Tento týden se denní meditace zaměřují na třetí ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC:  

Pro ty, kdo vidí do hloubky, existuje pouze jedna Skutečnost. Z důvodu Vtělení neexistuje pravdivý rozdíl mezi posvátným a profánním. [1]  

Páter Richard Rohr nachází v Písmu, stvoření a své františkánské tradici ozvěnu tohoto tématu:  

Vyrůstal jsem, jako asi mnozí z nás, s jazykem přirozeného a nadpřirozeného nebo posvátného a profánního. Učili nás, že existují dobré a špatné věci. Ve skutečnosti bylo toto dělení - víra, že svět se dělí na dobrý nebo špatný - v pátém století odsouzeno jako hereze zvaná manicheismus. Ježíš toto absolutní dělení překonal tím, že spojil posvátné a profánní dohromady. Spojil v sobě duchovní a hmotné, božské a lidské. Je obojím zároveň. Jakmile se setkáme s Kristovým tajemstvím, poznáme, že existuje jen jedna Skutečnost. Svět už nemůžeme dělit na přirozený a nadpřirozený nebo posvátný a profánní. Vše je nadpřirozené a posvátné. [2]  

Posvátno je ustanoveno od samého počátku stvoření a je univerzální.  

Někdy jsme tuto původní skutečnost nazývali "přirozeným zákonem", čímž jsme potvrzovali, že věci mají vrozenou dobrotu a vývoj. Genesis ji nazývá Božím "obrazem a podobou" (Genesis 1,26). Apoštol Petr to konečně chápe, když říká: "Bůh mi dal jasně najevo, že nesmím nikoho nazývat poskvrněným nebo nečistým" (Sk 10,28). Pavel to říká jednou stručnou větou: "Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství - jakkoli neviditelné - na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem." (Římanům 1,20)   

Žijeme v okouzlujícím vesmíru. Před lidským vtělením Boha v Ježíši tu bylo první a původní vtělení prostřednictvím světla, vody, země, slunce, měsíce, hvězd, rostlin, stromů, ovoce, ptáků, hadů, dobytka, ryb a "všeliké zvěře", jak uvádí Genesis (1,3-25). [3] 

Františkánský teolog svatý Bonaventura (asi 1217-1274), navazující na Ježíšovo vtělení a Františkovu lásku k celé přírodě, viděl ve všem stopy či otisky Boha. Celý svět je "vtělením" Božího tajemství, ba přímo "Božím tělem" (viz Řím 8, 19-23). Ježíš je mikrokosmem makrokosmu, hologramem celku, korporativní osobností lidstva - jinými slovy, zástupcem všeho a všech ostatních (viz Kol 1,15-20).  

"Cesta duše k Bohu", jak to vyjádřil Bonaventura, spočívala v tom, že se naučila vidět jednotu veškerého bytí, hledat tohoto částečně skrytého Boha a ctít tyto stopy všude, kde byly spatřeny. Bylo to odevzdání se vděčnosti - a nesmírné důvěře, že jsme součástí něčeho velmi dobrého. Výsledkem je nepřetržitý život plný uznání, úcty, nekonzumování a prosté radosti - a přitom stále velmi užitečný život ve světě! [4] 

This week the Daily Meditations focus on the third of CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy:  

For those who see deeply there is only One Reality. By reason of the Incarnation, there is no truthful distinction between sacred and profane. [1]  

Father Richard Rohr finds the Scriptures, creation, and his Franciscan tradition echoing this theme:  

I grew up, as I’m guessing many of us did, with the language of natural and supernatural or sacred and profane. We were taught there were good things and there were bad things. Actually, that division—the belief that the world is divided into either good or bad—was condemned as a heresy called Manichaeism in the fifth century. Jesus overcame that absolute distinction by putting the sacred and the profane together. He united the spiritual and the material, the divine and the human, together in himself. He’s both at the same time. Once we encounter the Christ mystery, we know there’s only One Reality. We can no longer divide the world into natural and supernatural or sacred and profane. It’s all supernatural and sacred. [2]  

The sacred is established from the very beginning of creation and it is universal.   

Sometimes we called this original reality “natural law,” affirming that things have an inherent goodness and unfolding to them. Genesis called it the Divine “image and likeness” (Genesis 1:26). The apostle Peter finally understands this when he says, “God has made it clear to me that I must not call anyone profane or unclean” (Acts 10:28). Paul says it in one succinct phrase: “Ever since God created the world, God’s everlasting power and deity—however invisible—have been there for the mind to see in the things that God has made” (Romans 1:20).  

We live in an enchanted universe. Before the human incarnation of God in Jesus, there was the first and original incarnation through light, water, land, sun, moon, stars, plants, trees, fruit, birds, serpents, cattle, fish, and “every kind of wild beast,” according to Genesis (1:3-25). [3] 

The Franciscan theologian St. Bonaventure (c. 1217–1274), building on Jesus’ incarnation and Francis’ love of all nature, saw the traces or footprints of God in everything. The whole world is the “incarnation” of the God mystery, and indeed the very “Body of God” (see Romans 8:19–23). Jesus is the microcosm of the macrocosm, the hologram of the whole, the corporate personality for humanity—in other words, the stand-in for everything and everyone else (see Colossians 1:15–20).  

“The soul’s journey into God,” as Bonaventure put it, was to learn how to see the unity of all being, how to look for this partially hidden God, and how to honor those footprints everywhere once they were seen. It was a surrender to gratitude—and to immense confidence that we are a part of something very good. The result is a continuous life of appreciation, reverence, non-consumption, and simple joy—while still living a very helpful life in the world! [4]