V Ježíši Bůh do­sáhl dokonalého spojení božského a lidského. Bůh poskytl lidstvu vizi celku a ujistil nás, že se v ní můžeme cítit doma. V Ježíšově vtělení se nám vyjevuje, že Bůh se s námi setkává tam, kde právě jsme. Ujišťuje nás, že k tomu, abychom poznali Boha, nemusíme opouštět svět nebo rezignovat na svou lidskost, ale stačí, abychom se odvrátili od zla. Ve zrození Bohočlověka jsme byli „konsekrováni v pravdě“, a tak jsme posláni do světa, abychom v rozvíjení tohoto spásného vzorce vtělení pokračovali.

Ze vtělení míváme strach, protože činí náboženství velmi skutečným, velmi konkrétním a světským. Raději ponecháváme náboženství na úrovni slova, nicméně Ježíšovým modelem je „Slovo, které se stalo tělem“. Je veliká lež, že spása se může dít odděleně od vtělení. Annie Dillardová to nazývá „skandál konkrétnosti“. Pro křesťana je moc vždy skryta v bezmocnosti, právě tak jako se Bůh skrýval v chudém děťátku.

Můžeme chtít duchovno bez tělesna; můžeme chtít kosmické bez konkrétního. Ale jestliže Slovo má být kdy milováno a sdíleno, pak musíme riskovat vtělení, které je vždycky konkrétní a obyčejné. V něm je Bůh dokonale skryt i dokonale zjeven.

In Jesus, God achieved the perfect synthesis of divine and human. God gave humanity the vision of the whole, and assured us that we could be at home within that vision. The incarnation of Jesus demonstrates that God meets us where we are. It assures us that we do not have to leave the world or relinquish our humanity in order to know God, but simply that we must turn from evil. In the birth of the God-man, we have been “consecrated in truth,” so we are sent into the world to continue the saving pattern of embodiment.

We tend to fear incarnation precisely because it makes religion so real, so particular, so worldly. We prefer to keep religion on the level of word, yet the Jesus-pattern is word-becoming-flesh. The great lie is that redemption can happen apart from incarnation. Annie Dillard called it “the scandal of particularity.” For the Christian, power is always hidden in powerlessness, just as God was hidden in a poor baby.

We may want the spiritual without the fleshly; we may want the cosmic without the concrete. But if the Word is ever to be loved and shared, we must risk embodiment, which is always concrete and ordinary. There God is both perfectly hidden and perfectly revealed.