Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na středu dvacátého třetího týdne v mezidobí -

Pardon, pánové!

Není náhodou, že katolíci měli psychologickou potřebu vyzdvihnout Marii do role bohyně. Nejsem si jist, zda to byla niterná potřeba naší vlastní rovnováhy, maska patriarchátu skrývající se v pozadí, milostná aféra s odmítanou ženou v nás, nebo prostě dílo Ducha, ale je to ohromující příklad instinktu vítězícího nad logikou a teorií. Ať je tomu jak chce, je skutečností, že jedinými neomylnými výroky této římské patriarchální církve jsou paradoxně nanebevzetí fyzického těla Mariina do nebe a její privilegovaná vyvolenost a ochrana Bohem – neposkvrněné početí.

Dokonce slavíme její korunovaci jako „Královny nebe a země“. Jsem opravdu zcela pro, ale nic z toho se nenachází v Písmu nebo „veřejném“ zjevení. Je ohromující, jak tato maskulinní církev byla nějakým způsobem vždy femininní – a bezděčně připravena ohnout všechna pravidla, aby to vyslovila! Onen zdravý instinkt se k nám nyní znovu vrátil. Nazývám to „ženské otázky“. Pardon, pánové, ale na té pozici jsme my katolíci vždycky stáli. Hrdí a pravověrní navenek, ale maminčini kluci, kdykoli jsme si pro to našli omluvu. Feminismus není nový ani liberální ani nebezpečný; je velmi starý, docela konzervativní a tradiční jako Maria a osmero blahoslavenství.

Sorry, Boys!

It is no accident that we Catholics had a psychological need to exalt Mary to the role of a goddess. I am not sure if it was an inherent need to balance ourselves, a disguise for the patriarchy underneath, a love affair with the denied woman within or just a work of the Spirit, but it is an overwhelming example of instinct winning out over logic and theory. So much so, in fact, that the only two infallible statements of this Roman patriarchal Church are, ironically, the Assumption of the physical body of Mary into heaven and her privileged choice and protection by God, the Immaculate Conception.

We even celebrate her “Coronation as Queen of Heaven and Earth.” I’m really all for it, but none of these are found in Scripture or public revelation. It’s amazing how this male Church was in some ways always feminist – and unwittingly ready to bend all the rules to say so! That healthy instinct has now come to our service. I call it “women-stuff.” Sorry, boys, we Catholics have always been there. Proud and orthodox in public, but Mama’s boys whenever we could find an excuse for it. Feminism is not new or liberal or dangerous; it’s very old, quite conservative, and as traditional as Mary and the eight Beatitudes.

from Radical Grace, “Is This ‘Women-Stuff’ Important?”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar