Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Miloslav Musil: Cestou III (z Prahy do Kostnice) cestovní deník - pokračování Cesty II Miloslav Musil Na úvod  Jestli chci dokončit svoje putování do Santiaga de Compostela z domova, tak mám nejvyšší čas. To mi začalo být jasné už když jsem loni na jaře kvůli bolestem z patní ostruhy musel přestat běhat i vic chodit. Později, když se to nelepšilo, v rámci návštěvy lékaře a preventivních vyšetření mi navíc našli počáteční stadium … ...
Miloslav Musil: Cestou II (z Kostnice do Toulouse) cestovní deník - pokračování Cesty I   Miloslav Musil Na úvod a na vysvětlenou Před Vánocemi 2019 se mi naskytla možnost převést si celých deset dní dovolené do dalšího roku. A tak jsem začal znovu uvažovat o pokračování své pouti, i když vlastně odzadu, s cílem v Toulouse. Dojít tam rovnou z Prahy se ale rovnalo snu, který se nikdy nenaplní. Potřebné dva měsíce bych dohromady současně se zaměstnáním … ...
Tomáš Hněvsa: Camino 2019

Tomáš Hněvsa: Camino 2019

Kde domov můj? O tom se nejlépe přemýšlí, pokud v něm právě neprodléváte. A na důkladné přemýšlení je nejlepší samota. A samota je pro mě nejlepší v pohybu. Už dva roky jsem si říkal, že vyrazím do Compostely. Letos se to povedlo. Zaměstnavatel mi vloni na podzim nabídl ukončení pracovního poměru, čímž mě o necelý rok předběhl, avšak navíc mě vypolstroval nějakým tím odstupným. V takto komfortní situaci jsem ještě nikdy nebyl. Tak jsem vyrazil, abych si to v hlavě trochu přerovnal.

Čtvrtek 7. března (Štěnovice, Torrelavega – Santillana del Mar, 12 km) Vstávám ve čtyři a moc radostně mi to nejde. Večer jsme seděli na zahradě u ohně a pak jsem ještě dobalil, Jitka mě ostříhala a spát jsme šli o půlnoci. Jitka naštěstí ráno vstává se mnou, dělám si vajíčka a ona mi zatím obaluje celý batoh potravinářskou fólií, to aby přečkal bez poškození péči na letištích. V napjaté atmosféře ještě utrousím, že já vůl do všech stran rozkecal, že mám namířeno do …
Pátek 8. března (Santillana del Mar – Comillas, 21 km) Čekám na rozbřesk (první zešednutí obzoru kolem sedmé hodiny), abych mohl vstát a začít sušit. Moc jsem toho nenaspal, ale horší je, že mám důkladně promočený spacák. Ledva ho však pověsím na strom, přichází další déšť. Balím tedy mokré vybavení a vyrážím do centra pro credencial. Opět míjím albergue a tentokrát do areálu vcházím a na verandě opuštěné recepce suším z nejhoršího výbavu. Asi po 2 hodinách převracení a …
Sobota 9. března (Comillas – Colombres, 29 km) Noc byla zcela klidná, vstávám za tmy už kolem 6 h, dávám si chleba se salámem a papriku, promazávám opruzeniny, suším spacák, ale je vlhko. Čekání na světlo si krátím cvičením na karimatce, přeci jen cítím námahu v kříži. Krátce před osmou vyrážím. Ještě že jsem si počkal na denní světlo a nepokračoval večer dál – hned za parkem totiž cesta odbočuje, ale změna směru je vyznačena velmi cudně, až neviditelně. Nicméně tou …
Neděle 10. března (Colombres – Llanes, 16 km) Ve třičtvrtě na sedm mě budí Jitky textovka, že už je vzhůru a můžeme si zavolat. No, po pravdě mě nejdřív polila hrůza, že mi píše operátor, že mi došla data. Vstávám tedy do šera a vařím si čočkovou kaši, rovnou dvě porce – na lihovém vařiči to trvá asi dvacet minut, takže mezitím mám vše zabalené a po pořádné snídani vyrážím. Po půl kilometru mi dochází, že jsem si ještě nenamazal opruzeniny, tak dělám krátkou pauzu a …
