Co kdybychom místo toho, abychom něco dělali , byli něčím výjimečným? Být lůnem. Být příbytkem pro Boha. Být vzpomínkou a být překvapeni.
-Loretta Ross-Gotta, Listy ze svaté země

Autor a pracovník CAC Mark Longhurst píše: 

Vánoce jsou obvykle větší, než na co se připravuji, a vyžadují více prostoru, než kolik mu jako příslušník přeplněné střední třídy často mohu věnovat. Proto se ve starobylém chvalozpěvu zpívá o Marii: "Zdrávas, prostor pro neobsazeného Boha". [1] Bůh potřebuje prostor, aby se mohl rozpínat a smršťovat, stejně jako vesmír, a přesto je v našich dnech tak málo prostoru k dýchání. [2] 

Duchovní ředitelka Loretta Ross-Gotta se zamýšlí nad hlubším významem Mariina panenství - být "znovuzrozený" skrze lásku jednoho srdce:  

Být pannou znamená být jednotná, celistvá sama v sobě, neperforovaná zájmy konvenčních norem a autorit nebo mocností a knížectví. Být pannou tedy v jistém smyslu znamená být vzpomínanou..... Protože je Maria znovuzrozená, je schopna uchopit Boha....  

Myslíme si, že Vánoce musíme uskutečnit sami, což znamená, že si myslíme, že musíme sami uskutečnit vykoupení vesmíru. Přitom jediné, co Bůh potřebuje, je ochotné lůno, místo bezpečí, výživy a lásky. "Ale vždyť se nic neudělá," říkáte. "Když to neudělám já, Vánoce se neuskuteční." A tak se to stane. A my vytěsňujeme Krista svými úzkostnými obavami.  

Bůh po nás žádá, abychom rozdali všechno ze sebe. Dar největší účinnosti a síly, který můžeme Bohu a stvoření nabídnout, nejsou naše dovednosti, dary, schopnosti a majetek..... To všechno jsou dary, které stojí za to sdílet.... Nakonec, když všechny ostatní lidské dary narazí na svou nevyhnutelnou omezenost, je to odvolaná, odvážná panna se srdcem zamilovaným do Boha, která ze svého života udělá svatyni, která vydává Krista, který pak vydává nás. [3] 

Longhurst nás vyzývá k rozšíření našich představ o významu Vánoc: 

Vánoce jsou o dítěti, ale také o duši. Maria zrcadlí ano duše Bohu. Vánoce jsou o duši, ale také o pokoji. Vánoce jsou o míru, ale ne o pohodlném míru privilegovaných nebo o sentimentálním míru svátečních přáníček a kostelních představení, ale o míru jako celistvosti a uzdravení zárodků násilí. Jsou také o spravedlnosti, a to nikoli o spravedlnosti maskované jako autoritářské zneužívání moci nebo spravedlnosti jako spravedlivém povolení strhnout každou skupinu kromě té vlastní, ale o spravedlnosti jako soucitu uskutečňovaném v ochraně chudých a zranitelných, o níž musíme stále věřit, že je možná....  

Marie říká: "Ano", a tím, že říká "Ano", se stává matkou nejen Krista, ale všech, kdo říkají "Ano" zrození Boha..... Stejná vitální přítomnost, která pulzuje v Marii, je stejnou vitální přítomností, která se rodí v našich srdcích, je stejnou vitální přítomností, kterou zoufale potřebujeme, abychom společně snili a uskutečňovali novou budoucnost. V těchto tichých a svatých nocích Bůh Matka zasvěcuje i nás jako matky. [4]  

What if, instead of doing something, we were to be something special? Be womb. Be dwelling for God. Be recollected, and be surprised.
—Loretta Ross-Gotta, Letters from the Holy Ground  

Author and CAC staff member Mark Longhurst writes: 

Christmas is usually more than I prepare for and requires more space than I, as part of the overly-filled middle class, often have to give. That’s why the ancient hymn sings out, of Mary, “Hail, space for the uncontained God.” [1] God needs space to expand and contract, just as does the universe, and yet there’s so little space to breathe in our days. [2] 

Spiritual director Loretta Ross-Gotta reflects on a deeper meaning of Mary’s virginity—being “recollected” through single-hearted love:  

To be virgin means to be one, whole in oneself, not perforated by the concerns of the conventional norms and authority, or the powers and principalities. To be virgin, then, is in a sense to be recollected…. Because Mary is recollected, she is able to take hold of God….  

We think we have to make Christmas come, which is to say we think we have to bring about the redemption of the universe on our own. When all God needs is a willing womb, a place of safety, nourishment, and love. “Oh, but nothing will get done,” you say. “If I don’t do it, Christmas won’t happen.” And we crowd out Christ with our fretful fears.  

God asks us to give away everything of ourselves. The gift of greatest efficacy and power that we can offer God and creation is not our skills, gifts, abilities, and possessions…. Those are all gifts well worth sharing…. In the end, when all other human gifts have met their inevitable limitation, it is the recollected one, the bold virgin with a heart in love with God who makes a sanctuary of her life who delivers Christ who then delivers us. [3] 

Longhurst invites us to expand our ideas about the meaning of Christmas: 

Christmas is about a baby, but it’s also about the soul. Mary mirrors the soul’s yes to God. Christmas is about the soul, but it’s also about peace. Christmas is about peace, but not the comfortable peace of the privileged, or the sappy peace of holiday cards and church pageants, but peace as wholeness and healing of the seeds of violence. It’s also about justice, and not justice cloaked as the authoritarian abuse of power, or justice as righteous license to tear down every group but your own, but justice as compassion enacted in protection for the poor and vulnerable, which we still must believe is possible….  

Mary says, “Yes,” and in saying “Yes” becomes the mother not only of Christ, but of all who say, “Yes” to birthing God…. The same vital presence pulsing within Mary is the same vital presence arising in our hearts, is the same vital presence we desperately need to dream and enact a new future together. On such silent and holy nights, God the Mother initiates us as mothers, too. [4]