V této homilii na základě Matouše 5,13-16 otec Richard zkoumá, co Ježíš myslel tím, že nás vyzývá, abychom byli solí a světlem:  

Velkým pokušením křesťanství vždy bylo myslet si, že kdybychom měli vše pod kontrolou, kdybychom měli moc, "vyhráli bychom", ale právě před tím nás Ježíš varuje. V Matoušově evangeliu nám Ježíš říká, abychom byli solí - ne masem, bramborami, nebo dokonce zeleninou - jen neviditelnou, ale velmi účinnou solí. Sůl je to, co dává jídlu šmrnc a chuť, a Ježíš nás vyzývá, abychom byli lidmi, kteří dávají životu smysl, význam a touhu. Podíváme-li se na dějiny křesťanství, kdykoli jsme byli "ve vedení", právě tehdy jsme se stali nejzkaženějšími. Křesťanství nejlépe funguje v pozici odporu, v pozici, kdy můžeme rozlišovat a vybírat si, jak být solí, jak být světlem.  

Také metafora světla, jak ji zde Ježíš používá, není ovládající nebo násilná. Jak říkají Anonymní alkoholici, nejde o postup vpřed sebeprosazováním, ale přitahováním. Stačí postavit světlo na svícen, a pokud je dobré, opravdové a krásné, lidé přijdou. To je něco úplně jiného, než co očekáváme. V podstatě si myslíme, že světem můžeme pohnout jen tím, že ho budeme ovládat. Oba obrazy, které zde Ježíš nabízí, nás však varují před tím, abychom chtěli mít vše pod kontrolou.  

To je tak v rozporu s naším zdravým rozumem. Myslíme si: "Kdybychom jen měli moc, kdybychom jen měli většinu, mohli bychom vytvořit Boží království," ale to nikdy nebyla pravda. Ze svých dlouholetých cest vím, že když jsou křesťané v nějaké zemi menšinou a musí se rozhodnout a rozhodnout se být solí země, být světlem na svícnu, tak to skutečně něco změní.  

Ježíš nás vyzývá, abychom dali světu chuť, smysl, cíl, směr, touhu. Je to skromné postavení, že? Mnohem raději bychom byli ve vedení. Ale kdykoli má někdo nebo něco veškerou moc, většinou ji zneužívá. Ježíš nás před mocí varuje, protože jen málokdo s ní dokáže zacházet. Většina z nás ji využívá k vlastnímu prospěchu, k vlastnímu povýšení a postupu v cestách tohoto světa, což obvykle znamená více peněz a více moci.  

Buď se naučíme být solí země, skutečnou alternativou k běžným motivacím a jednání společnosti, nebo, jak to Ježíš vyjádřil velmi jasně, ji můžeme rovnou zahodit a pošlapat. Musíme najít svou vnitřní autoritu skrze Krista v nás; musíme najít svůj cíl v lásce k Bohu a bližnímu a v jednání milosrdenství a spravedlnosti. Jinak nenabízíme nic, co by svět ještě neměl nebo co by nemohl najít na jiných místech.  

In this homily based on Matthew 5:13–16, Father Richard explores what Jesus meant by calling us to be salt and light:  

The great temptation of Christianity has always been to think that if we were in control, if we had power, we would “win,” but that’s exactly what Jesus warns us against. In Matthew’s Gospel Jesus tells us to be salt—not the meat, the potatoes, or even the vegetables—just the invisible but very effective salt. Salt is what gives zing and taste to food and Jesus is calling us to be people who give purpose, meaning, and desire to life. If we look at the history of Christianity, whenever we were “in charge,” that’s when we became the most corrupt. Christianity operates best in a resistance position, in a position where we can discern and choose how to be salt, how to be light.  

Likewise, the metaphor of light as Jesus uses it here is not controlling or forceful. As Alcoholics Anonymous says, it’s not moving forward by self-promotion, but by attraction. Just set the light on the lampstand and if it’s good, and if it’s real, and if it’s beautiful, people will come. This is very different than what we expect. We basically think we can only move the world by being in control. Yet both of the images that Jesus offers here warn us against wanting to be in control.  

That is so contrary to our common sense. We think “If only we had the power, if only we had the majority, we could create the kingdom of God,” but it’s never been true. I know from my years of traveling that when Christians are a minority in a country, and they have to choose and decide to be the salt of the earth, to be light on a lampstand, they make a real difference.  

Jesus calls us to give the world taste, meaning, purpose, direction, desire. It’s a humble position, isn’t it? We’d much sooner be in charge. But whenever someone or something has all the power, they mostly misuse power. Jesus warns us against power, because very few people can handle it. Most of us use it for our own aggrandizement, our own promotion and advancement in the ways of the world, which usually means more money and more power.  

Either we learn how to be the salt of the earth, a true alternative to the normal motivations and actions of society, or as Jesus put it very clearly, we might as well throw it out and trample it underfoot. We have to find our inner authority through Christ in us; we have to find our purpose in our love of God and neighbor, and actions of mercy and justice. Otherwise, we’re not offering anything that the world doesn’t already have or can’t find in other places.