Otec Richard popisuje, proč byla kniha Genesis pro lid starověkého Izraele tak důležitá:

Ačkoli se mnohé příběhy, které se nacházejí v knize Genesis, předávaly mezi Izraelci z generace na generaci, byly shromážděny a do konečné podoby zpracovány až po babylonském vyhnanství, přibližně v polovině 5. století před naším letopočtem. Po národním neštěstí si židovský národ uvědomil, že jeho dědictví by mohlo být skutečně ztraceno, kdyby nebylo zapsáno, a jeho náboženští vůdci se inspirovali k tomu, aby shromáždili mnoho pramenů ústní tradice a splétali je do souvislého vyprávění. Autorství připsali Mojžíšovi, což znamená, že autorita moudrosti této tradice sahá přinejmenším do Mojžíšovy doby. Neznáme skutečná jména písařů, kteří ji sepsali do dnešní podoby. Nešlo jim ani tak o to, aby na své dílo uvedli svá jména, jako spíše o to, aby zachovali moudrost svého náboženského dědictví.

Náboženské otázky, s nimiž zápasili, jsou otázky, které si přemýšliví lidé kladou v každé době: Jaký je smysl života? Odkud pochází? Kam směřuje? Jaký je vztah mezi Bohem a lidstvem? Proč je na světě zlo? Proč musí dobří lidé trpět? Tyto otázky znepokojovaly zejména Židy po návratu z vyhnanství. Mysleli si, že věděli, kdo jsou a jaký je s nimi Boží záměr, ale rozbití jejich snů je donutilo znovu a hlouběji přemýšlet.

Možná nejdůležitější věcí, kterou je třeba mít při čtení prvních jedenácti kapitol knihy Genesis na paměti, je to, že je psána nejen o minulosti, ale i o přítomnosti - věčné přítomnosti, která je stále s námi. Autoři knihy Genesis zapsali Slovo, které k nim přišlo v jejich době, ale přitom vkládali do lidských slov věčné Slovo, které mluví pravdu pro každou generaci. Zapisovali to, co je vždy pravdivé o Bohu a lidech, o dobrotě světa a o "hříchu", který způsobuje utrpení.

Převedeno do teologické terminologie, příběh říká, že vše je milost, vše je dar, vše pochází od Boha. Bůh je ten, kdo něco vytváří z ničeho a dává nám to, a to nejen tehdy, ale i nyní. Bůh stvořil jak přírodní vesmír, tak naši vlastní lidskou přirozenost, a vše je dobré. Ze všeho se máme těšit, pokud to dokážeme přijmout jako dar.

Father Richard describes why the book of Genesis was so important to the people of ancient Israel:

Although many of the stories found in Genesis were passed down from generation to generation among the Israelites, they were not collected and put into their final form until after the Babylonian exile, around the mid-5th century BCE. In the aftermath of their national calamity, the Jewish people realized that their heritage might indeed be lost if it were not written down, and their religious leaders were inspired to gather together many strands of their oral tradition and weave them into a continuous narrative. They attributed the authorship to Moses, meaning that the authority for the wisdom of this tradition goes back at least as far as Moses’s time. We don’t know the actual names of the scribes who wrote it in the form we have today. They were less concerned with putting their names on their work than with preserving the wisdom of their religious heritage.

The religious questions they were wrestling with are questions that thoughtful people ask in every age: What is the meaning of life? Where does it come from? Where does it go? What is the relationship between God and humanity? Why is there evil in the world? Why do good people have to suffer? These questions were especially disturbing for the Jews after their return from exile. They thought they had known who they were and what God’s purpose was for them, but the shattering of their dreams forced them to think again and to think more deeply.

Perhaps the most important thing to bear in mind when reading the first eleven chapters of Genesis is that it is written not only about the past but about the present— the perennial present that is always with us. The authors of Genesis wrote down the Word that came to them in their time, but in doing so they were putting into human words the eternal Word which speaks the truth for every generation. They were writing what is always true about God and human beings, about the goodness of the world, and about “sin” which causes suffering.

Put in theological terminology, the story is saying that everything is grace, everything is gift, everything comes from God. God is the one who makes something out of nothing and gives it to us, not only then, but now. God created both the natural universe and our own human nature, and all of it is good. All of it is to be enjoyed, if we can receive it as a gift.