Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Jak se učit lásce v rodině
Ježíš říká, že kdokoli dává přednost otci nebo matce, synu či dceři, není ho hoden. Říká, že přirozená rodina je pouze začátkem, a říká to v prostředí kultury, jejíž rodinné svazky byly daleko silnější než naše. Volá příslušníky té kultury do nového společenství, do duchovní rodiny. „Kdo jsou má matka a mí bratři?“ A když pohlédl na ty, kdo seděli kolem něho, řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka“ (Mk 3,34–35). Proti všem očekáváním tohoto kulturního prostředí, Ježíš povahu rodiny radikálně redefinuje: namísto správného příbuzenství správný vztah. Veškerý duchovní růst se děje v kontextu uzdravování a obnovy rodinných vztahů v jejich původním, ideálním smyslu. Lidé jsou zcela paradoxně nejvíce zraňováni i osvobozováni ve vztahu k otcům, matkám a sourozencům. Jsme zraňováni, poznamenáváni a věřme, že i žehnáni ve svých přirozených rodinách. V duchovní rodině býváme jak zraňováni, tak uzdravováni, což je práce na celý život. Nicméně ona druhá rodina může pouze doufat v naplnění přání, jež se zrodila v té první. Lásku, která uzdravuje, obvykle pociťujeme jako cosi mateřského, otcovského, sesterského nebo bratrského. | Learning Family Love
Jesus says anyone who prefers father or mother, son or daughter to him is not worthy of him. He says the natural family is only the beginning, and he was saying that to a culture that had much stronger family units than we do. He was calling them into the new community, into the spiritual family. “‘Who are my mother and my brothers?’ And looking round at those sitting in a circle about him, he said: ‘Here are my mother and my brothers. Anyone who does the will of God, that person is my brother and sister and mother’” (Mark 3:34-35, Jr). Against all cultural expectations, Jesus radically redefines the nature of family: right relationship instead of right blood. All spiritual growth takes place in the context of the healing, the restoring and the recreating of the family relationships in their original ideal sense. Paradoxically, people are most scarred and people are most freed in relation to fathers, mothers, sisters and brothers. We are wounded, imprinted and hopefully blessed in our natural families. We are both hurt and healed in the spiritual family, which is the work of a lifetime. Yet the second can only hope to match the desires that are created in the first. The love that heals will usually feel like mothering, fathering, sisterhood, brotherhood. from The Spiritual Family and the Natural Family
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar