Učitel a psychoterapeut James Finley nám nabízí užitečný obraz, který nám pomůže přemýšlet o tom, jak se naše životy a boje protínají se stále přítomnou Boží láskou:  

Tady je obrázek, který mi pomáhá přemýšlet o spiritualitě jako o zdroji při léčení deprese. Představte si, že nakreslíte vodorovnou čáru. Tato čára představuje naše prožívání sebe sama a náš průchod časem, od narození až po smrt. Je to naše lidská zkušenost procházející životem. Při průchodu životem se snažíme zažívat štěstí, naplnění, bezpečí pro sebe i pro druhé, což vytváří pocity pohody a vděčnosti. Stejně tak je ale život takový, že ne vždy jsme schopni žít v podmínkách, které ke štěstí přispívají. Mohou se vyskytnout traumata, zrady, ztráty, nespravedlnosti, které si vybírají svou daň. Dokud se udrží střed, můžeme vydržet všechno. Ale opravdu děsivé to začne být, když se tyto invazivní, zraňující a ohrožující energie, které se v našem životě dějí, začnou přibližovat k centru. Začneme ztrácet rovnováhu. Začínáme se ztrácet ve stavu krize. 

Duchovní rozměr je tento: Nyní si představíme, že nakreslíme svislou čáru, která se protíná přímo uprostřed vodorovné čáry. Svislá čára je božský rozměr, božství, Bůh, svaté, posvátné. A nekonečná láska Boha, Svatého, vyvěrá, zpřítomňuje se a vylévá se jako náš život na vodorovné čáře. To je Bohem daná, božská podstata každého dechu a úderu srdce. Je to slunce pohybující se po obloze, náš nádech a výdech, zázrak bytí živého a skutečného ve světě. Náboženská zkušenost je zkušenost zakoušení a uvědomování si tohoto zázraku. Tím, že jdeme cestou víry a ujištění, nás Bůh osvěcuje na horizontální linii. Potíž je v tom, že s rostoucí depresí se uzavírá zkušenostní přístup k oné vertikální linii, k vyvěrání Boží přítomnosti v našem životě. 

Pokud máme náboženskou víru a prožíváme depresi, často pro nás naše víra už nic neznamená. Přestává být relevantní. Nejenže máme pocit, že jsme ztratili vlastní cestu životem, ale ztratili jsme také pocit přítomnosti Boha v našem životě. Absence pocitu Boží přítomnosti radikalizuje pocit naší ztráty. Mnoho terapií tedy nespočívá jen v tom, že se pohybujeme po horizontální linii, abychom zmírnili příznaky deprese - i když i to je -, ale děláme to tak, abychom začali otevírat hloubkový rozměr. Nekonečná Boží láska může vyvěrat na povrch a v našich dilematech může začít prosvítat něco z hloubkového rozměru. Nejde jen o to, že jsme se ocitli uprostřed dilematu, ale máme pocit, že víme, že nejsme sami.  

CAC teacher and psychotherapist James Finley provides a helpful image for us to think about how our lives and struggles intersect with the ever-present love of God:  

Here is an image that helps me think about spirituality as a resource in the healing of depression. Imagine drawing a horizontal line. This line represents our experiences of ourselves and our passage through time, from birth to death. This is our human experience going through our lives. As we go through life, we seek to experience happiness, fulfillment, security for ourselves and others, which creates feelings of well-being and gratitude. But likewise, life is such that we’re not always able to live in conditions conducive to happiness. There can be traumatizations, there can be betrayals, there can be losses, there can be injustices that take their toll. We can withstand anything as long as the center holds. But it gets really scary when these invasive, hurtful, and threatening energies that are going on in our lives start getting near the center. We start to lose our balance. We start to lose ourselves in a state of crisis. 

The spiritual dimension is this: We now imagine drawing a vertical line intersecting right in the middle of the horizontal line. The vertical line is the divine dimension, divinity, God, the Holy, the sacred. And the infinite love of God, the Holy, is welling up, presence-ing itself and pouring itself out as our lives on the horizontal line. This is the God-given, godly nature of every breath and heartbeat. It is the sun moving across the sky, our breathing in and breathing out, the miracle of being alive and real in the world. Religious experience is the experience of tasting it and realizing this miracle. By following a path of faith and reassurance, God illumines us on the horizontal line. The difficulty is that as depression increases, it closes off experiential access to that vertical line, the upwelling of God’s presence in our life. 

If we have religious faith and we experience depression, often our faith doesn’t mean anything to us anymore. It ceases to be relevant. Not only do we feel we have lost our own way in life, but we’ve also lost the felt sense of God being present in our lives. The absence of feeling God’s presence radicalizes the sense of our loss. A lot of therapy, then, isn’t only about moving along the horizontal line to reduce the symptoms of depression—although it is that—but doing it in such a way that it starts to open up the depth dimension. The infinite love of God can come welling up, and something of the depth dimension can begin to shine through in our dilemmas. It isn’t just that we’re caught in the middle of a dilemma, but we have a felt sense of knowing that we’re not alone.