Neexistují žádná neposvátná místa, / existují jen posvátná místa / a znesvěcená místa. 

-Wendell Berry, "Jak být básníkem (abych si to připomněl)"  

Učitel ČAK Brian McLaren nám připomíná, že naše práce a spolupráce ctí Jedinou skutečnost, která tvoří náš život:  

Nejde o to, že náboženství je svaté a světské je profánní. Jde o to, že jak náboženství, tak světské mohou být svaté a obojí může být znesvěceno. Nakonec náboženské a světské nejsou dvě věci, ale jedna: život.  

Naší prací je zastavit znesvěcování života v jeho náboženském i světském rozměru … a navrátit náboženskému i světskému životu tvůrčí dynamiku, která si zaslouží a vzbuzuje patřičnou úctu. Protože podnikání může být skutečně svatou prací; ve skutečnosti se některé z nejdůležitějších duchovních průlomů v dnešním světě odehrávají prostřednictvím lidí ve světě podnikání. Politika a vládnutí mohou být svatou prací; ve skutečnosti jsou někteří z největších světců a proroků dneška odvážnými aktivisty a politickými vůdci. 

Zábava a vzdělání mohou být svatou prací; ve skutečnosti umělci, baviči, učitelé a učenci zaplňují duchovní prázdnotu po náboženských vůdcích, kteří se vybarvili v jakémkoli počtu teologických koutů. Věda a technika mohou být svatou prací; ve skutečnosti je překvapivé množství výzkumníků a vynálezců poháněno zvědavostí a láskou tak silnou, že si přímo říká o přídavné jméno božský. Ano, i náboženství může být svatou prací, i když nás tak často zklamává. Každý rozměr a povolání života mohou být svaté, i když jimi často nejsou....  

Ti z nás, kteří zůstávají křesťany, musí začít tuto skutečně naléhavou, ale zároveň neuspěchanou práci ve své vlastní domácnosti. To, co nevykoupíme, co neuznáme a z čeho se nepoučíme, nás bude pronásledovat, dokud to neuděláme…. Můžeme se spojit se svými protějšky v jiných tradicích - včetně sekulárních tradic a institucí - a stát se spolupracovníky na celocivilizačním jarním úklidu, který připraví náš druh na nový začátek, který všichni potřebujeme, chceme-li přežít na této krásné, křehké planetě. Pokud se nenaučíme znovu posvětit vše jako svaté a duchovní, znesvětíme vše. [1] 

Otec Richard píše:  

Ve zralém náboženství se světské stává posvátným. Už neexistují dva světy. Nemusíme opouštět světský svět, abychom našli posvátný prostor, protože se spojily. To byl význam roztržení chrámové opony, když Ježíš zemřel. Chrám rozděloval realitu na svatý svět uvnitř a nesvatý svět venku. Proto Ježíš řekl, že chrám musí padnout. "Ani kámen na kameni nezůstane stát" (Marek 13,1-2). Naše slovo "profánní" pochází z latinského pro a fanum, což znamená "mimo chrám".   

Jezuitský teolog Teilhard de Chardin napsal: "Na základě Stvoření a ještě více na základě Vtělení není zde dole nic profánní pro ty, kdo umí vidět."

"Všichni, kdo se chtějí dívat, jsou profánní. [2] Svět je jen jeden, a to ten nadpřirozený. Neexistuje žádný "přirozený" svět, kde by nebyl Bůh. Vše je nadpřirozené. [3] 

There are no unsacred places; / there are only sacred places / and desecrated places. 

—Wendell Berry, “How to Be a Poet (to remind myself)”  

CAC teacher Brian McLaren reminds us that our work and collaboration honors the One Reality that makes up our lives:  

It’s not that religion is holy and the secular is profane. It’s that both religion and the secular can be holy, and both can be desecrated. Ultimately, the religious and the secular are not two things, but one: life.  

Our work is to stop the desecration of life in both its religious and secular dimensions … and to restore both the religious and secular to a creative dynamism that deserves and inspires appropriate reverence. Because business can be truly holy work; in fact, some of the most important spiritual breakthroughs in the world today are happening through people in the world of business. Politics and governance can be holy work; in fact, some of the greatest saints and prophets today are brave activists and political leaders. 

Entertainment and education can be holy work; in fact, artists, entertainers, teachers, and scholars are filling the spiritual void left by religious leaders who have painted themselves into any number of theological corners. Science and tech can be holy work; in fact, surprising numbers of researchers and inventors are driven by curiosity and love so powerful they invite the adjective divine. Yes, even religion can be holy work, though so often it has disappointed us. Every dimension and vocation of life can be holy, even though they often are not….  

Those of us who stay Christian must start this truly urgent but also un-rushable work in our own household. What we don’t redeem, what we don’t acknowledge and learn from, will haunt us until we do…. We can join with our counterparts in other traditions—including secular traditions and institutions—to become collaborators in a civilization-wide spring cleaning, preparing our species for the new beginning we all need if we are to survive on this beautiful, fragile planet. If we don’t learn to re-consecrate everything as holy and spiritual, we will desecrate everything. [1] 

Father Richard writes:  

In mature religion, the secular becomes sacred. There are no longer two worlds. We don’t have to leave the secular world to find sacred space because they’ve come together. That was the significance of the temple veil rending when Jesus died. The temple divided reality into the holy world inside and the unholy world outside. That’s why Jesus said the temple had to fall. “Not a stone shall stand on a stone” (Mark 13:1–2). Our word “profane” comes from the Latin pro and fanum, meaning “outside the temple.”  

Jesuit theologian Teilhard de Chardin wrote, “By virtue of the Creation and, still more, of the Incarnation, nothing here below is profane for those who know how to see.” [2] There is only one world, and it’s the supernatural one. There is no “natural” world where God is not. It is all supernatural. [3]