Novinářka Sue Monk Kiddová popisuje, proč je pěstování obrazu posvátného ženství tak důležité, zejména pro ženy vychované v křesťanství:  

Mladá dívka se učí biblické příběhy, v nichž vitální ženy většinou chybí, jsou v pozadí nebo postrádají moc. Dozvídá se, že muži se vydávají na výpravy, setkávají se s Bohem a mění dějiny, zatímco ženy je podporují a čekají na ně. Slyší kázání, v nichž jsou tradiční (neohrožující) ženské role vyzdvihovány jako Boží ideál. Dívka pravděpodobně uvidí jen několik žen ve vyšších patrech církevní moci.  

A co si dívka, která si utváří svou identitu, počne se všemi těmi verši Písma, které ženy napomínají k podřízenosti a mlčení? To, že jsou "vysvětleny" jako produkt dávné doby, její znepokojení zcela nesmaže. Také ona sama zažívá, že jí chybí zájmena v Písmu, písních a modlitbách. A především, dokud bude "sám" Bůh výhradně mužem, bude zažívat jinakost, méněcennost sebe samé; všechny zbožné řeči světa o tom, že ženy jsou rovny mužům, se v hlubších místech jejího nitra nebudou počítat.  

Když poprvé skutečně pochopíme, že symbol ženy může být nádobou posvátna, že i ona může být obrazem božství, náš život se začne otáčet..... Internalizace Božského ženství poskytuje ženám léčivé potvrzení, že jsou svéprávnými osobami, že se mohou rozhodovat, že jsou hodné a oprávněné a nepotřebují povolení. Internalizace Posvátného ženství nám říká, že naše pohlaví je hodnotné a úžasné. [1] 

Teoložka Christena Clevelandová zkoumá, jak je výhradně bílý, mužský obraz Boha omezující, a dokonce utlačující. Podělí se o mystickou zkušenost setkání s bezpodmínečnou láskou posvátného černošského ženství, které prožila během duchovního cvičení zaměřeného na všímavost:  

Seděla jsem se zkříženýma nohama na podložce, a jakmile jsem zavřela oči a obrátila se dovnitř, vpadla do mě vlna Lásky, vlna tak mohutná, že mé vzpřímené tělo donutila couvnout a dopadnout na polštáře na podlaze za mnou..... Byla to mocná síla, která nezneužívala. Byla to síla bez manipulace, síla bez kontroly a síla bez studu. Byla to síla Lásky - síla, s níž jsem se v bělostném světě nikdy nesetkala….

Nikdy předtím jsem nezažil ohromnou sílu v podobě Lásky a ta mě rozvrátila. Žasla jsem, že po celém dni usilovného čištění své mysli od strašlivého nepořádku se pod tím vším neskrývá další seznam úkolů od bělostného Boha…. Ne, pod tím vším byla Láska, přesně jak jsem doufala. Toho dne jsem zjistila, že v srdci reality … proudí vlna za vlnou Lásky … pro mě....

Tento zážitek mi ukázal, že bez ohledu na to, co se kolem mě děje a jak moc se mě snaží pohltit strach, je mi vždy k dispozici Posvátná Černá Žena, která mě vede do Lásky. [2]  

Novelist Sue Monk Kidd describes why cultivating an image of the Sacred Feminine is so important, particularly for women raised within Christianity:   

A young girl learns Bible stories in which vital women are generally absent, in the background, or devoid of power. She learns that men go on quests, encounter God, and change history, while women support and wait for them. She hears sermons where traditional (nonthreatening) feminine roles are lifted up as God’s ideal. A girl is likely to see only a few women in the higher echelons of church power.   

And what does a girl, who is forming her identity, do with all the scriptures admonishing women to submission and silence? Having them “explained away” as the product of an ancient time does not entirely erase her unease. She also experiences herself missing from pronouns in scripture, hymns, and prayers. And most of all, as long as God “himself” is exclusively male, she will experience the otherness, the lessness of herself; all the pious talk in the world about females being equal to males will fail to compute in the deeper places inside her.  

When we truly grasp for the first time that the symbol of woman can be a vessel of the sacred, that it too can be an image of the Divine, our lives will begin to pivot…. Internalizing the Divine Feminine provides women with the healing affirmation that they are persons in their own right, that they can make choices, that they are worthy and entitled and do not need permission. The internalization of the Sacred Feminine tells us our gender is a valuable and marvelous thing to be. [1] 

Public theologian Christena Cleveland explores how an exclusively white, male image of God is limiting and even oppressive. She shares a mystical experience of encountering the unconditional love of the Sacred Black Feminine while on a mindfulness retreat:  

I sat cross-legged on my mat, and as soon as I closed my eyes and turned inward, a wave of Love crashed into me, a wave so formidable that it forced my upright body backward and onto the floor pillows behind me…. This was a mighty force that didn’t abuse. It was force without manipulation, force without control, and force without shame. It was the force of Love—a force I had never encountered in whitemalegod’s world…. 

I had never before experienced formidable strength in the form of Love and it undid me. I marveled that after an entire day of earnestly clearing my mind of fearful clutter, what lay beneath it all was not another to-do list from whitemalegod…. No, Love was underneath it all, just as I had hoped. That day, I discovered that at the heart of reality … flows wave after wave after wave of Love … for me….   

This experience showed me that no matter what is going on around me and no matter how much fear tries to consume me, the Sacred Black Feminine is always available to guide me into Love. [2]