Neděle
Naše připoutání k našemu malému, oddělenému, falešnému já musí zemřít, aby naše Pravé Já - naše základní a neměnná identita v Bohu - mohlo žít plně a svobodně.
-Richard Rohr 

Pondělí 
Tato změna identity z falešného Já na Pravé Já je zásadním - téměř seismickým - posunem v motivaci a samotném vědomí, který zralé náboženství právem nazývá konverzí. Je to samotné jádro veškeré náboženské transformace.
-Richard Rohr 

úterý 
Falešné já je všechno to, co předstíráme, že jsme, a co si myslíme, že jsme. Je to pýcha, arogance, titul, kostým, role a titul, které považujeme za sebe. Je to to, co pomíjí a co zemře, a není to to, kým jsme.
-Richard Rohr 

Středa 
Nepotřebujeme si o sobě myslet, že jsme lepší nebo horší než ostatní. Jsem takový, jaký jsem, jako obraz Boží, a to vyrovnává podmínky.
-Richard Rohr 

čtvrtek 
Pravé náboženství vždy hluboce tuší, že se již účastníme něčeho velmi dobrého, navzdory naší snaze to popřít nebo se tomu vyhnout.
-Richard Rohr 

Pátek 
Ačkoli se zlato vaší pravé přirozenosti může pohřbít pod strachem, nejistotou a zmatkem, čím více budete důvěřovat této láskyplné přítomnosti jako pravdě o tom, kdo jste, tím plněji ji budete vyvolávat v sobě i ve všech, kterých se dotknete.
-Tara Brach 

Hlava do srdce 

Richard představuje modlitební praxi "vkládání mysli do srdce": 

Mnozí popisují modlitbu jako přenesení myšlení do srdce. To není jen sentimentalita. Téměř se jí zabývala velká část pravoslavného mnišství, jak vidíme v klasických dílech, jako je Filokalia , a v učení pouštních otců a matek. Vždycky mi to připadalo jako měkká zbožnost, dokud mě někdo nenaučil, jak to dělat, a já jsem nepoznal její nesmírné výhody.  

Příště, až se vám v mysli objeví nějaká zášť, negativita nebo podráždění a vy ji budete chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přemístěte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský. Nacházíte se na místě, které nevytváří ani se neživí protiklady, ale je uvnitř přirozeného orgánu života, vtělení a lásky. V prostoru srdce žije a vzkvétá láska. Zabránila mi, abych chtěl ublížit lidem, kteří ublížili mně. Každý den mě chrání před obsedantními, opakujícími se nebo nutkavými hrami hlavy. Dokáže rozlišovat mezi tím, zda jsem šťastný, a tím, zda jsem nešťastný a negativní.  

Mohlo by to být to, co ve skutečnosti děláme, když říkáme, že se za někoho modlíme? Ano, držíme je v prostoru svého srdce. Dělejte to téměř fyzicky a uvidíte, jak klidně a rychle to funguje.  

Sunday
Our attachment to our small, separate, false self must die to allow our True Self—our basic and unchangeable identity in God—to live fully and freely.
—Richard Rohr 

Monday 
This change of identity from the false self to the True Self is the major—almost seismic—shift in motivation and consciousness itself that mature religion rightly calls conversion. It is the very heart of all religious transformation.
—Richard Rohr 

Tuesday 
The false self is all the things we pretend to be and think we are. It is the pride, arrogance, title, costume, role, and degree we take to be ourselves. It is what’s passing and what’s going to die, and it is not who we are.
—Richard Rohr 

Wednesday 
We don’t need to think of ourselves as better or worse than each other. I am who I am as the image of God and that levels the playing field.
—Richard Rohr 

Thursday 
True religion always has a deep intuition that we are already participating in something very good, in spite of our best efforts to deny it or avoid it.
—Richard Rohr 

Friday 
Even though the gold of your true nature can get buried beneath fear, uncertainty, and confusion, the more you trust this loving presence as the truth of who you are, the more fully you will call it forth in yourself and in all those you touch.
—Tara Brach 

Head into Heart 

Richard introduces a prayer practice of “putting the mind into the heart”:  

Many have described prayer as bringing your thinking down into your heart. This is not just sentimentality. It was almost the preoccupation of much of Orthodox monasticism, as we see in classics like the Philokalia and the teachings of the Desert Fathers and Mothers. It always seemed like soft piety to me until someone taught me how to do it, and I learned the immense benefits of it.  

Next time a resentment, negativity, or irritation comes into your mind, and you want to play it out or attach to it, move that thought or person literally into your heart space because such commentaries are almost entirely lodged in your head. There, surround it with silence (which is much easier to do in the heart). There, it is surrounded with blood, which will often feel warm like coals. In this place, it is almost impossible to comment, judge, create story lines, or remain antagonistic. You are in a place that does not create or feed on contraries but is within the natural organ of life, embodiment, and love. Love lives and thrives in the heart space. It has kept me from wanting to hurt people who have hurt me. It keeps me every day from obsessive, repetitive, or compulsive head games. It can make the difference between being happy and being miserable and negative.  

Could this be what we are really doing when we say we are praying for someone? Yes, we are holding them in our heart space. Do it in an almost physical sense, and you will see how calmly and quickly it works.