Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na úterý třetího týdne v mezidobí -
| Musíte být jako děti
Ježíš řekl: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,3). Nebudete dokonce schopni ani rozpoznat království nebeské, říká Ježíš, leda očima dítěte. Myslím, že velice oprávněnou interpretací těchto slov je, že my všichni jsme vyrůstali v rodinách, kde všechny naše potřeby nebyly vždy uspokojovány. Byly tu rodiny, ve kterých v nějaké míře vládla temnota nebo i zneužívání. Na každém z nás byly páchány hříchy. Je to realita nauky o prvotním hříchu. Všichni na sobě neseme zranění. Předáváme je z otce na děti, z matky na děti. Jednoho dne si každý z nás musí projít od počátků svou rodinou, aby nově pojmenoval naše strachy a potřeby bezpečí, nově procítil potlačené emoce, znovu si přivlastnil, nově prožil a procítil věci, které jsme nikdy nemohli cítit a nebylo dovoleno, abychom na ně myslili. A to vlastně znamená stávat se malým dítětem, neboť když tak činíte, připadáte si jako úplný hlupák. Nicméně pokud si svou cestu dítěte znovu neprožijete a nezpřítomníte, budete v sobě navždy živit své zraněné dítě. | You Must Be Like Children
Jesus said, “Unless you change and become like little children you will never enter the Kingdom of heaven” (Matthew 18:3). You can’t even recognize the Kingdom of heaven, he says, except through childlike eyes. I think a very legitimate interpretation of that is that all of us grew up in families where not all our needs were met – families that carried degrees of darkness, and even abuse. Every one of us has been sinned against. That’s really the doctrine of OriginaI Sin: All of us carry the wound. We pass down that wound from father to child, from mother to child. Someday, each of us has to walk back through our family of origin to rename our fears and security needs, re-feel repressed emotions, re-own, relive and re-feel the things we were never allowed to feel and never allowed to think. And that is, in truth, becoming a little child, because you feel like a damned fool when you do it. Yet without reliving and reclaiming the child’s journey, you will nurse your wounded child forever. from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z úterý 27. 1. 2026 na téma: Co děláme s Biblí? Kniha, na kterou se nezapomíná S Písmem jsme ... pozváni ke staletí trvajícímu rozhovoru s Bohem a Božím lidem, který se odvíjí od stvoření, jeden příběh za druhým. -Rachel Held Evansová, Inspired Veřejná teoložka Rachel Held Evansová (1981-2019) líčí historické okolnosti, které vedly ke vzniku Starého zákona: Naše Bible vznikla z krize víry. Ačkoli mnohé z jejích příběhů, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
