Juliána z Norwiche je bezpochyby jedním z nejúžasnějších křesťanských hlasů.

-Thomas Merton, Semena zkázy

Doktorka Gloria Durka zkoumá lásku Thomase Mertona k Juliánině pozitivní teologii:

Naučit se neztrácet naději uprostřed temnoty utrpení je boj, do kterého se čas od času zapojujeme všichni – a může to být krutá zkouška. Optimismus Juliány nám může pomoci, stejně jako pomohl Thomasi Mertonovi. Ve své knize "Úvahy viníka, který jen přihlížel" Merton napsal následující:

Hodně se modlím za moudré srdce a možná mi v tom pomůže znovuobjevení svaté Juliány z Norwiche. Vzal jsem si její knihu s sebou na tichou procházku mezi cedry. Je to opravdová teoložka… Nejprve prožila, pak přemýšlela, a promyšlené prohlubování zkušenosti se promítlo zpět do jejího života, stále hlouběji a hlouběji, až se celý její život jako poustevnice v Norwichi stal jen záležitostí úplného nasycení světlem, které najednou přijala… Její život byl prožit ve víře v toto „tajemství“, ve „velký čin“, který Pán vykoná v den posledního soudu, ne čin zničení a pomsty, ale milosrdenství a života, kdy budou všechna částečná očekávání rozmetána a vše bude napraveno... [1]

Juliánina díla jsou prodchnuta křesťanskou nadějí. Ve svém duchovním životě prožila všechny aspekty naděje: skálopevnou spolehlivost Boha, Boha, který je vždy nablízku, Boha, který dokáže nemožné, Boha, který je pro nás Otcem i Matkou.

Juliána si byla obzvláště vědoma radostného charakteru naděje… Lidská radost je pro Juliáninu spiritualitu zásadní. Podle ní máme být plni radosti, protože naše radost v Bohu odráží radost Trojice. Stvoření je projevem Boží radosti. Čím věrněji a s větší nadějí reagujeme na Boží lásku ve svém životě, tím větší bude plnost naší radosti.

Byla Juliána někdy aktuálnější? Její poselství naděje jistě povzbudilo mnoho lidí v její pohnuté době. Její poselství pravděpodobně potřebujeme dnes přinejmenším stejně tak. Hrozba jaderného holocaustu, možnost vyhubení všech forem života na planetě Zemi a smrtící násilí mezi válčícími národy ám denně připomínají mrak beznaděje, který se nad námi vznáší. Abychom pronikli temnotou způsobenou otřesnými událostmi, potřebujeme velkou víru a naději… Potřebujeme velkou víru a naději, abychom prohlédli za temnotu našeho osobního života - za naše selhání, slabosti a obavy.

Ale skleslost, strach a úzkost představují jen jednu stránku reality. Tou druhou stránkou je, že jsme velikonočním lidem. I když utrpení je skutečné, Ježíšův život, utrpení, smrt a vzkříšení nám všem zajistily jistotu, že smrt je přemožena..... Aleluja!

Julian of Norwich is without a doubt one of the most wonderful of all Christian voices.

—Thomas Merton, Seeds of Destruction

Dr. Gloria Durka explores Thomas Merton’s love of Julian’s positive theology:

Learning to remain hopeful amidst the darkness of suffering is a struggle in which all of us become engaged from time to time—and it can be a bitter trial. The optimism of Julian can help us as it did Thomas Merton. In his book Conjectures of a Guilty Bystander, Merton wrote the following:

I pray much to have a wise heart, and perhaps the rediscovery of Lady Julian of Norwich will help me. I took her book with me on a quiet walk among the cedars. She is a true theologian…. She first experienced, then thought, and the thoughtful deepening of experience worked it back into her life, deeper and deeper, until her whole life as a recluse at Norwich was simply a matter of getting completely saturated in the light she had received all at once…. Her life was lived in the belief in this “secret,” the “great deed” that the Lord will do on the Last Day, not a deed of destruction and revenge, but of mercy and of life, all partial expectations will be exploded and everything will be made right…. [1]

Julian’s writings are permeated with Christian hope. She experienced all of the aspects of hope in her own spiritual life: the rocklike dependability of God, the God who is always near, the God of the impossible, the God who is Father and Mother to us.

Julian was especially aware of the joyful character of hope…. Human joy is essential to Julian’s spirituality. To her, we are meant to be full of joy because our joy in God reflects the joy of the Trinity. Creation is an act of God’s joy. The more faithfully and hopefully we respond to God’s love in our life, the greater will be the fullness of our joy.

Was Julian ever more relevant? Her message of hope surely lightened the spirits of many in her troubled age. We probably need her message at least as much today. The threat of nuclear holocaust, the possibility of extinguishing all life forms on the planet earth, and deadly violence between warring peoples are daily reminders of the cloud of despair that hovers above us. Great faith and hope are required in order to penetrate the gloom caused by shattering events…. We need great faith and hope to see beyond the darkness of our personal life—our failures, weaknesses, and fears.

But gloom, fear, and anxiety are only one side of reality. The other side is that we are an Easter people. Even though suffering is real, the life, Passion, death, and Resurrection of Jesus have won for each of us the assurance that death is conquered…. Alleluia!