Otec Richard Rohr ve Zjevení, poslední knize Bible, identifikuje "návrat do zahrady" pro celé stvoření:

Celá Bible se nás snaží vrátit do zahrady. Na konci knihy Zjevení (21-22) se zahradou stává Nový Jeruzalém, kde není žádný chrám, ale jen řeka života a stromy života, kde i "listí slouží k léčení pohanů" (22,2) a kde "Bůh žije mezi lidmi" (21,3).

Splnilo se vidění hebrejského proroka Ezechiela (Ez 37,27): Lidstvo se stalo Božím lidem a Bůh se stal jeho Bohem. Není zapotřebí žádné náboženské budovy, protože chrámem je sama zahrada. Život je nyní jednou posvátnou skutečností.

Eden je symbolem jednotícího vědomí. Objektivně nemůžeme být odděleni od Boha. Všichni chodíme po zahradě, ať už o tom víme, nebo ne. Pocházíme od Boha a k Bohu se vrátíme. Vše mezi tím je škola vědomé lásky.

Autentické duchovní poznání má vždy charakter repoznání! Vracíme se tam, odkud jsme vyšli, a jak prohlásil T. S. Eliot, "poznáváme místo poprvé". [1] Jak to řekl Jákob, když se probudil ze spánku: "Věru, Jahve byl na tomto místě po celou dobu, a já jsem o tom nikdy nevěděl" (Genesis 28,16). To je bezpochyby společné poznání mystiků, světců a všech uzdravených hříšníků.

Mnohé cesty před tímto bodem jsou cestami pryč od středu, kde se stáváme doslova "ekocentrickými". Jsou to opakující se biblické texty o pádu a zotavení, skrytosti a objevení, ztrátě a obnově, selhání a odpuštění, vyhnanství a návratu.

Naštěstí jsme vždy vedeni zpět do skutečného Středu, abychom nalezli, kým skutečně jsme: abychom se našli v Bohu. Zdá se, že Bůh je při cestách tam a zpět velmi trpělivý a zároveň velmi produktivní. Takový je vzorec duše, dějin i Bible, jakýsi pokrok: dva kroky zpět a tři dopředu.

Tuto pokornou produktivitu a pomalou efektivitu z Boží strany nazýváme "ekonomie milosti" neboli dobrá zpráva. Bůh zde vyplňuje všechny mezery, vše je využito a nic nepřichází nazmar, dokonce ani hřích. To vede k pohledu na svět, který je plný hojnosti a dostatku. Kupování a prodávání je laciná náhražka a vždy vede ke světonázoru nedostatku, odsuzování, strachu a lakomství. Proč by v něm někdo chtěl žít? A přesto to mnozí z nás, ne-li většina, dělají.

Úplné biblické zjevení nám poskytlo historii v historii, soudržnost uvnitř zdánlivé nesoudržnosti. Pokud tento vnitřní vzorec nepochopíme, pak se náboženství stává pouhou bezcílnou anekdotou - jen malými příběhy tu a tam, bez jakéhokoli vzoru či směru. Nepocházejí odnikud a nemají kam směřovat. Musíme vědět, kam text směřuje, jinak se na něj neumíme dívat vhodnou optikou.

Father Richard Rohr identifies in Revelation, the last book in the Bible, a “return to the garden” for all of creation:

The whole Bible is trying to return us to the garden. By the end, in the book of Revelation (21–22), the garden becomes the New Jerusalem, where there is no temple, but only the river of life and the trees of life, where even “the leaves are for the cure of the pagans” (22:2) and where “God lives among humans” (21:3).

The Hebrew prophet Ezekiel’s vision (Ezekiel 37:27) has been fulfilled: Humanity has become God’s people, and God has become their God. There is no need for a religious building because the garden itself is the temple. Life is now one sacred reality.

Eden is a symbol of unitive consciousness. We cannot objectively be separate from God. We all walk in the garden whether we know it or not. We came from God and we will return to God. Everything in between is a school of conscious loving.

Authentic spiritual cognition always has the character of re-cognition! We return to where we started and, as T.S. Eliot stated, “know the place for the first time.” [1] As Jacob put it when he awoke from his sleep: “Truly, Yahweh was in this place all the time, and I never knew it” (Genesis 28:16). That is, without doubt, the common knowing of mystics, saints, and all recovered sinners.

Many of the journeys before that point are journeys away from the center, where we literally become “ec-centric.” These are the recurring biblical texts of fall and recovery, hiddenness and discovery, loss and renewal, failure and forgiveness, exile and return.

Fortunately, we are always being led back to the real Center to find who we really are: to find ourselves in God. God seems both very patient and very productive with the journeys back and forth. Such is the pattern of the soul, of history, and of the Bible, a progress of sorts: two steps backward and three forward.

That humble productivity and slow efficiency on God’s part is called “the economy of grace” or the good news. Here, God fills in all the gaps, everything is used, and nothing is wasted, not even sin. It leads to a worldview of abundance and enoughness. Buying and selling is a cheap substitute and always leads to a worldview of scarcity, judgmentalism, fear, and stinginess. Why would anyone want to live there? And yet many, if not most, of us do.

The full biblical revelation has given us the history within the history, the coherence inside of the seeming incoherence. If we don’t get this inner pattern, then religion becomes simply aimless anecdotes—just little stories here and there, with no pattern or direction. They come from no place and there is no place they are going. We have to know where the text is heading or we do not know how to look through the appropriate lenses.