Neděle 
Podržte své kdy nebo jak dlouho nebo kde před Bohem. Vytvořte prostor pro své zklamání, frustraci a nenaplnění, aby vyšly ze skrytu a představily se ve světle.
-Brian McLaren 

Pondělí 
Ti z nás, kteří trpí depresí, ji nazývají různě. Mlha. Černý pes. Temnota. Nesvatý duch. Tančíme kolem ní s metaforami a malujeme svými slovy obrazy bolesti.
-Diana Gruver 

úterý 
V našich dilematech může vyvěrat nekonečná Boží láska a může začít prosvítat něco z hlubinného rozměru. Nejde jen o to, že jsme se ocitli uprostřed dilematu, ale máme pocit, že víme, že nejsme sami.
-James Finley 

Středa 
Pomocí terapeutů, léků, smysluplného studia, malého církevního společenství, pastora, kterému na mně záleželo, přátel, kteří mi rozuměli, a pojmenování mého stavu mě Bůh pletl. Bůh mě pletl zpátky dohromady.
-Monica A. Coleman 

čtvrtek 
Když riskujeme, že se podělíme o to, co nás nejvíce bolí, v přítomnosti někoho, kdo nás nenapadne a neopustí, můžeme se naučit nenapadat a neopouštět sami sebe.  
-James Finley 

Pátek 
Spirituály mi dávají možnost být smutný, aniž bych byl sám. Protože se zpívají ve společenství, říkají: Trpět je v pořádku. Víme, jak se cítíš. My také trpíme. Všichni trpíme.
-Monica A. Coleman 

Modlitba beze slov 

Pro autorku a episkopální kněžku Barbaru Cawthorne Craftonovou může právě ve chvílích, kdy nám selhávají slova, pomoci obrátit se k modlitbě beze slov a podpořit tak naši víru.  

Bůh není postava stojící mimo naši zkušenost a potřebující informace o ní. Ve skutečnosti se nepotřebujeme modlit o něčem; většinu toho, co se ve světě děje, nemáme na starosti. Můžeme se spokojit s modlitbou zevnitř toho všeho.  

Jestliže se tedy účinnost modlitby neměří tím, zda dostaneme, o co prosíme, je pravděpodobně bezpečné přestat o něco prosit, zvláště pokud se zdá, že to živí zoufalství a beznaděj, které se usadí v duši člověka trpícího depresí - pokud se modlitba stala jen pouhou starostí s "Amen" připsaným na konci. Zde je návrh:  

Možná bychom mohli zkusit vůbec nepoužívat slova.  

Nikdy není toto povolení být beze slov důležitější než tehdy, když deprese dusí i každodenní slova lidské interakce. V takové chvíli může být zapotřebí duchovní praxe, která umožní vyplnit prázdnotu, místo aby bojovala za její zaplnění. Starobylá praxe soustředěné modlitby je jednou z nich, stejně jako jiné meditační techniky z jiných náboženství a kultur: tiché, jemné vzdání se všech iluzí o osobní moci a kontrole. Neměří se kvalitou ani množstvím emocí, které vyvolává. Modlitba se nemusí měřit ničím.  

Zveme vás, abyste se připojili k učiteli CAC Brianu McLarenovi , který vede tichou meditaci.

Sunday 
Hold your when or how long or where before God. Make space for your disappointment, frustration, and unfulfillment to come out of hiding and present themselves in the light.
—Brian McLaren 

Monday 
Those of us who suffer from depression call it many things. The fog. The black dog. The darkness. The unholy ghost. We dance around it with metaphors and paint pictures of the pain with our words.
—Diana Gruver 

Tuesday 
The infinite love of God can come welling up, and something of the depth dimension can begin to shine through in our dilemmas. It isn’t just that we’re caught in the middle of a dilemma, but we have a felt sense of knowing that we’re not alone.
—James Finley 

Wednesday 
With therapists, medication, meaningful studies, a small church community, a pastor who cared, friends who understood, and a name for my condition, God was knitting me. God was knitting me back together.
—Monica A. Coleman 

Thursday 
When we risk sharing what hurts the most in the presence of someone who will not invade us or abandon us, we can learn not to invade or abandon ourselves.  
—James Finley 

Friday 
The spirituals give me a way to be sad without being alone. Because they are sung in community, they say: It’s okay to suffer. We know how you feel. We are suffering too. We all are.
—Monica A. Coleman 

Praying without Words 

For author and Episcopal priest Barbara Cawthorne Crafton, it’s during times when words fail us that turning to wordless prayer can help sustain our faith.  

God is not a figure outside of our experience and in need of information about it. We don’t really need to pray about anything; we’re not in charge of much of what happens in the world. We can content ourselves with prayer from within it all.  

So if prayer’s efficacy is not measured by whether or not we get what we ask for, it’s probably safe to stop asking for things, especially if doing so seems to feed the desperation and despair that take root in the soul of a depressed person—if prayer has become little more than worry with an “Amen” tacked on at the end. Here is a suggestion:  

Maybe we could try not using words at all.  

Never is this permission to be wordless more important than when depression strangles even the everyday words of human interaction. At such a time, a spiritual practice may be needed that will allow your emptiness, rather than fight to fill it. The ancient practice of centering prayer is one, like other meditative techniques from other religions and cultures: the quiet, gentle abdication of all one’s illusions of personal power and control. It is not measured by the quality or quantity of emotion it produces. Prayer doesn’t have to be measured by anything.  

We invite you to join CAC teacher Brian McLaren as he leads a silent meditation.