Božím plánem pro plnost časů je shrnutí všech věcí v Kristu, na nebi i na zemi. -Efesanům 1:10 

Anglická mystička dvacátého století Caryll Houselander (1901-1954) popisuje, jak se obyčejná cesta londýnským metrem proměnila v mocnou vizi Krista přebývajícího ve všech lidech.  

Seděla jsem ve vlaku metra, v přeplněném vlaku, v němž se tlačili nejrůznější lidé, sedící a visící na řemínku - dělníci všeho druhu, kteří se na konci dne vraceli domů. Zcela náhle jsem v nich všech, ale tak živě jako na nádherném obraze, spatřila Krista. Ale viděla jsem víc než to: nejenže byl Kristus v každém z nich, žil v nich, umíral v nich, radoval se v nich, smutnil v nich - ale protože byl v nich a protože oni byli tady, byl tady i celý svět... všichni ti lidé, kteří žili v minulosti, a všichni ti, kteří teprve přijdou.  

Houselanderové vize důvěrné přítomnosti Krista v každém člověku pokračovala, když procházela ulicemi města:  

Vyšla jsem na ulici a dlouho jsem se procházela v davu lidí. Bylo to tu stejné, na každé straně, v každém kolemjdoucím, všude - Kristus.... 

Viděla jsem také úctu, kterou musí mít každý k hříšníkovi; místo aby člověk schvaloval [jeho] hřích, který je ve skutečnosti [jeho] největším zármutkem, musí utěšovat Krista, který v [něm] trpí. A tuto úctu je třeba prokazovat i těm hříšníkům, jejichž duše se zdají být mrtvé, protože právě Kristus, který je životem duše, je v nich mrtvý; jsou jeho hroby a Kristus v hrobě je potenciálně vzkříšený.... 

Kristus je všude; v něm má každý druh života smysl a má vliv na každý jiný druh života.... Uvědomění si naší jednoty v Kristu je jediným lékem na lidskou osamělost. I pro mě je to jediný konečný smysl života, jediná věc, která dává smysl a cíl každému životu. 

Po několika dnech "vize" vybledla. Lidé vypadali zase stejně, už to pro mě nebyl takový šok z prozření pokaždé, když jsem se ocitla tváří v tvář jinému člověku. Kristus byl opět skrytý; vskutku, v následujících letech jsem ho musela hledat a obvykle jsem ho nacházela v druhých - a ještě více v sobě - jen díky vědomému a slepému aktu víry.  

God’s plan for the fullness of times, to sum up all things in Christ, in heaven and on earth. —Ephesians 1:10 

The twentieth-century English mystic Caryll Houselander (1901–1954) describes how an ordinary underground train journey in London transformed into a powerful vision of Christ dwelling in all people.  

I was in an underground train, a crowded train in which all sorts of people jostled together, sitting and strap-hanging—workers of every description going home at the end of the day. Quite suddenly I saw with my mind, but as vividly as a wonderful picture, Christ in them all. But I saw more than that; not only was Christ in every one of them, living in them, dying in them, rejoicing in them, sorrowing in them—but because He was in them, and because they were here, the whole world was here too … all those people who had lived in the past, and all those yet to come.  

Houselander’s vision of the intimate presence of Christ in each person continued as she walked along the city streets:  

I came out into the street and walked for a long time in the crowds. It was the same here, on every side, in every passer-by, everywhere—Christ…. 

I saw too the reverence that everyone must have for a sinner; instead of condoning [their] sin, which is in reality [their] utmost sorrow, one must comfort Christ who is suffering in [them]. And this reverence must be paid even to those sinners whose souls seem to be dead, because it is Christ, who is the life of the soul, who is dead in them; they are His tombs, and Christ in the tomb is potentially the risen Christ…. 

Christ is everywhere; in Him every kind of life has a meaning and has an influence on every other kind of life…. Realization of our oneness in Christ is the only cure for human loneliness. For me, too, it is the only ultimate meaning of life, the only thing that gives meaning and purpose to every life. 

After a few days the “vision” faded. People looked the same again, there was no longer the same shock of insight for me each time I was face to face with another human being. Christ was hidden again; indeed, through the years to come I would have to seek for Him, and usually I would find Him in others—and still more in myself—only through a deliberate and blind act of faith.