Učitel CAC Jim Finley popisuje, jak Bůh každého z nás důvěrně zná, protože jsme "skryti s Kristem v Bohu": 

Když tě Bůh stvořil, nemusel vymýšlet, kým bys mohl být. Bůh ... věčně ví, kým věčně jsi a k čemu jsi povolán již před vznikem vesmíru. Jak říká svatý Pavel: "Váš život je skryt s Kristem v Bohu" (Koloským 3,3).  

Kým Bůh [Stvořitel] věčně uvažuje, že jsi v Kristu Slovu, jsi tím, kým jsi, ještě než ses narodil..... Nikdy předtím neexistoval okamžik, kdy by tě Bůh věčně neznal v Kristu Slovu, skrze něhož je všechno stvořeno. Nekonečná Boží prostota nepřipouští žádné rozdělení. V této poetické meditaci o tvém pravém já předtím, než ses narodil, je meditace o tobě v Bohu jako Bohu, v žádném případě jiném nebo menším než všechno, čím Bůh je.  

Naše odpověď na Boží lásku k nám může vyústit v to, že Bohu vrátíme svůj život: 

Bůh Otec [nebo Matka] při tvém stvoření jako osoby chce, abys byl tím, kým [Bůh] věčně ví, že jsi v Kristu Slově. Boží … fiat ["nechť je"] stvoření … tě uvádí do bytí a dává ti přirozenost..... Ve své lidské přirozenosti jsi konečným Božím stvořením obdařeným schopností poznávat a milovat. Proč? Abys skrze svou lidskou přirozenost poznával Boha tím, že se naučíš milovat Boha a odevzdávat se Bohu, který je původem, základem a naplněním tvého života jako osoby stvořené Bohem … skrze Krista Slovo.

Finley se zamýšlí nad tím, jak nám meditace může umožnit zakusit naši jednotu s Bohem:  

Momentky spontánního meditativního prožitku lze chápat jako záblesky uvědomění, kdy se do lidského vědomí prodírá osoba, kterou jsme. Náhle si uvědomíme jednotu s Bohem, o níž intuitivně poznáváme, že je zároveň Boží identitou i naší vlastní. Ve chvílích meditativního probuzení nejasně cítíme, že to, kdo jsme my a kdo je Bůh, je jakýmsi nevyzpytatelným způsobem jedno tajemství. Udržováni v tomto vědomí si uvědomujeme, že kdybychom se snažili najít sami sebe jako někoho jiného než Boha, hledali bychom marně. Kdybychom chtěli hledat Boha jako někoho jiného než sebe, bylo by naše hledání stejně marné. Uvědomujeme si totiž, že Bůh je nám dán, zcela a úplně, v jednotě, která je zároveň vším, čím Bůh je, i vším, čím skutečně jsme. My nejsme Bůh. Ale nejsme ani jiní než Bůh. Jako osoby jsme tím, kým nás Bůh věčně zná v [Božím] nekonečném poznání [Boží] nekonečné aktuálnosti. A v této paradoxní pravdě spočívá podstata toho, co znamená být lidskou bytostí určenou k věčné jednotě s Bohem.  

CAC teacher Jim Finley describes how God knows each of us intimately because we are “hidden with Christ in God”: 

When God created you, God did not have to think up who you might be. God … eternally knows who you eternally are and are called to be from before the origins of the universe. As Saint Paul says, “Your life is hidden with Christ in God” (Colossians 3:3).  

Who God the [Creator] eternally contemplates you to be in Christ the Word is who you are before you were ever born…. There was never a point prior to which God did not eternally know you in Christ the Word through whom all things are made. The infinite simplicity of God admits no division. In this poetic meditation on your true self before you were born is a meditation on you in God as God, in no way other or less than all that God is.  

Our response to God’s love for us can result in our giving our lives back to God: 

In creating you as a person, God the Father [or Mother] wills into being who [God] eternally knows you to be in Christ the Word. God’s … fiat [“let it be”] of creation … brings you into being, giving you a nature…. In your human nature you are a finite creature of God endowed with the capacity to know and to love. Why? So that you might, through your human nature, come to know God by learning to love God and to give yourself back to God, who is the origin, ground, and fulfillment of your life as a person created by God … through Christ the Word.  

Finley reflects on how meditation may allow us to experience our oneness with God:  

Moments of spontaneous meditative experience can be understood as flash points of awareness as the person we are breaks forth into human consciousness. Suddenly, we realize a oneness with God that we intuitively recognize to be at once God’s identity and our own. In moments of meditative awakening we obscurely sense that who we are and who God is is, in some inscrutable manner, one mystery. Sustained in this awareness, we realize that if we were to try to find ourselves as someone other than God, we would search in vain. If we were to search for God as other than ourselves, our search would be equally futile. For we realize that God is given to us, wholly and completely, in a oneness that is at once all that God is and all that we really are. We are not God. But we are not other than God, either. We as persons are who God eternally knows us to be in [God’s] infinite knowing of [God’s] infinite actuality. And in this paradoxical truth lies the essence of what it means to be a human being destined for eternal oneness with God.