Teoložka Elizabeth Johnsonová označuje lásku za původ všeho stvoření:

Otázka, proč vůbec něco je, proč je něco a ne nic, nachází odpověď v základním charakteru Stvořitele: "Bůh je láska" (1 Jan 4,8). Živý Bůh je láska, věrná, vyzývavá a soucitná láska, jak často prohlašuje Písmo..... Tato láska je pramenem stvoření. Na nekonečné svaté tajemství není vyvíjen žádný tlak, aby stvořilo a neustále podporovalo svět. Jak by také mohl být? Děje se tak svobodně, jako planoucí, velkorysý akt lásky, hojnost nekonečné lásky přetéká. S jednoduchou úvahou to jedna biblická kniha vyčísluje takto: "Vždyť miluješ všechno, co existuje, a nic z toho, co jsi stvořil, nemáš v nenávisti, neboť bys nic nestvořil, kdybys to nenáviděl" (Mdr 11,24).

Způsob stvoření živého Boha je sui generis, skutečně jediný svého druhu. Když lidé tvoří, ať už je to dítě, kniha, budova, podnik, ... protestní nápis, píseň, vždy se tak děje s materiálem, který mají po ruce. Naproti tomu často používaná tradiční latinská fráze ex nihilo, "z ničeho", poukazuje na nepochopitelný akt Božího vzniku všech věcí a jejich neustálého udržování v existenci bez jakéhokoli materiálu, který by byl po ruce, bez prostředníka, bez tlaku, bez předem existujících podmínek.

Poetických obrazů je mnoho. Bůh promlouvá a síla tohoto slova uvádí svět v život: Ať je, a hle, je tu. Bůh opět zformuje z prachu země lidskou postavu, vdechne jí do nozder ducha života a ona se stane živou bytostí. Oba tyto obrazy se nacházejí v knize Genesis. Jako žena rodící, jako hrnčíř odlévající hlínu na kruhu, jako pták líhnoucí vejce do vylíhnutí, jako umělec tvořící krásné umělecké dílo, tvoří Bůh svět. Tyto a další biblické obrazy odvážně naznačují, jak bychom si mohli představit vztah stvoření. Žádný z nich samozřejmě nelze brát doslova. Každý z nich však udržuje v popředí spojení mezi Stvořitelem a tím, co je stvořeno....

Stvořitel dává s velkou láskou, stvoření přijímají. Nic ve velkém světě by neexistovalo, nebýt tohoto neustálého vztahu. Skály, rostliny, zvířata, lidé, ekosystémy, hvězdy, galaxie, vesmíry - bez neustálé tvůrčí moci Boha v každém okamžiku by se vše rozpadlo v ... nepředstavitelné nic. Vděčit za svou existenci neustálé tvůrčí lásce živého Boha je základním smyslem stvoření.

Theologian Elizabeth Johnson identifies love as the origin of all creation:

The question of why there is anything at all, why there is something and not nothing, finds an answer in the basic character of the Creator: “God is love” (1 John 4:8). The living God is love, faithful, challenging, and compassionate love as the scriptures often declare…. This love is the wellspring of creation. There is no pressure on infinite holy mystery to create and continuously support a world. How could there be? It is done freely, as a flaming, generous act of love, the plentitude of infinite love overflowing. With simple reasoning one biblical book figures it this way: “For you love all things that exist, and detest none of the things that you have made, for you would not have formed anything if you had hated it” (Wisdom 11:24).

The living God’s way of creating is sui generis, genuinely one of a kind. When humans create, whether it be a baby, a book, a building, a business, … a protest sign, a song, it is always done with material at hand. By contrast, the often-used traditional Latin phrase ex nihilo, “out of nothing,” points to the unfathomable act of God’s originating all things and continuously keeping them in existence with no material at hand, no intermediary, no pressure, no pre-existing conditions.

Poetic images abound. God speaks and the power of that word brings the world into being: Let there be, and lo! there it is. Again, God molds a human figure out of the dust of the earth and breathes the spirit of life into its nostrils, and it becomes a living being. Both are images in the book of Genesis. Like a woman giving birth, like a potter casting clay on a wheel, like a bird brooding eggs into hatching, like an artist making a beautiful work of art, God makes a world. These and other biblical images hint bravely at how we might imagine the relationship of creation. None, of course, can be taken literally. But each one keeps front and center the connection between Maker and what is made….

The Creator gives with great affection; creatures receive. Nothing in the great world would exist but for this constant relationship. Rocks, plants, animals, human beings, ecosystems, stars, galaxies, universes—without the ongoing creative power of God at every moment, all would collapse into ... an unimaginable no-thing. Owing one’s existence to the ongoing creative love of the living God is the core meaning of being created.