Pondělí 11. března (Llanes – Ribadesella, 36 km) Vstávám kolem sedmé, snídám instantní pohankovou kaši, do které přihazuju ještě ovesné vločky, a po půlhodině vyrážím do mokrých ulic. Všude je zatím klid. Míjím místo zvané Poo, tak jim v duchu blahopřeju k hrdému názvu a pokračuju asi převážně rekreační oblastí, všude hotely a domy, kde teď ještě nikdo není. A dokonce na louce u silnice, kde se dnes pasou krávy, stojí obytná buňka s nápisem Parking 1 EUR. No tady to tedy …
Úterý 12. března (Ribadesella – Sebrayo, 23 km) Vstávám kolem sedmé, ještě je tma, ale brzy už je aspoň trochu vidět. Dnes je výročí našeho vstupu do NATO, tak oslavně připíjím zbytkem vody (v lahvi si nechávám poslední půldecku) a po jídle vyrážím. Míjím pár domů, ale nikde žádní lidé. Na mapě jsem si našel, že s malou zacházkou narazím na rozlehlý kemp. Zkouším štěstí tam, ale oplocený areál je uzavřen bránou a zatím nefunguje, tak se vracím na trasu. Cestou nacházím …
Středa 13. března (Sebrayo – Gijón, 34 km). Vstávám v sedm, venku je tma a ještě prší. Vařím si čočkovou kaši s vločkami a listy špenátu a přidávám si do ní česnek. Zbytek špenátu nechávám pro další poutníky. Včera jsem šel kolem citroníku, jedna větev se natahovala až k silnici, tak jsem podlehl a jeden utrhnul; teď si ho ždímu do vody a zdá se mi mnohem sladší než ta u nás běžně prodávaná masová produkce. Albergue musím opustit do devíti, tak mám ještě přes hodinu čas. …
Čtvrtek 14. března (Gijón – Aviles, 36 km) Vstávám kolem šesté, všude kolem je ticho. V noci bylo horko, často jsem se budil, ale nic mě nebolí, takže můžu jít dál. Ze snídaňové nabídky hostelu využívám pár mandlí, toasty a máslo a v půl osmé vyrážím. Trasa vede přes centrum kolem přístavu, ale pak už jde pět kilometrů pořád rovně po dlažbě mezi domy. Před koncem města se barva asfaltu postupně mění na červenou a vzduch zapáchá – po pár desítkách metrů se mi naskýtá …
Pátek 15. března (Aviles – Soto de Luiňa, 28 km) Vstávám kolem půl osmé, noc byla teplá (asi 10°C) a jak jsem spal na kopci, ani nemám provlhlý spacák. Krátce po osmé vyrážím, je příjemně na šortky a mikinu. Cesta jde zezačátku hodně po asfaltu, pak přicházím na lesní cestu a místy i náročné stoupání. Kolem desáté přecházím historický most a prudkým stoupákem kolem opilcova sloupu s prázdnými lahvemi vstupuju do Soto del Barco. V kavárně si doplňuju vodu a pak scházím …
Sobota 16. března (Soto de Luiňa – Canero, 27 km) Ráno vstávám v sedm, starý Španěl odchází jako první kolem půl osmé – ukazuje nám gestem „Už je vidět, tak já jdu.“. Mladý odchází před osmou. Já jdu chvíli po něm a venku mě úplně rozrazí zima – tráva je šedivá od jinovatky, koukám do telefonu, že jsou 4°C. Uff, uvnitř byla zima, ale venku by to bylo mnohem horší. Jdu nabalený jak pumpa. Přes mikinu větrovku a na hlavě buff a kapuci, to vše při …
Neděle 17. března 2019 (Canero – Navia, 28 km) Vstávám až před osmou, venku stále prší. Celkem hustě, je zatažená deka a navíc fouká vítr a zahání déšť. Do vypraného prádla a ponožek jsem nacpal ručníky a každých patnáct minut je obracím, ale jinak se poflakuju a dlouze volám domů. Neumím si představit, že bych do takového oblečení vlezl. Snídám vakuově balený salám, je to nechutný; vyhlašuju bojkot těchto uzenin. A to mi toho ještě zbývá víc než půlka balení. Před desátou …
