Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Kontemplativní srdce: Týdenní shrnutí Neděle Pondělí Úterý Středa čtvrtek Pátek Vidět, ne se dívat Autorka Esther de Waal se zamýšlí nad praxí kontemplativní fotografie Thomase Mertona: Thomas Merton byl samozřejmě spisovatel, učitel a básník, ale byl také fotograf a právě z jeho fotografií se dozvídáme mnohé o tom, jak viděl svět a jak se modlil - a obojí je samozřejmě úzce propojeno..... S fotoaparátem zacházel jako umělec a používal ho jako nástroj potěšení a vnímání. V pozdějších padesátých letech navštívil Mertona v jeho poustevně novinář John Howard Griffin [1920-1980]. Měl s sebou fotoaparát a ... nechal si ho [Merton] na delší dobu zapůjčit. Když mu Merton poslal negativy, byl John Howard Griffin zprvu zmaten, protože [Mertonův] pohled se tolik lišil od pohledu většiny lidí. Merton fotografoval vše, co mu přišlo do cesty - otlučený plot, zchátralou dřevěnou boudu, plevel rostoucí mezi prasklinami, pracovní rukavice pohozené na stoličce, mrtvý kořen, rozbitou kamennou zeď. Ke každé věci přistupoval s pozorností, nikdy se nevnucoval, nechal každou věc, aby se mu sdělila sama za svých vlastních podmínek, a dal jí vlastní hlas. Později, když byl v lese s mladým přítelem Ronem Seitzem, oba s fotoaparáty, Merton ho přísně pokáral za rychlost, s jakou k věcem přistupoval. Řekl mu, aby se přestal dívat a začal vidět: Protože dívat se znamená, že už máte v hlavě něco, co má vaše oko najít; vydali jste se hledat svůj vytoužený objekt a uzavřeli jste vše ostatní, co se vám po cestě nabízí. Vidění však znamená být otevřený a vnímavý vůči tomu, co k oku přichází..... [1] Fotoaparát používal především jako kontemplativní nástroj. Zachycoval hru světla a tmy, atmosféru, vnitřní život. Především však usiloval o vyjádření ticha prostřednictvím vizuálního obrazu, takže z jeho fotografií je patrné, že mu nakonec šlo o sdělení podstaty ticha. James Finley přeloženo DeepL | A Contemplative Heart: Weekly Summary
Sunday Monday Tuesday Wednesday Thursday Friday Seeing Not Looking Author Esther de Waal considers Thomas Merton’s practice of contemplative photography: Thomas Merton was of course a writer and a teacher, and a poet, but he was also a photographer, and it is from his photographs that we learn much about how he saw the world, and how he prayed—and the two are of course intimately connected…. He handled a camera as an artist would, and used it as an instrument of delight and perception. It was in the later 1950s that the journalist John Howard Griffin [1920–1980] visited Merton in his hermitage. He had his camera with him and … let [Merton] keep it on extended loan. At first when Merton sent him the negatives, John Howard Griffin was puzzled, for [Merton’s] view was so different from that of most people. Merton photographed whatever crossed his path—a battered fence, a rundown wooden shack, weeds growing between cracks, working gloves thrown down on a stool, a dead root, a broken stone wall. He approached each thing with attention, he never imposed, he allowed each thing to communicate itself to him in its own terms, and he gave it its own voice. Later on when he was out in the woods with a young friend, Ron Seitz, both with their cameras, Merton reprimanded him severely for the speed with which he approached things. He told him to stop looking and to begin seeing: Because looking means that you already have something in mind for your eye to find; you’ve set out in search of your desired object and have closed off everything else presenting itself along the way. But seeing is being open and receptive to what comes to the eye…. [1] He used his camera primarily as a contemplative instrument. He captured the play of light and dark, the ambience, the inner life. But above all he struggled towards an expression of silence through the visual image, so that his photographs show us that ultimately his concern was to communicate the essence of silence. James Finley |
[1] Ron Seitz, Song for Nobody: A Memory Vision of Thomas Merton (Liguori, MO: Triumph Books, 1995), 133.
Esther de Waal, Lost in Wonder: Rediscovering the Spiritual Art of Attentiveness (Collegeville, MN: Liturgical Press, 2003), 63–64, 65.