Neděle
Poutě nám pomáhají pochopit, že dokud si myslíme, že štěstí je za rohem, ještě jsme ho nepochopili. Protože štěstí je dáno v tomto okamžiku a na tomto místě a tento okamžik a toto místo jsou tak dokonalé, jak jen mohou být.
-Richard Rohr 

Pondělí 
Pouť je především modlitba tělem a je to modlitba nohama. Je to vnější modlitba a vnější modlitba tě neustále volá k vnitřní modlitbě.  
-Richard Rohr 

Úterý 
Tvá duše už nezůstává v klidu. Pohybuje se s Bohem ve světě a směřuje k Bohu, zjevenému ve znameních, svatyních, svatých nebo okolí. Poutníkovo kráčející tělo drží vtělenou tuto vnitřní cestu duše.
-Wesley Granberg-Michaelson 

Poutník 
Poutník musí být jako dítě, které dokáže ke všemu přistupovat s úžasem, bázní a vírou. Modleme se za úžas. Modleme se za úctu. Modleme se za touhu a prosme Boha, aby nás zbavil cynismu.  
-Richard Rohr 

čtvrtek 
To, co nejvíce odlišuje posvátné umění poutě od turistického výletu nebo pěší výpravy, jakkoli jsou přínosné, je charakteristická cesta dovnitř, obrácení srdce k Bohu s očekáváním proměny na všech úrovních bytí na této cestě.
-Sheryl A. Kujawa-Holbrook 

Pátek 
Ať už jsme na skutečné pouti, nebo vnímáme, že životní cesta, po které jdeme, je naší poutí, každý krok, každý krok, který člověk udělá, je požehnán Duchem. Neboť jak skutečná pouť, tak pouť každodenního života je cestou víry.  
-Brett Webb-Mitchell 

Procházka labyrintem 

Kontemplativní praxe chůze labyrintem vyrostla ze středověkého odhodlání vydat se na pouť. Tento týden vás vyzýváme, abyste si, pokud je to možné, našli labyrint, který byste mohli navštívit. Pomocí tohoto odkazu najdete labyrint ve svém okolí.    

Labyrinty se v různých podobách nacházejí na všech kontinentech, v rámci mnoha kultur a mytologií, jsou vytesány nebo namalovány na stěnách starověkých jeskyní a kostelů a zasazeny do podlah na posvátných místech, jako jsou gotické katedrály, rekolekční centra a současné kostely. Tyto kruhové stezky představují způsob učení a modlitby prostřednictvím pohybu namísto myšlení. Zdá se, že labyrinty vznikly z kolektivního nevědomí a představují jasnou cestu do středu, k božství. Klasický labyrint má sedm cyklů, z nichž každý představuje jednu životní etapu, a sedm odboček, protože se učíme, že za běžný život musíme nejméně tolikrát změnit směr. Přímočará trajektorie nikoho nerozvíjí, jen vás činí stále rigidnějšími a nepružnějšími.  

Najděte si labyrint (na zemi, vytištěný na papíře nebo vyřezaný ve dřevě), kterým budou vaše nohy nebo prsty procházet ve společnosti Boží přítomnosti. Projděte nebo prošlapejte labyrint jako na pouti, bez cíle, který by přesahoval samotný zážitek. Pohybujte se vědomě a pomalu a nechte se vést a učit Bohem. Nechte cestu, aby vás sama poučila. Neexistuje jediné správné poselství. Otáčivé okruhy labyrintu nám připomínají, že život je změna, transformace a pokání (tedy metanoia neboli obrat).  

Sunday
Pilgrimage helps us see that as long as we think happiness is around the corner, we have not grasped happiness yet. Because happiness is given in this moment and this place, and this moment and place are as perfect as they can be.
—Richard Rohr 

Monday 
Above all else, pilgrimage is praying with your body and it’s praying with your feet. It’s an exterior prayer, and the exterior prayer keeps calling you into the interior prayer.  
—Richard Rohr 

Tuesday 
Your soul no longer stays still. It’s moving with God in the world, and moving toward God, revealed in signs or shrines or saints or surroundings. The pilgrim’s walking body holds incarnate this inner journey of the soul.
—Wesley Granberg-Michaelson 

Wednesday 
A pilgrim must be like a child who can approach everything with an attitude of wonder and awe and faith. Let’s pray for wonder. Let’s pray for awe. Let’s pray for desire, and ask God to take away our cynicism.  
—Richard Rohr 

Thursday 
What most distinguishes the sacred art of pilgrimage from a tourist trip or hiking expedition, as beneficial as these are, is the characteristic inward journey, a turning of one’s heart to the Divine, with the expectation of transformation on every level of being along the way.
—Sheryl A. Kujawa-Holbrook 

Friday 
Whether we are on an actual pilgrimage or perceive that the road of life we are on is our pilgrimage, each step, each move one makes is blessed by the Spirit. For both an actual pilgrimage and the pilgrimage of everyday life is a journey of faith.  
—Brett Webb-Mitchell 

Walking a Labyrinth 

The contemplative practice of walking a labyrinth grew out of the medieval commitment to going on pilgrimage.  This week we encourage you, if possible, to find a labyrinth to visit. Use this link to locate a labyrinth near you.    

Labyrinths are found in different forms on all continents, within many cultures and mythologies, carved or painted on ancient cave and church walls, and set in floors at sacred sites such as Gothic cathedrals, retreat centers, and contemporary churches. These circular paths are a way of learning and praying through movement instead of through thinking. Labyrinths seem to have emerged from the collective unconscious, representing a clear path to center, to the Divine. A classical labyrinth has seven cycles, each representing a stage of life, and seven U-turns as we learn to change course at least that many times in a normal life. A straight-line trajectory grows no one; it only makes you more and more rigid and inflexible.  

Find a labyrinth (on the ground, printed on paper, or carved in wood) for your feet or fingers to traverse in the company of God’s presence. Walk or trace the labyrinth as if on pilgrimage, without a goal beyond the experience itself. Move consciously and slowly, allowing the Divine to guide and teach. Let the path teach its own lessons. There is no one correct message. The turning circuits of a labyrinth remind us that life is change, transformation, and repentance (that is, metanoia or turning around).