Pondělí 18. března (Navia – Vegadeo / A Veiga, 35 km) Vstávám v sedm, venku prší, kolega ještě spí. Snídám, dojídám poslední zbytek vakuově baleného salámu s nechutně nadýchaným chlebem, kde je víc vzduchu než mouky; hrozná kombinace. Když kolem osmé vyrážím, už neprší. Ještě potemnělé a mokré ulice mají své kouzlo. V mysli mi nabíhá heslo, kterým nás Aurelio povzbudil – Just Enjoy! Užij si své Camino. Tak jo, asi to byl fór, začínám táhlým stoupákem. Ale pak potkávám …
Úterý 19. března (Vegadeo / A Veiga – A Trapa, 23 km) Ráno vstávám až v půl osmé, na osmou mám objednanou snídani. Lilian už má hotová volská oka a toasty s máslem, skvělé. Před devátou vyrážím za drobného deště zprudka do kopce – jak jinak, když je město v dolíku. Na dnešek nemám velkou ambici, do cíle je to jen 23 km, takže odlehčený program. Ale budu muset promyslet další dny, protože na středu i na čtvrtek mi Aurelio doporučil etapy vždy jen 17 km, tak to bych se …
Středa 20. března (A Trapa – Abadín, 34 km) Vstávám v půl osmé a na osmou José přináší snídani, soustředěně se láduju. Vždyť je první jarní den a mě čekají dvě dlouhá stoupání a klesání do Mondoňeda a pak buď vleklá cesta po asfaltu nebo kratší po polní cestě, zato s dalším hutným stoupákem, tak mám lehkou cestovní horečku. José mě ještě fotí před vchodem, připomíná mi, abych se dopoledne ozval Jaimemu z O Xistralu, protože budu asi jediný nocležník, a už vyrážím vzhůru. …
Čtvrtek 21. března (Abadín – Baamonde, 31 km) Vstávám po sedmé a koukám na počasí do mobilu – no, tak ještě že jsem nespal venku, je to vůbec možné? 1°C? Využívám toho, že mám k dispozici toaster, dělám si z chleba toasty, mažu je sýrem brie a dosušuju na teplých radiátorech prádlo. Zatím nejhezčí a nejkomfortnější ubytovna. Ani si nedělám fotky, na webu budou lepší. Kolem deváté vyrážím, ještě se stihnu pozdravit s Jaimem, který právě přijel. Jsou jen 3°C, …
Pátek 22. března (Baamonde – Sobrado, 41 km). Ráno vstávám v sedm, dnes to bude nejméně 40 km. Snídani začínám dvěma pomeranči, na to chleba s ovčím sýrem, před odchodem ještě ždímu citrón do lahvičky s vodou. Před osmou už jsem venku, je mlhavo a chladno, asi 2°C, aspoň mi to ráno bude odsýpat. Trasa jde po široké silnici. Asi po patnácti minutách se ozve strašlivá rána a zem se zachvěje: právě se zlomila stovka. Fotím si patníček a za chvíli, u kaple svatého Alberta, …
Sobota 23. března (Sobrado – Salceda, 33 km) Horní patro rajského dvora začíná osvěcovat slunce, je sobota a kolem probíhají rajóny. Vstávám až po osmé, balím a kolem deváté si jdu udělat k snídani vejce. Po včerejšku nejsem úplně odpočatý a nechce se mi spěchat. Vychutnávám si svá volská oka a kolem desáté odcházím, to už je sluncem zalitý i trávník vprostřed kvadratury. Ještě se zastavuju v krámu, dokupuju chléb (už ani neřeším, že nemají žitný) a pomalu opouštím město. …
Neděle 24. března (Salceda – Santiago de Compostela, 27 km) Ráno dlouho vylehávám, nikam nespěchám, podle mého odhadu na plánovaných 18 km potřebuju tak čtyři hodiny, takže když vyrazím v deset, mám celé odpoledne na praní a sušení prádla. A navíc tu mají příjemně tvrdé matrace, ze kterých nebolí v zádech. Vstávám kolem osmé, jím sardinky s chlebem a po půl desáté už startuju; oba Venezuelané teprve snídají, přejeme si dobrou cestu. Ještě ve vsi vidím vedle trasy trávník s …
