Brian McLaren popisuje některé moderní závislosti, které nám brání zvolit si obtížnou cestu ke svobodě:

Většina z nás stráví velkou část života snahou dostat se z něčeho starého a omezujícího do něčeho nového a svobodného. Proto se tak snadno ztotožňujeme s Mojžíšem a osvobozenými hebrejskými otroky na jejich cestě divokou pustinou zvanou poušť.

Pravdou je, že všichni jsme na cestě pouští z nějaké formy otroctví. Na osobní úrovni víme, jaké to je být zotročen strachem, alkoholem, jídlem, vztekem, starostmi, chtíčem, studem, méněcenností nebo kontrolou. Na společenské úrovni, v dnešní verzi faraónovy ekonomiky, pracují miliony lidí na dně pyramidy jako otroci od rozbřesku do setmění a stejně se nikdy nedostanou dopředu. A ani ti na vrcholu pyramidy se necítí svobodní. Každý den se probouzejí hnáni ... bičem svých vlastních vnitřních otrokářů: chamtivostí, dluhy, konkurencí, očekáváním a zoufalou, návykovou touhou po dalším....

Z příběhů Mojžíše a jeho společníků se můžeme mnohému naučit. I my si musíme uvědomit, že cesta ke svobodě nevede po přímce z bodu A do bodu B. Místo toho kličkuje a couvá nepohodlnou zónou nedostatku, zpoždění, tísně a napětí. V těchto divokých místech se formuje charakter - osobní a společenský charakter, který je potřebný k tomu, aby si lidé mohli užívat svobody a živosti.

Autor Cole Arthur Riley nám připomíná pomalou práci na osvobození:

Dokázali byste putovat čtyřicet let, kdyby to znamenalo svobodu? Když se zaposloucháte, stále slyšíte jejich nářek - těch, kteří byli zachráněni, jen aby zjistili, že svobodu nikdy nelze získat tak snadno. Že osvobození je cesta poznamenaná nejistotou a žízní a smutkem nad vším, co bylo v revoluci ztraceno. V knize Exodus se setkáváme s Bohem pomalé záchrany..... Možná Bůh věděl, že součástí osvobození je konfrontace s čímkoli, po čem by člověk mohl toužit víc než po něm. [1]

McLaren pokračuje:

Cesta pouští je vždy obtížná a zdá se, že trvá věčně.... Pravdou však je, že pokud na ni dorazíme dříve, než si osvojíme lekce z pouště, nebudeme si moci užívat svobody, která na nás čeká v zaslíbené zemi za ní. Tam budeme potřebovat moudrost, kterou můžeme získat pouze přímo zde. Existuje síla a dovednosti, které budeme potřebovat v budoucnu a které můžeme rozvíjet jen tady a teď, na cestě pouští. Jsou zde morální svaly, které budeme potřebovat později a které můžeme cvičit a posilovat pouze prostřednictvím našich zápasů na této cestě, tady a teď....

Často budeme v pokušení vrátit se ke svému starému životu, ale v tomto napětí mezi tahem zpět a voláním vpřed objevíme nevysvětlitelnou potravu (jako manu) a nečekané osvěžení (jako prameny na poušti). Navzdory všem předpokladům, kráčejíce vírou, přežijeme, a co víc: naučíme se, co to znamená být naživu.

Brian McLaren describes some of the modern addictions that keep us from choosing the difficult path to freedom:

Most of us spend a lot of our lives trying to get out of something old and confining and into something new and free. That’s why we so easily identify with Moses and the freed Hebrew slaves on their journey through the wild wasteland known as the wilderness.

The truth is that we’re all on a wilderness journey out of some form of slavery. On a personal level, we know what it is to be enslaved to fear, alcohol, food, rage, worry, lust, shame, inferiority, or control. On a social level, in today’s version of Pharoah’s economy, millions at the bottom of the pyramid work like slaves from before dawn to after dark and still never get ahead. And even those at the top of the pyramid don’t feel free. They wake up each day driven by … the lash of their own inner slave drivers: greed, debt, competition, expectation, and a desperate, addictive craving for more.…

We have much to learn from the stories of Moses and his companions. We, too, must remember that the road to freedom doesn’t follow a straight line from point A to point B. Instead, it zigzags and backtracks through a discomfort zone of lack, delay, distress, and strain. In those wild places, character is formed—the personal and social character needed for people to enjoy freedom and aliveness.

Author Cole Arthur Riley reminds us of the slow work of liberation:

Could you wander for forty years if it meant freedom? If you listen, you can still hear them groaning—they who were rescued, only to find that freedom is never so easily won. That liberation is a path marked by uncertainty and thirst and grief over all that was lost in the revolution. In Exodus, we are faced with a God of slow rescue…. Perhaps God knew that part of liberation is confronting anything you might hunger for more than it. [1]

McLaren continues:

The wilderness journey is always difficult and seems to last forever…. But the truth is, if we arrive before we’ve learned the lessons of the wilderness, we won’t be able to enjoy the freedom that awaits us in the promised land beyond it. There is wisdom we will need there that we can gain only right here. There is strength and skill we will need in the future that we can develop only here and now, on the wilderness road. There is moral muscle we will need then that we can exercise and strengthen only through our struggles on this road, here and now….

We will often be tempted to return to our old lives, but in that tension between a backward pull and a forward call, we will discover unexplainable sustenance (like manna) and unexpected refreshment (like springs in the desert). Against all odds, walking by faith, we will survive, and more: we will learn what it means to be alive.