challenge another and speak truth to another.

You have to bind yourself somehow in that relationship. If you’re free to pull in and out when you don’t like what you hear, you’re not going to gzow. Who are the only people we’re going to entrust ourselves to? People whose lives are laid down for us. That’s the enduring value of vows, commitments, loyalties and faithfulness. That kind of wisdom will never go out of style.