Richard Rohr se zamýšlí nad Ježíšovým učením, aby jeho učedníci "bděli", které Richard chápe jako klíč k autentickému náboženství:  

V Markovi 13,33-35 Ježíš říká svým učedníkům: "Buďte bdělí. Buďte bdělí.... Nevíte, kdy přijde Pán domu, zda večer, nebo o půlnoci, nebo když kohout zakokrhá, nebo ráno."  

Většina z nás pravděpodobně slyší takovou pasáž, jako by byla výhružná nebo trestající, jako by Ježíš říkal: "Raději to dělej správně, nebo si na tebe došlápnu."

Vypadá to, jako by Ježíš říkal: "Dělej to správně, nebo si na tebe došlápnu." Ježíš však nemluví o soudu. Nevyhrožuje nám ani nemluví o smrti. Mluví o věčném příchodu Krista, věčném příchodu Krista ... teď ... a teď ... a teď.…

Kristus vždycky přichází; Bůh je vždycky přítomný. To my nejsme! Ježíš nám říká, abychom byli vždy připraveni, abychom byli bdělí, abychom byli plně při vědomí a v očekávání. To je klíč k celé spiritualitě, protože my obvykle nejsme.  

Většina z nás každý den jen opakuje stejné rutinní postupy a jsme rozrušeni, pokud dojde k jakémukoli narušení našich vzorců. Přesto se Bůh vždycky a paradoxně nachází v přerušeních, nespojitostech, výjimkách, překvapeních - a jen zřídkakdy ve vzorcích. Bůh nás musí zastihnout doslova "nepřipravené"! 

Často si říkám: "Právě tohle!" i uprostřed věcí, které nechci, neočekávám a někdy se mi nelíbí - "večer, o půlnoci, nebo když kohout zakokrhá, nebo ráno". [1]  

Velkým úkolem náboženství je udržovat nás v plné bdělosti, ostražitosti a vědomí. Pak budeme vědět vše, co potřebujeme vědět. Když budeme přítomni, poznáme Přítomnost. Je to tak jednoduché a tak těžké. Příliš mnoho náboženství nás povzbuzuje k nevědomosti, ale na to si nás Bůh příliš váží.  

V Getsemanské zahradě byla poslední slova, která Ježíš pronesl ke svým apoštolům, tato: "Zůstaňte bdělí."

V Getsemanské zahradě byl Ježíš bdělý. Ve skutečnosti je říká dvakrát (viz Mt 26,38-41). Stejnou moudrost nabídl i Buddha; "Buddha" ve skutečnosti znamená "bdím".  

Zůstat bdělý nevychází ze síly vůle, ale z upřímného odevzdání se okamžiku takovému, jaký je. Dokážeme-li být přítomni, zažijeme to, co většina z nás myslí pod pojmem Bůh, a ani to nemusíme nazývat Bohem. Z velké části jde o to, abychom se vzdali odporu vůči tomu, co nám daný okamžik nabízí, nebo abychom přestali lpět na minulém okamžiku. Jde o přijetí plné reality toho, co je právě tady a teď. Bude to úkol celého našeho života.  

Richard Rohr reflects upon Jesus’ teaching his disciples to “be awake,” which Richard understands as the key to authentic religion:  

In Mark 13:33–35, Jesus tells his disciples, “Be awake. Be alert.… You do not know when the Lord of the house is coming, whether in the evening, or at midnight, or at cock crow, or in the morning.”  

Most of us probably hear such a passage as if it were threatening or punitive, as if Jesus is saying, “You’d better do it right, or I’m going to get you.” But Jesus is not talking about a judgment. He’s not threatening us or talking about death. He’s talking about the forever coming of Christ, the eternal coming of Christ … now … and now … and now.… 

Christ is always coming; God is always present. It’s we who are not! Jesus tells us to always be ready, to be awake, to be fully conscious and expectant. It’s the key to all spirituality, because we usually are not.  

Most of us just repeat the same routines every day, and we’re upset if there are any interruptions to our patterns. Yet God is invariably and ironically found in the interruptions, the discontinuities, the exceptions, the surprises—and seldom in the patterns. God has to catch us literally “off guard”! 

I often say to myself “Just this!” even amidst the things I don’t want, I don’t expect, and sometimes don’t like—“in the evening, or at midnight, or at cock crow, or in the morning.” [1]  

The great task of religion is to keep us fully awake, alert, and conscious. Then we will know whatever it is that we need to know. When we are present, we will know the Presence. It is that simple and that hard. Too much religion has encouraged us to be unconscious, but God respects us too much for that.  

In the Garden of Gethsemane, the last words Jesus spoke to his apostles were, “Stay awake.” In fact, he says it twice (see Matthew 26:38–41). The Buddha offered the same wisdom; “Buddha,” in fact, means “I am awake.”  

Staying awake comes not from willpower but from a wholehearted surrender to the moment as it is. If we can be present, we will experience what most of us mean by God, and we do not even need to call it God. It’s largely a matter of letting go of resistance to what the moment offers or to quit clinging to a past moment. It is an acceptance of the full reality of what is right here and now. It will be the task of our whole lives.  

We cannot get there by any method whatsoever; we can only be there. The purest form of spirituality is to find God in what is right in front of us—the ability to accept what the French Jesuit and mystic Jean Pierre de Caussade (1675–1751) called the “sacrament of the present moment.” [2]