Pondělí 25. března (Santiago de Compostela – Vilaserio, 34 km) Dnes se mi nespalo moc dobře. V noci se trousili z hospod a barů spolunocležníci a někteří při tom lomozili, takže jsem asi od dvou do čtyř nespal vůbec. A pak to přišlo. Měl jsem strašlivý sen o vlastní smrti. Stavoval se u nás kamarád Martin a říkal, že je dobrý čas teď promyslet investice a že nabízí možnost zapojení do projektu bytového domu. Tak si o tom doma povídáme a já říkám, proč ne, koupíme byt a …
Úterý 26. března (Vilaserio – Cee, 40 km) V noci jsem špatně spal, a to jsem si dal zvýšenou dávku hořčíku večer a pak ještě nad ránem; tak trochu zpruzen vstávám kolem sedmé. Španěl už má zabaleno a vyráží – jak sám říká – svým pomalým tempem a těší se na brzkou kávu a něco sladkého na trase. Bar otvírají až v osm, tak mám dost času a v klidu větrám spacák a dobaluju. S Italem odcházíme společně, on na džus, já na svá vejce. V restauraci si fotím obrázek, že …
Středa 27. března (Cee – Fisterra, 15 km) Vstávám kolem půl osmé a vůbec nespěchám, musím si dojít do krámu a tam otvírají až v devět. Hospitalero se mi snaží vnuknout myšlenku, že bych tedy před tím ještě stihl navštívit kostel, ale nenechávám se vyvést z konceptu. Čeká mě jen 15 km, chci se někde dobře najíst a odpoledne se chvíli válet u moře, to je můj dnešní přízemní plán. Jdu do konzumu, cestou fotím čerstvě instalovaný artefakt – pár poutnických bot a mušli; …
Čtvrtek 28. března (návrat busem do SdC) Ráno vstávám kolem sedmé, noc nebyla kdovíjaká – vítr foukal dost silně z různých směrů. V jednom z kemperů už také vstávají, otevřeli střešní okno a vítr ke mně nese vůni nikoliv ranní kávy, ale marihuany – inu, také způsob, jak hezky začít den. Balím a scházím asi kilometr k odpočívadlu se stoly a lavicemi, kde teče voda. Vařím si ovesnou kaši s čokoládou a ořechy, myju nádobí a pak už se jen skutálím na zastávku. Bus jede …
Pátek 29. března – návrat Ráno vstávám na budík v pět, holky jsou obě zpátky, tak se snažím nerušit a odnáším si postupně věci do společenské místnosti. Dobaluju a pak celý batoh fáčuju fólií. Na letišti jsem v souladu s instrukcemi přepravce dvě hodiny před odletem, tak celou hodinu čekám, než otevřou přepážku. Krátím si čas jídlem, dávám si rybí koláč, je výborný. Pak už je čas nastoupit, přelet do Barcelony, přejezd na druhý terminál a odlet do Prahy. Z Prahy mám od …
Závěr Parafrázuju slova klasika. Vlastně ani nevím, proč jsem šel. Dorazil jsem do Santiago de Compostela a řekl jsem si, že když už jsem tak daleko, půjdu ještě dál. Když jsem se unavil, spal jsem. Když jsem měl hlad, jedl jsem. Když se mi chtělo, ...chápete... Když jsem dorazil k oceánu, řekl jsem si: otočím se a půjdu dál? Ne. Jsem už unavenej, tak jdu, lidi, domů. A krevety po kreolsku.... A to je asi tak všechno.   Děkuju Jakubu Čechovi za inspiraci se …
Konec knihy Tomáš Hněvsa: Camino 2019
Soularise 2017 - bubnování Toto je bonus k prezentaci putování za Richardem Rohrem na Soularise 2017.  Takto se na Soularise bubnovalo: Všimni si obrazu za Richardem Rohrem - ano, je to obraz z našeho inicičního stanu. Jeho autor Miroslav Rada  na jaře roku 2017 zemřel: R.I.P … ...