Židovská novozákonnice Amy-Jill Levine se zaměřuje na Ježíšovu výzvu učedníkům, aby byli "světlem světa":  

Stejně jako je pro život nezbytná sůl, je nezbytné i světlo. Bez světla nemáme žádné rostliny, žádné teplo, žádné majáky. Dále, stejně jako se sůl může zředit natolik, že ztratí svůj vlastní charakter soli, tak se tma, jak říká Janovo evangelium, snaží přemoci světlo (Jan 1,5). "Toto mé malé světlo" může svítit, ale také může zhasnout. I světlo je tedy vzácným zbožím, které je třeba chránit. A stejně jako příliš mnoho soli může zabíjet, příliš mnoho světla může oslepovat. Účinné světlo na sebe neupozorňuje, spíše osvětluje svět....  

Pro učedníky je Ježíš světlem světa. Jak však uvádí v Janově evangeliu 9,5, je světlem, "dokud jsem na světě". Učedníci proto přebírají jeho roli: jednají podle jeho pokynů.... I oni mohou být světlem světa.... 

Jakmile učedníci poznají, že jsou světlem, poznají také, že jejich úlohou je svítit, aby ostatní mohli najít cestu. Ježíš ví, že stejně jako sůl může ztratit svou vnitřní identitu, může se světlo hromadit a neplnit svou správnou funkci. Nejprve uvádí to, co je zřejmé: "Město postavené na kopci se nemůže skrýt" (Mt 5,14). Jeho následovníci se mají stát takovým městem: útočištěm, domovem, místem, kde je sůl a světlo, láska a soucit....  

Toto světlo se nemůže omezovat na domácí církev (nebo jakoukoli církevní budovu či společenství), jak naznačuje metafora města. Být světlem světa znamená svítit ... na jakémkoli místě, kde je samota nebo zoufalství, nemoc nebo bolest. Dokonce i v dobách a místech, kde ještě dnes musí církev doslova zalézt do podzemí, se nemůže skrývat, protože je známá svými dobrými skutky. 

Ježíšova výzva být solí a světlem ovlivňuje naše rozhodnutí:  

Představíme-li si církev jako dům, jako domov, kde se schází rodina a přátelé, získáme jinou představu, než když si představíme místo, které navštívíme třeba jen na hodinu v neděli. A pokud budeme o svém domově přemýšlet jako o místě, kde září naše světlo, je pravděpodobnější, že budeme trpěliví s dětmi nebo s těmi, jejichž mysl se vrátila do dětství; je pravděpodobnější, že toto světlo najdeme sami v sobě, když procházíme dnem.... 

Každá víra, která se neprojevuje skutky, není vírou; je to samolibost a sebeuspokojení. Není to sůl, protože zemi ničím nepřispívá. Není světlem, protože její záře slouží pouze k sebereflexi. Učedníci mají oslavovat Boha tím, že jsou sami sebou: solí a světlem; existují spíše pro druhé než jen pro sebe.  

Jewish New Testament scholar Amy-Jill Levine focuses on Jesus’ exhortation to his disciples to be the “light of the world”:  

Just as salt is necessary for life, so is light. Without light, we have no plants, no warmth, no beacons. Next, just as salt can become so diluted that it loses its intrinsic character as salt, so darkness, as the Gospel of John puts it, seeks to overcome the light (John 1:5). “This little light of mine” can shine, but it can also be snuffed out. Thus light, too, is a precious commodity that must be preserved. And just as too much salt can kill, too much light can blind. Effective light does not call attention to itself; rather, it lights up the world….  

For the disciples, Jesus is the light of the world. Yet as he states in John 9:5, he is the light “as long as I am in the world.” The disciples therefore take up his role: acting as he instructs them.… They too can be the light of the world…. 

Once the disciples recognize that they are light, they also recognize that their role is to shine so that others can find their way. Jesus knows that, just as salt can lose its intrinsic identity, light can be hoarded and fail to fulfill its proper function. He states first the obvious: “A city built on a hill cannot be hid” (Matthew 5:14). His followers are to become like that city: a refuge, a home, a place where there is salt and light, love and compassion….   

That light cannot be restricted to the house church (or any church building or community), as the city metaphor indicates. To be the light of the world is to shine … in any place where there is loneliness or despair, sickness or pain. Even in times and places, still today, when the church has had literally to go underground, it cannot be hid since it is known for its good deeds. 

Jesus’ call to be salt and light impacts the choices we make:  

If we think of a church as a house, as a home where family and friends gather, we get a different image than if we think of a place to be visited maybe for an hour on Sunday. And if we think of our homes as the place where our light shines, we are more likely to be patient with the children or with those whose minds have reverted to childhood; we are more likely to find that light within ourselves as we go through the day.… 

Any faith that does not manifest itself in works is not faith; it is complacency and self-satisfaction. It is not salt, because it contributes nothing to the earth. It is not light, since its shining is only for self-reflection. Disciples are to glorify God by being their true selves: salt and light; existing for others rather than for only themselves.