„Rosu dejte nebesa shůry…“ (Iz 45,8). Není toto napsáno na mnoha vánočních pohlednicích a řečeno v adventních čteních ze Starého zákona? Milost přichází, když skončíte se svou zaneprázdněností a přestanete si myslet, že si ji můžete vytvořit svým hrabošením, ovládáním a vyráběním.

Jsme vycvičeni jako manažeři, abychom organizovali život a sami dávali zrod událostem. Na tomto vyrostla naše kultura, a není to úplně špatné. Ale když to přenesete do duchovního života, je z toho čirá hereze. Nefunguje to.

Nemůžete manévrovat a manipulovat duchovní ener­gií, nemůžete ji řídit. Jde o to, nechat jí volnost. Jde o to, nestavět se jí do cesty a umenšovat se, jak říkal Jan Křtitel. Jde o velkou „kenosi“, o které mluví Pavel k Filipanům 2,6–11, vyprazdňování sebe sama, aby vzniklo místo pro Jiné.

Pro nás je velmi těžké nechtít život podchycovat a řídit a čekat na něj jako na „rosu shůry“. Máme být pasivní? Ne, právě naopak. Když Buddha položil otázku podobně jako Ježíš: „Co o mně lidé říkají, kdo jsem?“, jeho učedníci odpovídali různě: „Jsi tohle, jsi tamto…“ Buddha odpověděl: „Jsem bdělý.“ Být bdělý je být bdící a aktivní.

Mnohá z adventních čtení nás vyzývají k té jedné, nejobtížnější věci: být bdělí.

“It comes like a gentle dew” (Isaiah 45:8). Isn’t that what so many of your Christmas cards are going to say and what the readings from the Old Testament say during Advent? Grace comes when you stop being preoccupied and stop thinking that by your own meddling, managing and manufacturing you can create it.

We’re trained to be managers, to organize life, to make things happen. That’s what’s built our culture, and it’s not all bad. But if you transfer that to the spiritual life, it’s pure heresy. It doesn’t work.

You can’t manage and maneuver and manipulate spiritual energy. It’s a matter of letting go. It’s a matter of getting the self out of the way, and becoming smaller, as John the Baptist said. It’s a matter of the great kenosis, as Paul talks about in Philippians 2:6-11, the emptying of the self so that there’s room for another.

It’s very hard for us not to fix and manage life and to wait upon it, “like a gentle dew.”

Are we to be passive? No; very much the opposite. When Buddha asked a question similar to the one Jesus asked, “Who do people say that I am?” his disciples all gave reasons – “Oh, you’re this, you’re that.” The Buddha replied, “I am awake.” To be awake is to be vigilant and active.

Many of the Advent readings call us to the single, most difficult thing: to be awake.