Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z pátku 13. 12. 2024
na téma: Rozšíření našich představ o Bohu

Velké tajemství a velká intimita

Richard Rohr vysvětluje, jak může být zkušenost s Bohem děsivá i lákavá a nakonec úžasná.  

Ve své knize The Idea of the Holy (Idea Svatého) říká vědec Rudolph Otto (1869-1937), že když někdo prožije zkušenost Svatého, ocitne se současně v zajetí dvou protikladných věcí: mysterium tremendum a mysterium fascinans, neboli děsivého tajemství a lákavého tajemství. [1] Obojí se stahuje zpět a je vtahováno vpřed do zcela nového prostoru.  

V mysterium tremendum je Bůh nakonec daleko, v konečném důsledku za hranicí - příliš mnoho, příliš mnoho, příliš mnoho (viz Iz 6,3). To vzbuzuje strach a stahování se zpět. Mnoho lidí se nikdy nedostane za tuto první polovinu cesty. Pokud je to jediná polovina svatosti, kterou zažíváme, zažíváme Boha jako hrůzu, jako toho, kdo má veškerou moc a v jehož přítomnosti jsme naprosto bezmocní. Náboženství v této počáteční fázi bývá zahlceno pocitem hříšnosti a oddělenosti. Definování hříchu a řízení hříchu se stává samotnou podstatou náboženství a duchovní se stěhují, aby tuto práci vykonali.  

Současně se zkušeností svatého jako něčeho přesahujícího a přílišného se objevuje další pocit fascinace, vábení a svádění, být vtažen do něčeho velmi dobrého, lákavého a úžasného neboli mysterium fascinans. Je to paradoxní zážitek. Otto říká, že pokud nemáme obojí, nemáme pravou nebo plnou zkušenost Svatého. Na základě své zkušenosti bych s tím souhlasil.  

Mysticismus začíná, když se zcela transcendentní obraz Boha začne vzdalovat a prohlubuje se pocit Boha jako bezprostředního, přítomného, zde, nyní, bezpečného, a dokonce ve mně. Augustinovými slovy: "Bůh je mi bližší než já sám sobě" [2] nebo "více mnou než já sám sobě". Svatá Kateřina z Janova křičela na ulicích: "Mé nejhlubší já je Bůh!". [3]  

Chceme-li duchovně poznat věci na hlubší úrovni, musíme tuto propast překonat. Pak paradoxně poznáme, že poznání skrze nás provádí Někdo Jiný. Bůh už není "tam venku". V tomto okamžiku to není, jako by člověk měl nový vztah s Bohem; je to, jako by měl úplně nového Boha! "Bůh je můj rádce a v noci mě mé nitro poučuje," říká žalmista (Žalm 16,7). Bůh působí s námi, v nás, a dokonce jako nás.  

Mystikové jsou ti, kteří jsou vpuštěni do tohoto tajemství Božího milostného vztahu k duši, každý ví, že Bůh miluje mou duši zvláště; Bůh miluje mne jedinečně. Do téhož tajemství jsme pozváni i my. Každá pravá láska nám dává tento pocit, že jsme výjimeční, vyvolení a jako nikdo jiný. Proto jsme tak radostní v přítomnosti svého milence, který nás zrcadlí božským zrcadlem.  

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Great Mystery and Great Intimacy

Richard Rohr explains how experiencing God can be both scary and alluring, and ultimately wonderful.  

In his book The Idea of the Holy, scholar Rudolph Otto (1869–1937) says that when someone has an experience of the Holy, they find themselves caught up in two opposite things at the same time: the mysterium tremendum and the mysterium fascinans, or the scary mystery and the alluring mystery. [1] We both draw back and are pulled forward into a very new space.  

In the mysterium tremendum, God is ultimately far, ultimately beyond—too much, too much, too much (see Isaiah 6:3). It inspires fear and drawing back. Many people never get beyond this first half of the journey. If that is the only half of holiness we experience, we experience God as dread, as the one who has all the power, and in whose presence, we are utterly powerless. Religion at this initial stage tends to become overwhelmed by a sense of sinfulness and separateness. The defining of sin and sin management becomes the very nature of religion, and clergy move in to do the job.  

Simultaneously, with the experience of the Holy as beyond and too much is another sense of fascination, allurement, and seduction, a being pulled into something very good and inviting and wonderful or the mysterium fascinans. It’s a paradoxical experience. Otto says if we don’t have both, we don’t have the true or full experience of the Holy. I would agree, based on my experience.  

Mysticism begins when the totally transcendent image of God starts to recede, and there’s a deepening sense of God as imminent, present, here, now, safe, and even within me. In Augustine’s words, “God is more intimate to me than I am to myself” [2] or “more me than I am myself.” St. Catherine of Genoa shouted in the streets, “My deepest me is God!” [3]  

To spiritually know things on a deeper level, we must overcome this gap. Then, ironically, we’ll know that Someone Else is doing the knowing through us. God is no longer “out there.” At this point, it’s not like one has a new relationship with God; it’s like one has a whole new God! “God is my counselor, and at night my innermost being instructs me,” says the Psalmist (Psalm 16:7). God is operating with us, in us, and even as us.  

The mystics are those who are let in on this secret mystery of God’s love affair with the soul, each knowing God loves my soul in particular; God loves me uniquely. We are invited into that same mystery. All true love gives us this sense of being special, chosen, and like nobody else. That is why we are so joyful in the presence of our lover, who mirrors us with a divine mirror.  

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-