Otec Richard v Marii rozpoznává ženský symbol či archetyp božské přítomnosti ve stvoření:  

Ačkoli byl Ježíš muž, Kristus je mimo pohlaví, takže by se dalo očekávat, že křesťanská tradice vědomě či nevědomě najde ženské způsoby, jak symbolizovat plné božské vtělení a jak dát Bohu více ženský charakter - jak to často dělá sama Bible.  

Proč se křesťanství na Východě i na Západě bezhlavě zamilovalo do této zdánlivě obyčejné ženy Marie, která je v Novém zákoně vedlejší postavou? Dali jsme jí jména jako Theotokos, Matka Boží, Královna nebes, Notre Dame, Panna ta či ona, Nuestra Señora, Naše Matka Bolestná, Panna Maria ustavičné pomoci a Panna Maria snad z každé vesnice či svatyně v Evropě. Zjevně tu nemáme co do činění jen s jednou ženou, ale se základním symbolem - nebo, abychom si vypůjčili jazyk Carla Junga, "archetypem" - obrazem, který v sobě konstelauje celou řadu významů, jež nelze sdělit logicky, ale jsou zakotveny v našem kolektivním nevědomí.  

Myslím si, že v mýtické představivosti Marie intuitivně symbolizuje první vtělení - nebo Matku Zemi, dovolíte-li mi to. (Netvrdím, že Marie je prvním vtělením, pouze že se pro něj stala přirozeným archetypem a symbolem, zejména v umění). Domnívám se, že Maria je hlavním ženským archetypem Kristova tajemství. Tento archetyp se již dříve projevil jako Sofie neboli Svatá Moudrost (viz Přísloví 8,1-3; Moudrost 7,7-14) a znovu v knize Zjevení (12,1-17) v kosmickém symbolu "ženy oděné sluncem a stojící na měsíci". Ani Sofie, ani žena ze Zjevení nejsou právě Marií z Nazareta, přesto jimi obě v mnoha ohledech jsou - a každá z nich rozšiřuje naše chápání božského ženství.

Jung věřil, že lidé vytvářejí v umění vnitřní obrazy, které duše potřebuje k tomu, aby viděla sama sebe a umožnila svou vlastní proměnu.Zkuste si spočítat, kolik obrazů v uměleckých muzeích, kostelích a domácnostech zobrazuje nádherně oblečenou ženu, která nabízí k vašemu obdivu - a svému - často nahého chlapečka. Co říká samotná všudypřítomnost tohoto obrazu na úrovni duše? Myslím, že to vypadá asi takto:  

První vtělení (stvoření) symbolizuje Sofie-Vtělení, krásná, ženská, pestrobarevná, půvabná Marie.  

Je nám neodmyslitelně nabízen Ježíš, Bůh vtělený do zranitelnosti a nahoty.  

Maria se stala symbolem prvního univerzálního vtělení.  

Poté nám předává druhé vtělení, přičemž zůstává v pozadí; pozornost je vždy zaměřena na dítě.  

Zemská Matka představuje Duchovního Syna, dvě první fáze vtělení.  

Ženská vnímavost, předávání plodů svého ano.  

A vyzývá nás, abychom nabídli své vlastní ano.  

Father Richard recognizes in Mary a feminine symbol or archetype for the divine presence in creation:  

Although Jesus was a man, the Christ is beyond gender, so it should be expected that Christian Tradition would have found feminine ways, consciously or unconsciously, to symbolize the full divine incarnation and to give God a more feminine character—as the Bible itself often does.  

Why did Christianity, in both the East and West, fall head over heels in love with this seemingly ordinary woman Mary, who is a minor figure in the New Testament? We gave her names like Theotokos, Mother of God, Queen of Heaven, Notre Dame, the Virgin of this or that, Nuestra Señora, Our Mother of Sorrows, Our Lady of Perpetual Help, and Our Lady of just about every village or shrine in Europe. We are clearly dealing not just with a single woman here but a foundational symbol—or, to borrow the language of Carl Jung, an “archetype”—an image that constellates a whole host of meanings that cannot be communicated logically but is grounded in our collective unconscious.  

In the mythic imagination, I think Mary intuitively symbolizes the first incarnation—or Mother Earth, if you will allow me. (I am not saying that Mary is the first incarnation, only that she became the natural archetype and symbol for it, particularly in art.) I believe that Mary is the major feminine archetype for the Christ mystery. This archetype had already shown herself as Sophia or Holy Wisdom (see Proverbs 8:1–3; Wisdom 7:7–14), and again in the Book of Revelation (12:1–17) in the cosmic symbol of “a woman clothed with the sun and standing on the moon.” Neither Sophia nor the woman of Revelation is precisely Mary of Nazareth, yet in so many ways, both are—and each broadens our understanding of the divine feminine.  

Jung believed that humans produce in art the inner images the soul needs in order to see itself and to allow its own transformation. Try to count how many paintings in art museums, churches, and homes show a wonderfully dressed woman offering for your admiration—and hers—an often-naked baby boy. What is the very ubiquity of this image saying on the soul level? I think it looks something like this:  

The first incarnation (creation) is symbolized by Sophia-Incarnate, a beautiful, feminine, multicolored, graceful Mary.  

She is invariably offering us Jesus, God incarnated into vulnerability and nakedness.  

Mary became the symbol of the first universal incarnation.  

She then hands the second incarnation on to us, while remaining in the background; the focus is always on the child.  

Earth Mother presenting Spiritual Son, the two first stages of the incarnation.  

Feminine Receptivity, handing on the fruit of her yes.  

And inviting us to offer our own yes.